224. - Odpověď farizeova.

[6.224.1] Po této Mé odpovědi nevěděl zákoník, co by Mně na to odpověděl; neboť jednak se cítil příliš dotčen a jednak lid zcela zvučně jásal nad touto Mou mocnou odpovědí. A tak bylo nyní těchto 7 farizeů jako k zemi přibito a ani jeden Mně nemohl říci proti tomu nějaké rozumné slovo. Mimoto se také potají na Mne velice rozzlobili, protože jsem jim nešetrně řekl plnou pravdu do očí.

[6.224.2] Avšak po chvíli se farizeus opět vzchopil a pravil: „Ale Pane a Mistře, co jsi nám nyní řekl, věděli jsme již dávno! Že jsme nemohli jednat jinak, to Ti také bude jasné! Mohl bys nám říci vše a ještě více toho a my bychom si z toho nic nedělali, - jen však jiným způsobem! Ale Ty uvádíš tuto věc zrovna tak, jako bychom my sami zavrhli poslední knihy Mojžíšovy a jako bychom my ukamenovali proroky! Kdybys byl Ty Sám co do těla osobně u nás, nebylo by to s touto věcí nikdy tak daleko došlo; nyní jsi najednou přišel Ty a tu je však již vše nad všechna nebe vysoko pochybeno, - a my to všechno přece nemůžeme změnit z dneška na zítřek! Co znamená nás sedm proti pěti tisícům nám rovných?!

[6.224.3] Co se nás týká, my budoucně nebudeme mít v chrámu mnoho co dělat; ale také zajisté nejsme my sami vinni, že věci jsou zrovna tak zlé a špatné. Řekni, co máme ve věci chrámu nyní jiného dělat nežli se k němu dobrým způsobem obrátit zády?! Neboť začneme-li zítra mluvit pro Tvou pravou a dobrou věc, budeme zítra kamenováni a Tvá věc tím nic nezíská; obrátíme-li se však podle mínění Římana pod nějakou záminkou navždy zády k Jeruzalému a jeho falešným naukám, pak myslím, že za předpokladu Tvé nauky přece jen učiníme vše, co jsme s to učinit v našem nynějším stavu jako slabí smrtelníci a více nemůžeš ani Ty Sám jako Bůh žádat od nás! Dej nám moc Své vůle a my se s chrámem brzy co nejlépe vypořádáme! Ale že nás, kteří nyní chceme v Tebe věřit, prohlašuješ za nevýslovně špatné, falešné a zlé, to neshledávám, aspoň já ne, velmi chvalitebné!“

[6.224.4] Pravil jsem JÁ: „Moji milí, slepým je těžko psát a hluchým těžko kázat! Stavím-li vám před oči pro vaše polepšení věc, na které také ještě svou osobou velice lpíte, míním tím potom vaše osoby?! Co však uvádím, to je duch vaší chrámové věci a ten se netýká jen vás, nýbrž všech Židů.