38. - Pán napomíná rabína.

[10.38.1] Ale starý rabín, který se byl dosud ještě neodvážil okusit víno, přistoupil ke Mně a prosil Mne o dovolení, aby směl též okusit zázračné víno.

[10.38.2] A JÁ jsem pravil: „Ty jsi sice více pohan nežli všichni ostatní pohané, aniž uvažuješ, že dvěma pánům, kteří jsou navzájem nepřáteli, nemůže nikdo sloužit, jelikož potají musí být jednomu nebo druhému nepřítelem a přitom však musí každému činit to, co od něho žádá. ti může někdo sloužit Bohu a zároveň mamonu světa?! A ty jsi to přece již odedávna činil! Proto změň své srdce a napij se vína pravdy, aby se v tvé duši vyjasnilo!“

[10.38.3] Poté vzal rabín též pohár naplněný vínem a vyprázdnil jej až do dna.

[10.38.4] Když měl víno v sobě, propukl také on ve velikou chválu vína a Mé moci a ke konci své chvály pravil mávaje vysoko ještě jednou naplněným pohárem (rabín): „Ano, Ty jsi již Ten, na Něhož všichni Židé a též pohané tak dlouho marně čekali! Proto sláva Tobě, Synu Davidovu a sláva také všem lidem na Zemi skrze Tebe! Sláva budiž Bohu na výsostech a Tobě, Jeho Synu!“

[10.38.5] Pravil jsem JÁ: „Tvá řeč byla nyní dobrá; ale budeš-li ještě jednou volat také slávu vysokým bohům Říma, pak nebude smrt daleko od tebe! Být vpravdě přítelem všech lidí, ať Židů či pohanů je dobré a správné a je to také Má vůle - neboť také Já nechávám Své Slunce stejnou měrou zářit a svítit nad Židy i pohany -; ale lidi, kteří úpí ve staré slepotě, posilovat ještě v jejich bludu, místo aby byli z opravdové čisté a nezištné lásky k bližnímu vedeni na cestu Prasvětla, je horší nežli být zlodějem a lupičem. To si zapamatuj, starý dvojaký učiteli, který jsi často se žhoucí horlivostí učil Židy Boha Abrahamova, Izákova a Jakobova a hned poté jsi šel do školy pohanů a před nimi jsi Boha Abrahamova, Izákova a Jakobova snižoval a zesměšňoval! Buď buďto dokonalým Židem anebo buď pohanem, nalezneš-li v pohanství větší uklidnění pro svou chameleonskou duši!“

[10.38.6] Pravil rabín: „Pane, budiž mi, největšímu hříšníku před Tebou,milostivý a milosrdný a odpusť mi mé mnohé a velké hříchy!“

[10.38.7] Pravil jsem JÁ: „Já ti je odpouštím; ale hleď také, aby ti je odpustili lidé, kterým jsi pro výdělek uškodil mnoho na duších!“

[10.38.8] Poté Mi pravil setník: „Pane, já za něho věc napravím a on sám nyní zajisté pochopí, co mu budoucně bude činit! Teď však míním, že budoucně nám již nebude třeba pohanského kněze. Zda však naše děti budou vyučovány čtení, psaní a počtům pohanskými či židovskými učiteli, zůstane si zajisté jedno a proto tento rabín může také ještě dále vyučovat naše děti těmto třem předmětům; co se však týče Boží nauky, postarám se již sám co nejlépe o to, aby se naše staré mnohobožství co nejdříve přeměnilo v jednobožství! Ale nyní Tě prosím, božský Mistře a Pane a od nynějška náš Bože, abys nám, dosud ještě pohanům, ukázal pravou cestu, po níž nám bude budoucně kráčet; neboť dosud vězíme ještě ve staré temnotě.“

[10.38.9] Poté jsem začal kázat o Království Božím na Zemi a poučoval jsem tyto pohany ve všem tak, jak jsem tomu učinil jinde.

[10.38.10] Toto poučování trvalo plných sedm hodin, tedy téměř tři hodiny přes poledne a všichni uvěřili ve Mne, i také ti, kdož byli mimo dům, jelikož slyšeli Má slova otevřenými okny.

[10.38.11] Teprve když jsem ukončil kázání, byl podáván oběd, kterého se museli účastnit také ti, kdož se byli mimo dům stali věřícími.