[4.72.1] Po krátké chvíli pravil JAN Zorelovi: „Nemohu ti zrovna popřít, že jsi se nyní dotkl svým rozumem tak mnohého, co ovšem není tak zcela beze všeho důvodu; ale na tvůj život se to hodí špatně, ačli se to vůbec hodí, protože tvá duše byla o sobě vždy tak dalece vzdělaná, aby mohla rozeznávat falešné od pravdivého. Která duše je to však s to učinit v takové bystrosti jako je to u tebe, ta také rozeznává dobré od zlého a dovede-li to, pak hřeší proti svému vlastnímu poznání a svědomí; kdo však hřeší proti svému poznání a svědomí, ten může být jen opravdovou lítostí a pokáním očištěn od staré nečistoty hříchů a státi se Bohu milým.