33. - Místo světa duchů.

[8.33.1] Pravil Agripa: „Pane a Mistře, nyní je mi to a jistě také ostatním jasné a děkuji Ti za toto světlo; avšak něco malého bych přitom ještě poznamenal, totiž, abys nám také oznámil, kde je místně vlastní svět duchů v poměru k této Zemi. Ty jsi sice ve Své řeči upustil jiskérku - ale z toho jsem se ještě nemohl stát úplně moudrý. Kdyby Ti to bylo milé, pak bych Tě prosil o to, abys mi řekl také o tom něco vhodného.“

[8.33.2] Pravil jsem JÁ: „Všechen svět duchů - jak jsem již několikrát vysvětlil - nemá sice s prostorem a časem tohoto hmotného souzeného a tedy nesvobodného světa již naprosto co činit; ale prostor jako nejzevnější schrána je nakonec přesto nositelem všech nebes a všech duchovních světů, protože ony nemohou být nikde mimo nekonečný tvůrčí prostor. A tak musí, má-li se mluvit jasně a vám srozumitelně, existovat také určité prostory, v nichž jsou světy duchů jakoby místně, ačkoliv duchu, zejména dokonalému, záleží na místě v prostoru právě tak málo, jako tobě nyní na této Olivové hoře, chceš-li si představit Řím anebo Athény; neboť pro ducha neexistuje ani určitý prostor ani nějaký odměřený čas.

[8.33.3] Avšak tak zvaná individuální bytost nějakého ducha nemůže být, právě tak jako Já, úplně mimo prostor a čas; a tak jsou tedy také duše od tohoto hmotného světa odloučené v určité místní prostornosti, ačkoliv duše, zejména životně nedokonalé, nemají o tom ani tušení, - podobně jako ty ve snu, v němž je ti sice také hned v té a hned ve zcela jiné krajině velmi milo a jsi dokonce činný, aniž přitom i jen o čárku změníš hmotně prostorový ráz místa pro svou osobní individualitu.

[8.33.4] Ty však ode Mne chceš, abych tě seznámil s vlastním takřka stálým místem, v němž se po smrti těla ocitají zejména životně nedokonalé duše a Já ti to chci tedy také přesně sdělit. Poslyš Mne tedy a pochop dobře, co ti o tom řeknu!

[8.33.5] Měl-li člověk za života svého těla zvláštní lásku pro to anebo ono místo na světě hmotném, pak zůstává také jako odloučená duše na témž místě často po mnoho set let a dovídá se to někdy, i když také nejasně, cestou duchovních obdob.

[8.33.6] Kde tedy máš na této Zemi nějaké místo, tam máš také již místo pro svět duchů, které však není ovšem o sobě hmotné, nýbrž jen duchovní, protože vzniká z jisté fantasie duchů jejich vůlí.

[8.33.7] Můžeš tedy takový tebou samým stvořený svět křížem krážem procestovat, ale zůstaneš jako individuum přece pevně v jednom a témž hmotném místě.

[8.33.8] Předpokládejme však například člověka, jenž v sobě chová velkou touhu poznat podrobněji Měsíc, Slunce a také Hvězdy. Je-li duše takového člověka odloučena od těla, pak je její hmotné místo také již tam, kam ji přitáhla a postavila její láska. Tam také hned vstoupí do styku s duchy oněch Světů a pustí se co nejúčinněji do jejich tamních názorů a studií.

[8.33.9] Je-li však nějaká duše již zde úplně prostoupena láskou k Bohu, pak sice nezmění své hmotně individuální místo trvání z blízkosti této Země jako kolébky výchovy pro děti Boží, ale nicméně bude moci Mnou v nejjasnějším životním světle procestovat podle stále stoupající potřeby své inteligence a z ní vyplývající blaženosti celou nekonečnost, aniž musí přitom i jen o čárku změnit hmotně prostorové místo pro své individuální bytí, jako Já je také v duchu neměním a přece jsem všude v celé nekonečnosti zároveň přítomen.

[8.33.10] Více a hlubší věci nemohu ti o tom nyní říci; budeš-li však v duchu znovuzrozen, pak toho také ještě více nad Slunce jasněji pochopíš. - Rozuměl jsi tomu nyní dobře?“

[8.33.11] Poté pravili Agripa a také mnozí jiní: „Pane a Mistře, děkujeme Ti za toto Tvé vysvětlení, které nám bylo všem velmi třeba; neboť měli jsme všichni častokrát příležitost vidět a pozorovat všelijak posedlé a nedovedli jsme si tu věc vysvětlit jinak, nežli že tací nešťastníci jsou zcela skutečnými ďábly posedlí a tím jsou také jejich kořistí, nemohou-li se jich zbavit.

[8.33.12] Posuzujíce takto zjev posedlosti, byli jsme nuceni považovat posedlého buď za nejhrubšího a Bohem již na tomto světě úplně odsouzeného hříšníka, anebo jsme nad láskou a nejvyšší Boží spravedlností krčili potají rameny zejména tehdy, když jsme se často mohli příležitostně všestranně přesvědčit jak o bezúhonnosti posedlého tak také o zbožnosti jeho rodičů, což se nám opravdu nemohlo zazlívat. Avšak nyní ovšem obdržela tato věc zcela jinou tvářnost a jsme velice rádi, že máme Tvou milostí také tu jasno.“

[8.33.13] Pravil jsem JÁ: „Nuže dobře; je-li vám nyní také v této oblasti jasno, pak máme do rána ještě asi čtyři hodiny času, aby se mohlo ještě o lecčems promluvit a leccos objasnit. Je-li někomu z vás něco nejasného, ať se jen hlasitě táže a bude mu dáno správné a jasné světlo; neboť chci, abyste dobře pochopili tajemství celého Království Božího!“