243. - Následky falešné představy o onom světě.

[6.243.1] Jen farizeové nebyli ještě jednotni a zákoník pravil: „Tato věc zní ovšem zcela nadějně; avšak nesouhlasí s pojmem naproti tomu stojící věčné odměny. Neboť je-li dobrý člověk za své dobré činy, za svou trpělivost v bolestech a za všeliké utrpení odškodněn záhrobní věčnou odměnou, měl by také věčně být potrestán provinilec jsoucí ve stálém labužnictví na tomto světě.

[6.243.2] A kdyby se lidem zvěstovalo, že je nakonec také ještě z pekla možné vykoupení, pak bude na Zemi ještě více provinilců! Nyní přece ještě zdržuje velmi mnohé lidi od zlých jednání bázeň před věčnými tresty v pekle a naděje k dosažení věčné blaženosti pobádá lidi k dobrému! Předpokládáme-li však, že také zatracení mají ještě jakousi naději, že budou jednou blažení, pak se k nim budou také dobří více a více obracet a čisté dobro se stane na Zemi brzy tak vzácné jako diamanty. To je pro měkké srdce sice velmi potěšitelné, - ale pocit spravedlnosti přitom zaniká! To je mé zcela přímé mínění.“

[6.243.3] Pravil jsem JÁ: „Pro tebe může být velmi přímé, pro Mne je však velmi křivé! Myslíš-li, že buď peklo anebo nebe mají sloužit za pohnutky, kterými lidé mají být zdržováni od zla a přiváděni k dobru, pak jsi ještě naplněn v podstatě zcela falešnou vírou; neboť zcela špatný člověk se tvému peklu a tvému nebi zasměje a zcela dobrý je dobrý také bez tvého pekla a bez tvého nebe. Neboť peklo a nebe vytvářené tak jak ty si věc představuješ, jsou teprve velmi vhodné pro to, aby každého člověka učinily co možno špatným.

[6.243.4] Neboť kdo koná dobro jen pro odměnu, ten půjčuje peníze na vysoké úroky a kdo to činí, ten nemá lásku k bližnímu a ještě méně lásku k Bohu. Neboť kdo nemiluje svého bližního, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?!