[5.211.9] Nyní však máme sto zrn, která také vložíme do země! Z nich obdržíme však již 100 klasů, každý se sto zrny, tedy celkem 10.000 zrn. A hleďte, těchto 10.000 zrn, 100 stébel a klasu muselo již také být v onom jednom zrnu duchovně přítomno, tak jako toto zrno samo muselo již být obsaženo v jednom zrnu, které jako prvé zrno padlo do úrodné brázdy této země z ruky Boží, neboť jinak by se zajisté nedalo myslet žádné rozplozování. Tu máte opět jeden důkaz, kterak je v jednom takovém zrnu domovem dokonce nekonečno a věčno.

[5.211.10] Vy si asi pomyslíte a řeknete u sebe: „Ano, tomu je sice tak se zrnem, které se zaseje opět jako símě do půdy; co se však stane se zrnem, které se semele na mouku a potom je požíváno lidmi anebo často také zvířaty jako chléb?“ Pravím vám: Věru, to zrno je na tom ještě lépe; neboť tím již přechází do dokonalejšího života, v němž se jako integrující (podstatná, neodlučná) část vyššího života a ještě více však o sobě může pak rovněž rozmnožovat v nesčíslných ideách a živých pojmových tvarech a jen zcela hmotná slupkovina se vylučuje jako výmět, který se však potom také již stává ušlechtilejší úrodnou prstí země, z níž se v různých semenech tvoří duch klíčení a přitahuje nesmrtelnost. Co se však děje se slámou a slupkovinou rostlin, to se děje způsobem ještě mnohem ušlechtilejším s masitým tělem člověka.