36. - Pán a římský setník.

[10.36.1] Časně ráno byl hospodský prvý na nohou a zařídil vše na přípravu dobré snídaně, načež jeho žena, děti a ostatní sluhové a děvečky byli uvedeni do plné činnosti. Také my jsme však ihned vstali s odpočívadel a lavic u stolu a odebrali se trochu na čerstvý vzduch; neboť z tohoto města byla velmi nádherná vyhlídka na velkou část krásného údolí Jordánu a na dalekou a širokou a ještě velmi úrodnou vysočinu.

[10.36.2] Toto jitro však neuplynulo tak klidně jako noc; neboť když jsme se opět vrátili ke snídani, bylo před domem již množství lidu, většinou pohanů. Zmíněný již setník ještě s několika svými podřízenými též nechyběl a rovněž ne starý rabín.

[10.36.3] Všichni se horlivě vyptávali na zázrak uzdravení dnou stiženého syna a tázaní vyprávěli jak se to přihodilo, nad čímž všichni nadmíru užasli.

[10.36.4] A setník poté pravil se zcela vážnou tváří: „Víte co? Člověk, který je schopen bez veškeré pomoci nějakého vnějšího prostředku konat takové věci, je Bůh a ne již člověk! Viděl jsem také již několikrát konat zázraky jistými kouzelníky - ale brzy jsem přišel na to, jak takové zázraky dělali; kdo však přijde zde na stopu, jak tento člověk uzdravil nemocného?“

[10.36.5] Někteří mínili, že jsem ve spojení s jinými mágy, že mám též u sebe velmi četný průvod a konečně se však nemůže vědět pro jaký zvláštní účel.

[10.36.6] Setník však zůstal při svém tvrzení, nedal se mýlit a pravil: „Jeho průvodci nebudou zajisté nikdy s to posilovat Jeho slovo a Jeho vůli; neboť při uzdravení takového nemocného, jako byl syn tohoto židovského hospodského, se nemůže nikdy nic vykonat jistým domluvením se anebo tajným dorozuměním. My zde můžeme být všichni dorozuměni v tom smyslu, abychom, svou vůli pevně upřeli na to, aby se uzdravila má nejstarší dcera, ležící také již přes tři roky na nevyléčitelnou nemoc a přece tím nic nepořídíme; bude-li však tomu tento muž zcela Sám chtít, uzdraví se má dcera jistě ihned rovněž tak, jako byl uzdraven syn tohoto hospodského!“

[10.36.7] Tak rozmlouvali o Mně lidé před domem hospodského, zatím co Já jsem byl s učedníky již u snídaně; neboť vrátili jsme se do domu zadní, lidem nepozorovanou stranou a domácí lidé a děti hospodského měli pak od hospodského příkaz, aby neprozrazovali Mou přítomnost, leč by někdo obdržel k tomu rozkaz ode Mne Samého. Také nesměli lidu nic říci o zázračném stvoření vína.

[10.36.8] Když jsme se nasnídali, pravil jsem JÁ hospodskému: „Nyní nech k nám přijít setníka s jeho podřízenými, starého rabína a řeckého hospodského a Já Si s nimi promluvím!“

[10.36.9] Poté pospíšil hospodský rychle ven a sdělil to jmenovaným.

[10.36.10] A oni také následovali ihned tohoto povolání a když byli u nás v pokoji, tázal se setník ihned hospodského na Mne.

[10.36.11] A hospodský ho zavedl ke Mně a pravil: „Tomuto, Jenž sedí na této ojedinělé stolici, budu se vždy klanět!“

[10.36.12] Na to pravil setník: „Také já, příteli!“

[10.36.13] Poté se setník hluboce přede Mnou poklonil a pravil: „Velký Mistře, v tomto domě jsi vykonal Sám nikdy neslýchaný zázrak a tím jsi mi podal svědectví, že nejsi člověk jako našinec, nýbrž že jsi jistě v plné pravdě Bůh! Jestliže však jsi nepochybně to, pak nám prokaž tu velkou milost a řekni nám, jak vlastně jsme na tom s různými záležitostmi naší víry!

[10.36.14] Já jsem vše prozkoumal: Naši nauku o mnohobožství, mínění staroegyptských, řeckých i našich římských mudrců. Pak jsem též přesně probádal učení Židů o jednom Bohu, všechny jejich proroky a mudrce, kterým je ovšem těžko rozumět a většinou však také vůbec ne, protože mají příliš fantastickou, často zcela nesouvislou řeč a podávají obrazy, kterým snad mohli rozumět a je chápat oni, ale mimo ně jistě velmi málokteří. Rovněž jsem také mluvil s mnohými lidmi z nejvzdálenějších východních zemí o nadsmyslových věcech, jakož i o jejich pojmech o bozích a o jakkoli utvářeném dalším životě lidské duše po smrti a tak i s lidmi v jižní a severozápadní Evropě.

[10.36.15] Co jsem však z toho nalezl? Pravím otevřeně: Vše jiné - jen ne to, co jsem hledal, totiž mě přesvědčující a mně pochopitelnou pravdu.

[10.36.16] Víra v jednu anebo také v několik neviditelných božských bytostí je sice všude, - ale jak je různá! Netřeba zde uvádět, téměř nekonečnou spoustu všech těch transcendentálních (nadsmyslových; vyd.) fantasií lidí o dalším životě jejich bohů a duší po smrti těla, nýbrž zde jde jen o opravdovou životní otázku: Ve které nauce je pravda? Mají pravdu všichni ti, kdož věří v mnoho bohů, anebo ti, kteří věří v jednoho Boha?

[10.36.17] Zkoumáme-li naše římské právní zákony, které jsou jistě téměř všechny vesměs dobré a tím pro další trvání společnosti lidí ano i národů zajisté nejvhodnější, zdá se tedy být také naše, ovšem již velmi znetvořená nauka o mnohobožství, která konec konců tvořila přece jen základ k našim moudrým a pokud možno nejspravedlivějším státním zákonům, ještě vždy nejvýš hodna povšimnutí. Ale židovská nauka o jednom Bohu, mající mnohou podobnost s původní naukou egyptskou, zdá se nicméně být velké životní pravdě mnohem blíže, ačkoliv je nyní mezi Židy mnohem znetvořenější nežli nauka naše; neboť uvažujeme-li jen s trochou bystrozraku o nejvýš bezbožném a nesvědomitém počínání židovských kněží v Jeruzalémě, shledáme a uznáme je jistě mnohem hloupější a horší nežli počínání našich mnohých a rozmanitých kněží!

[10.36.18] Ty, božský Divotvůrče, budeš tu jistě s to podat mi několika málo slovy pravé světlo Pravdy!“

[10.36.19] Pravil jsem JÁ: „Příteli Pellagie a setníku tohoto města a tří jiných měst, Abily, Golanu a Apheku! Já jsem sem přišel hlavně kvůli tobě, poněvadž jsem věděl dobře, že jsi již téměř po 30 let horlivě hledal pravdu, nebyl jsi však s to ji nalézt.

[10.36.20] Protože jsi však hledal pravdu jako jen velmi málokteří z tvého národa a stavu, přišel jsem Já jako věčná Prapravda Sama k tobě a ty jsi ve Mne nalezl také již nejúplnější, nejjasnější a nejčistší pravdu a Mé Světlo tě skrz naskrz osvítí, takže ty sám se ještě staneš svítilnou pro mnohé ostatní.

[10.36.21] Ale tvá nejstarší dcera Veronika je nemocná a žádný lékař jí nemůže pomoci; věříš-li a přeješ-li si, bude jí lépe!“

[10.36.22] Pravil setník radostí celý zkroušený: „Ano, Pane a Mistře, plný božské síly, věřím tomu, jako snad jen málokteří v celé říši židovské a přál bych dceři jistě také uzdravení jako její otec a to více nežli ze všech svých životních sil; avšak nejsem naprosto hoden, abys Ty, Nejsvětější, vstoupil pod střechu mého pohanského domu a uzdravil tam mou, smrti již zcela blízkou dceru!

[10.36.23] Že však propůjčuji Tvým slovům jistě nejúplnější víru, dokazuje již to, že jsem se vůbec nedivil, když jsi jako cizinec, který ještě nikdy nenavštívil tuto krajinu, věděl mé jméno, které jsem čestně obdržel od tohoto města a věděl o mé správě tří ještě Tebou jmenovaných měst a nyní také jméno mé nemocné dcery; neboť mé srdce mi pravilo, že jsi Bůh a že Tobě je všechno možné. Věřím tedy také, že se má dcera jistě uzdraví, vyslovíš-li nad ní jen slovo!“

[10.36.24] Pravil jsem JÁ: „Věru, takovou víru jsem v národě izraelském nenašel ! A tak se ti tedy také stane podle tvé víry ! Pošli nyní domů a dej sem přivést svou nyní již zdravou dceru aby se posílila tímto vínem a chlebem!“