Help

jakob-lorber.cc

Velké evangelium Janovo

123. - Víra a důvěra hospodského.

[10.123.1] (Hospodský): „Když nám tento stařec učinil tato sdělení, tu jsem se ho otázal řka: „Příteli, my Řekové, kteří jsme u vás Židů rozkřičeni jako bezbožní pohané, si našich bohů nějak zvláště nevážíme a dali jsme se již v Tyru zasvětit do Božího učení židovského a zachovávali jsme také podle možnosti mojžíšský zákon, až na poněkud obtížnou obřízku, v níž vpravdě spatřujeme pro lidi málo opravdového štěstí!“

[10.123.2] Poté pravil také stařec, že na obřízce pro rozené Židy něco záleží jen tehdy, když přesně zachovávají Boží přikázání. Pohanům však před Bohem dostačí, upustí-li od svého modlářství, uvěří nepochybně v toho jedině pravého Boha, zachovávají-li Jeho deset přikázání, milují Ho nadevšecko a bližní jako sebe samé; Bůh nežádá od pohanů jiné oběti, nežli oběti pravé lásky v srdci.

[10.123.3] Když jsem byl s několika svými sousedy uslyšel od starce toto vpravdě velmi moudré učení, rozhodli jsme se, že budeme ve víře a skutku úplně Židy, ale pro svět zůstaneme Řeky, abychom se nestali poddanými nejvýš zištných, vládychtivých a nemilosrdných velekněží, kteří si nekonečně mnoho zakládají na tom, že jsou tím, co o sobě hlásají Židům - ale když si člověk na ně náležitě posvítí, pak se až příliš jasně ukáže, že jsou to právě oni, kteří přikázání Boží svým jednáním přímo pošlapávají.

[10.123.4] A tak ty, jako sám moudrý Žid, dáš nám Řekům jistě zapravdu, že jsme takoví, jak jsem ti nyní vylíčil; nemusíte se nás nyní ovšem chudých Řeků štítit, - neboť jsme také Židé!“

[10.123.5] Pravil jsem JÁ: „Že jste vírou a skutkem Židé, to jsem věděl a proto jsem přišel také k vám, abych vám přinesl opravdovou útěchu a ještě více posílil vaši víru.

[10.123.6] Ale ježto již dosti dlouhý čas věříte v jednoho jedině pravého Boha Židů, milujete Ho, ctíte a velebíte a také podle Jeho přikázání žijete a jednáte, pak asi vám Bůh ve vaší domácnosti zajisté také již častěji náležitě viditelně požehnal a tím vaši víru jistě odměnil?!

[10.123.7] Pravil hospodský: „Poslyš, milý a moudrý příteli, o nějakém již zdaleka viditelném požehnání nebylo u nás přes naši nejvýš pevnou víru ještě zvláštní řeči; ale to také na věci nic nemění a naše víra v Něho se proto nestala slabší. Ale bez požehnání jsme také nezůstali; neboť jsme měli, i když také ještě poskrovnu, přece jen vždy to nejnutnější a nemuseli jsme nikdy zvlášť citelně trpět hlad a žízeň, nemuseli jsme chodit nazí a být bez příbytku.

[10.123.8] Naše malá stáda bývala zdravá a opatřovala nás dostatečně mlékem a sýrem a naše malé zahrady, které jsme ovšem velmi bedlivě ošetřovali, přinášely pro naše malé potřeby více nežli dostatek Božího požehnání a neúrodný rok nás ještě nepostihl.

[10.123.9] Že sem tam přechodné bouře také nás úplně neušetřily, lze si samo sebou snadno představit; avšak přitom jsme nereptali, neboť jsme si pomysleli: „Bůh znovu zase podrobil naši víru, naši lásku a věrnost a naši trpělivost malé zkoušce a škodu způsobenou nám bouří nahradí jiným požehnáním“, což se pak také vždy stávalo a také naše zahrady, ovšem naší pílí, znovu opět vzkvetly a přinášely co jsme potřebovali.

[10.123.10] Také musím ještě dodat, že tato krajina je jen zřídka navštěvována zvláště silnými bouřemi; a i když časem, spíše na výšinách, vypuknou, pociťujeme je v této naší obci méně nežli na výšinách, protože právě tato obec je, jak vidíte, v dolíku naší vysočiny.

[10.123.11] A tak jsme tedy s požehnáním našeho milého Pána a Boha také vždy spokojeni a tato naše spokojenost je také pravým požehnáním Božím. Neboť co by nám prospělo, kdybychom měli vše jako nějaký král, ale Bůh by nás trestal hlodající nespokojeností, která může být až příliš brzy mostem k všelikým velkým nepravostem? Zvětšilo by to naše štěstí?

[10.123.12] A tak hleď, milý příteli, i když to u nás navenek vypadá sebe ubožejší a sebe opuštěnější a mohlo by se myslet, že je nám Bůh se Svým požehnáním vzdálen, přece tomu není tak; neboť u nás platí vnitřní a vnějšně zřídka viditelná požehnání mnohem více, nežli kdyby naše krajina byla pravým rájem a do úst nám létali pečení holubi.

[10.123.13] Příteli, komu Bůh propůjčuje zlatou spokojenost a náležitou trpělivost, tomu dal více, nežli kdyby mu daroval pro jeho víru, věrnost a ctnost celé království s nezměrnými poklady!

[10.123.14] Jestliže to, milý a také velmi moudrý příteli, náležitě živě uvážíš, pak také uznáš, že tu nejsme bez Božího požehnání! - Mám pravdu anebo ne?“

Desktop Impresum