[6.243.4] Neboť kdo koná dobro jen pro odměnu, ten půjčuje peníze na vysoké úroky a kdo to činí, ten nemá lásku k bližnímu a ještě méně lásku k Bohu. Neboť kdo nemiluje svého bližního, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?!

[6.243.5] Odstraňme však nebe a peklo a podívejme se potom na tvé zbožné lidi! Začnou ještě více zuřit a se vztekat nežli velmi ziskuchtivý dohazovač, kterému jeho dlužník prchl s půjčenými penězi; a protože se již nemusí bát pekelných trestů, musí pak takoví lidé být kroceni jen schválenými zákony světskými.

[6.243.6] Jednali tedy lidé již z počátku špatně tím, že praotcové činili svým dětem peklo pokud možno horké a nebe líčili všemi barvami světla a všemi lidským smyslům otročícími příjemnostmi. Tím způsobovali sice jakousi bázeň Boží, která však pro až příliš snadno dosažitelné peklo a pro až příliš těžko dosažitelné nebe nepřešla nikdy v pravou lásku k Bohu a k bližnímu, nýbrž u slabších myslí se zvrhla ve stále větší bázeň a u silnějších myslí plných více vnitřního světla se řádně vtělila v úplnou lhostejnost k Bohu a k bližnímu. Neboť tito silnější lidé nevěřili o sobě zcela ničemu, avšak pro forma konali věci, aby udrželi obyčejný lid při víře, by se nebouřil proti těm, pro které musel pracovat, aby si tito mohli za ztracenou víru v Boha, v nebe a peklo připravit non plus ultra nebe na světě.

[6.243.7] Další důsledek toho je však nynější téměř úplná bezbožnost mezi lidmi, kteří by již dávno povstali v největší zuřivosti proti pánům a velmi věcně se jich zeptali, proč jim musí sloužit a být poddáni, kdyby je od toho mečem nezdržovaly světské zákony Říma.

[6.243.8] Hle, to vše je následek takového pocitu spravedlnosti v duších lidí, kteří vždy jako ty nejostřejšími slovy lidem kázali, že Bůh sice v nebi věčně odměňuje dobré, avšak pro Svou neúprosnou spravedlnost také věčně trestá v nejstrašnějším pekle nejneslýchanějšími trýzněmi bez jakékoli úlevy zlé!

[6.243.9] Ó, vy blázni! Zda existuje otec, který by jen při troše lásky k svým dětem, uvrhl do doživotního žaláře dítě, které se dopustilo chyby proti jeho příkazu a ještě by ho chtěl dát každodenně, dokud by žil, trestat?! Neučiní-li to však lidský otec, jenž je v základu jako člověk přece jen špatný, oč mnohem méně tak učiní Otec v nebi, jenž je Sama věčná a nejčistší Láska a Dobrota!

[6.243.10] Anebo představ si jen na Zemi opravdu moudrého rozumného člověka! Bude moci kdy schválit věčně trvající hříšníka, anebo přisoudí někomu takový trest? Jistě ne – a moudrý Bůh tím méně!

[6.243.11] Já však pravím vám, že budoucně nemají být mezi Mými pravými následovníky zcela žádné ani dočasné tresty, ačkoliv dosud platilo: život za život, oko za oko a zub za zub, - nýbrž dá-li ti někdo políček, nevracej mu ho, nýbrž nastav mu ještě druhou tvář, aby ti mohl dát ještě jeden, nemůže-li jinak s tebou být v míru, aby pak byl pokoj a jednota mezi vámi! Vyrazil-li ti někdo oko, nečiň mu totéž, nýbrž odpusť mu a tak jako trpící polepšíš jeho srdce. Nesplácejte nikdy zlo zlem tak budete mít jako Moji opravdoví učedníci pokoj ve světě a tím právě také ukážete, že jste opravdu Mými učedníky!“