[6.219.14] Pravil zákoník: „Že jsi na tuto otázku velmi dobře odpověděl, to musíme všichni doznat. Také však doznáváme, že nejsme již s to dáti tobě žádnou otázku; neboť ty jsi hluboce učený a mnohými zkušenostmi obohacený muž, k němuž bychom mohli chodit všichni do školy. Nač bychom se tě měli a mohli ještě dále tázat?! Vyplatíme ti sto liber zlata a tím bude také věc skoncována.“

[6.219.15] Pravil Říman: „Zcela dobře! Můžeme této záležitosti zanechat, neboť nyní poznáváte, že my Římané nejsme tak hloupí, jak jste byli zvyklí o nás myslet. Nyní jste viděli, že my vše přísně zkoušíme a dobré a pravdivé na tom nalezené podržujeme. Jelikož jste však o tom nyní náležitě přesvědčeni, táži se vás nyní a pravím: Mám pravdu, když vás obviňuji z největší pošetilosti proto, že nechcete a nemůžete poznat tamtoho Bohočlověka, jímž On podle mého úsudku nesporně jest ?“

[6.219.16] Pravili farizeové: „Milý a opravdu velmi moudrý příteli! Také to chceme učinit, a jsme o sobě skrytě dokonce přesvědčeni, že onen Galilejec může být a také asi zcela dobře je zaslíbený Mesiáš; ale tu můžeme také my vám říci staré vaše přísloví: Ultra posse nemo tenetur. (Nad možnost nebudiž nikdo přidržován.23) A tak je tomu s námi. Při našem postavení, které zaujímáme, nemůžeme, neboť přiznáme-li se otevřeně za jeho učedníky, budeme chrámem nejnešetrněji prokleti a vystrčeni. Kam potom půjdeme a kdo nám dá stravu a byt?