Help

jakob-lorber.cc

Velké evangelium Janovo

224. - Odpověď farizeova.

[6.224.1] Po této Mé odpovědi nevěděl zákoník, co by Mně na to odpověděl; neboť jednak se cítil příliš dotčen a jednak lid zcela zvučně jásal nad touto Mou mocnou odpovědí. A tak bylo nyní těchto 7 farizeů jako k zemi přibito a ani jeden Mně nemohl říci proti tomu nějaké rozumné slovo. Mimoto se také potají na Mne velice rozzlobili, protože jsem jim nešetrně řekl plnou pravdu do očí.

[6.224.2] Avšak po chvíli se farizeus opět vzchopil a pravil: „Ale Pane a Mistře, co jsi nám nyní řekl, věděli jsme již dávno! Že jsme nemohli jednat jinak, to Ti také bude jasné! Mohl bys nám říci vše a ještě více toho a my bychom si z toho nic nedělali, - jen však jiným způsobem! Ale Ty uvádíš tuto věc zrovna tak, jako bychom my sami zavrhli poslední knihy Mojžíšovy a jako bychom my ukamenovali proroky! Kdybys byl Ty Sám co do těla osobně u nás, nebylo by to s touto věcí nikdy tak daleko došlo; nyní jsi najednou přišel Ty a tu je však již vše nad všechna nebe vysoko pochybeno, - a my to všechno přece nemůžeme změnit z dneška na zítřek! Co znamená nás sedm proti pěti tisícům nám rovných?!

[6.224.3] Co se nás týká, my budoucně nebudeme mít v chrámu mnoho co dělat; ale také zajisté nejsme my sami vinni, že věci jsou zrovna tak zlé a špatné. Řekni, co máme ve věci chrámu nyní jiného dělat nežli se k němu dobrým způsobem obrátit zády?! Neboť začneme-li zítra mluvit pro Tvou pravou a dobrou věc, budeme zítra kamenováni a Tvá věc tím nic nezíská; obrátíme-li se však podle mínění Římana pod nějakou záminkou navždy zády k Jeruzalému a jeho falešným naukám, pak myslím, že za předpokladu Tvé nauky přece jen učiníme vše, co jsme s to učinit v našem nynějším stavu jako slabí smrtelníci a více nemůžeš ani Ty Sám jako Bůh žádat od nás! Dej nám moc Své vůle a my se s chrámem brzy co nejlépe vypořádáme! Ale že nás, kteří nyní chceme v Tebe věřit, prohlašuješ za nevýslovně špatné, falešné a zlé, to neshledávám, aspoň já ne, velmi chvalitebné!“

[6.224.4] Pravil jsem JÁ: „Moji milí, slepým je těžko psát a hluchým těžko kázat! Stavím-li vám před oči pro vaše polepšení věc, na které také ještě svou osobou velice lpíte, míním tím potom vaše osoby?! Co však uvádím, to je duch vaší chrámové věci a ten se netýká jen vás, nýbrž všech Židů.

[6.224.5] Pravda je duchovní Slunce a to musí čistě a beze všech zdvořilostních mraků všem lidem svítit. Osvětlený mrak není však Slunce a pošetilá zdvořilost je právě tolik jako uhlazená lež, která nemůže nikoho přivést k opravdovému spasení jeho duše. Proto má každý otevřeně mluvit pravdu, chce-li prospěti neboť poloviční pravdou se nikomu neposlouží! U Mě není zdrženlivosti a ohledu, nýbrž jen láska a světlo! A kdybych nebyl tak opravdovým jako jsem, kde by potom bylo nebe a tato Země a kde a co byste byli vy lidé?! Já jsem však nepřišel lidem lichotit, nýbrž učit je pravdě a pravdou jim dát život věčný. A k tomu nelze potřebovat zdrženlivost a ohled. - Napřed o tom uvažujte, pak teprve řekněte, zda jsem k vám byl drsný!“

[6.224.6] Pravil farizeus: „Ano, tu máš zcela pravdu a lidé nejsou Tvé lásky hodni a nemohou Ti od nynějška dosti děkovat za to, že jsi k nim přišel v těle, abys jim dal pravé světlo a ukázal pravou cestu k životu věčnému. Avšak jedno je přece jen nám lidem vůči Tobě poznamenat a to záleží v tomto: Ty jsi ještě nikdy nebyl u lidí tak jako tentokrát a neučil jsi je poznávat Tebe, Tvou vůli a jejich určení. Vždy to byli velmi zkušení a nadchnutí lidé – zvaní proroci – kteří sdělovali, že jsou uchváceni Tvým Duchem a že nemluví oni, nýbrž jen Tvůj Duch jejich ústy. K posílení svých výpovědí konali také, velmi často mimořádná znamení, jako tom čteme v knihách; ale byli to přece jen lidé a museli zemřít, ačkoliv velmi často mluvili a psali o životě věčném. Ani Mojžíš nebyl z toho vyňat. Jedině o Eliášovi praví Písmo že vyjel v ohnivém voze do nebe a že zanechal svému učedníkovi Elisovi (Elisa; vyd.) jen svůj plášť. Tato příhoda zabíhá však poněkud do neuvěřitelna a nemůže sloužit za normu, protože něco takového se nezažilo ani dříve ani později u nějakého sebevětšího proroka.

[6.224.7] Protože však tito proroci zemřeli a po jejich smrti se již nikdo nemohl o nich nic dovědět, začali lidé ponenáhlu stále víc a více pochybovat o tom, zda je po smrti těla ještě další život duše a konečně si sami vytvořili životní normu, která byla pohodlnější nežli norma, kterou zavedli a stanovili proroci.

[6.224.8] Povstal-li potom v lidu také opět nějaký prorok a sděloval, že mluví skrze něho Bůh, tu se jím jen pohoršovali a řekli mu: „Prokaž se napřed jako nesmrtelný jako Eliáš!“ anebo „Zavolej dávno již zemřelé otce a proroky, abychom je viděli a aby nám dali živé svědectví předně, že je po smrti těla opravdu život a jaký je a zadruhé, že jsi opravdový prorok! Nemůžeš-li nám dát tento důkaz, pak ti právě tak málo věříme, jako jsme nyní neuvěřili a budoucně nikdy neuvěříme starým prorokům; neboť oni zemřeli, jako také ty zemřeš a nikdo se po jejich smrti již nikdy o nich nic nedověděl. My jsme sice uchovali jejich spisy, avšak je samé pohltila nikdy nenasytná půda Země. Co však nám všechny jejich spisy, plné nauk o věčném životě, prospívají, když oni jako učitelé nemohou nám po své smrti podat nejjistější důkaz o tom, že jsou jejich nauky pravdou?!

[6.224.9] Hle, Pane a Mistře, tak začali lidé časem myslet a také jednat a usmrcovali také proroky, když jim obyčejně neustávali hlásat všeliké tresty Boží! Proč tedy není dopuštěno, aby zemřelý prorok přišel včas opět na tuto Zemi a svým objevením podal svědectví o tom, čemu na světě učil v těle? A proč se nevíra lidí jim vždy přičítá za vinu?

[6.224.10] Kdyby jen jednou někdo přišel - ovšem tak, aby ho bylo možno poznat jako takového jaký byl na Zemi v těle - pak by to upevnilo víru a lidé by pak také jistě žili podle jeho nauky. Leč to se, pokud dobře víme, ještě nikdy nestalo a tak je také zcela přirozené, že se lidé stávají umínění a nevěřící. Že se nyní a již odedávna stal chrám téměř zcela protimojžíšský, toho důvodem je hlavně to, co jsem řekl, jakož i to, že Saduceové, kteří se od nás oddělili, zcela otevřeně již nevěří v nesmrtelnost duše. A kdo by jim nedal přesně vzato z rozumového důvodu za pravdu? A tak tedy templáři nejsou vlastně přec jen zcela sami vinni špatností, která nyní zavládá v chrámu, nýbrž je to stará nedokazatelnost života po smrti těla. Nedostává-li se tu udržitelných a jistých důkazů, odpadá také víra v Boha sama sebou; a věří-li se také ještě v jsoucnost Boha, není k Němu žádné pravé úcty a lásky a jeho zákony dané lidem se považují za lidský výmysl, který mohl být v určitou dobu a pro tehdejší životní poměry lidem velmi dobrý, ale pro přítomnost lze ho již sotva použít. Já to neříkám proto, že bych zde snad chtěl nás a chrám nějak omlouvat; ale nepravdou také zrovna není, že tomu tak bylo a je také nyní ještě tak.

[6.224.11] Ty, Pane a Mistře, vyzbrojený vší hojností Božího Ducha jsi nám ovšem nejsilnějším důkazem a zárukou věčného života duše po smrti; ale mimo nás je ještě nesčetně mnoho lidí, kteří budou tento nejsilnější důkaz vždy postrádat. Může se jim snad přičítat za vinu, když nevěří ve věčný život po smrti těla a vzývají snad Slunce anebo oheň jako Božství?! Nebylo by tedy možné, aby přišli aspoň zemřelí rodiče ke svým dětem a řekli jim, co je po odpadnutí těla čeká, co je duše a jak vypadá?

[6.224.12] Ale něco takového se neděje a tak vše, co bylo řečeno o záhrobí, je jakoby bajka, které může věřit jen slabomyslný člověk, kterou však hluboký myslitel nemůže nikdy přijmout úplně za pravdu! A my kněží konáme dokonce dobrodiní, udržujeme-li lid v největší možné slepotě a namlouváme-li mu s velkou okázalostí a vážností podívanou zavánějící záhrobím. Neboť kdybychom dávali lidu své hlubší rozumové vzdělání, vzalo by židovství brzy za své a lidé by se brzy octli v nepopsatelně děsném stavu.

[6.224.13] Jedině my kněží udržujeme lid na uzdě, povzbuzujeme ho, aby pilně obdělával půdu a svědomitě nám dával desátky, - a lid je s tím spokojen. Ale tato spokojenost brzy ovšem skončí, objeví-li se každým okamžikem v lidu nezvaní proroci a pobuřují proti nám lid. Nemíním zde Tebe, Pane a Mistře, protože Ty nejsi prorok, nýbrž jsi Pán Sám; míním jen takové proroky, jaké jsem uvedl předtím.

[6.224.14] Mluvil jsem nyní správně a objasnil jsem věc naší víry, jakou je v pravdě anebo ne? Budu zajisté velmi vděčen každému za každé lepší a pravdivější poučení; neboť není nikterak žádný žert myslet stále na smrt a na jisté a věčné zničení, proti kterému nelze v celém světě nalézt žádný protidůkaz. Neboť vše umírá a zaniká a již se nevrací. Dokonce kámen zvětrá a rozpadne se v prchavý prach, z něhož nebude již nikdy tvrdý kámen, zrovna tak jako nikdo již nikdy v nějaký soudný den nevstane z hrobu, ačkoliv my tomu musíme lid učit! - Domluvil jsem.“

Desktop Impresum