[6.218.7] Tu jsem pojednou objevil kráčet sem tam na břehu mořském bíle oděnou mužskou postavu, která pohlížela upřeně na loď, nepouštějíc ji s očí. Zavolal jsem k sobě několik svých druhů a upozornil jsem je na tuto postavu. Domnívali se, že je to snad nějaký pobřežní kouzelník a že se mu bude muset dát oběť, aby propustil loď. Vystoupili jsme tudíž z lodi na břeh k postavě, která nás s pevným pohledem očekávala. Když jsme přišli k domnělému kouzelníkovi, tázal jsem se s pevnou odvahou této postavy: „Ty držíš pevně mou loď svou kouzelnou mocí. Proč? Žádáš od nás jako výkupné za loď nějakou oběť? Mluv; neboť má cesta do Egypta je naléhavá!“

[6.218.8] Postava na mně pevně a vážně pohlédla a hlasitě zcela zřetelně pravila: „Já nejsem kouzelník a nežádám od tebe oběti. Protože jsi se však poručil do ochrany Jehovy Židů, byl jsem poslán sem, abych tě zachránil před zánikem. Neboť odjedeš-li dnes, staneš se i s lodí o třetí hodině noční kořistí moře! Dvacet hodin cesty odtud po vodě bude zuřit velká bouře. Běda tomu, koho stihne její zuřivost! Zítra však můžeš odjet a plavbu šťastně dokončit.“

[6.218.9] Poté jsem se otázal ducha: „Kdo jsi a jak zní tvé jméno?“

[6.218.10] Tu odpověděl duch: „Byl jsem tvým pradědem, byl jsem počestným patricijem a ke každému vždy dobrý a spravedlivý a proto jsem nyní také blažený, ačkoliv také ještě ne zcela dokonalý. Ty se na Zemi dožiješ ještě něčeho velkého. Až se to však stane, pak si vzpomeň na mně, jenž ti nyní toto oznámil jen s dopuštěním onoho jednoho jedině pravého Boha!“