[5.211.8] Vezměte například pšeničné zrno. Vložte je do země! Shnije a jako to, čím nyní je, neodvratně zhyne; avšak z tlení uvidíte vyrůstat stéblo a na jeho konci se vytvoří klas, opatřený stem zrn. Kdo z vás však vidí v tomto zrnu nyní takovou sílu, která v něm zajisté však musí být, neboť jinak by z tohoto jen jednoho zrna nemohl vzejít klas se stem zrn téhož druhu?!

[5.211.9] Nyní však máme sto zrn, která také vložíme do země! Z nich obdržíme však již 100 klasů, každý se sto zrny, tedy celkem 10.000 zrn. A hleďte, těchto 10.000 zrn, 100 stébel a klasu muselo již také být v onom jednom zrnu duchovně přítomno, tak jako toto zrno samo muselo již být obsaženo v jednom zrnu, které jako prvé zrno padlo do úrodné brázdy této země z ruky Boží, neboť jinak by se zajisté nedalo myslet žádné rozplozování. Tu máte opět jeden důkaz, kterak je v jednom takovém zrnu domovem dokonce nekonečno a věčno.