Jan 1,10. Bylo na světě a svět Jím vznikl, ale svět je nepoznal.

[1.2.6] Jak jsem mohl býti Já neboli Prasvětlo nepoznán tímto světem, t. j. zatemnělými lidmi, kteří vyšli v celém svém bytí ze Mne,nebo což je jedno z Prasvětla (Slova), přes všechny předchůdce a zvěstovatele Mého příchodu, bylo právě již jasně probráno ve verši 5.; je jen třeba zmínit se ještě zvláště, že „světem“ se zde nerozumí Země jako nositelka souzených duší, které vlastně tvoří hmotu, nýbrž jen lidé, kteří jsou sice vzati dílem z této hmoty, ale jako jednou svobodně postavené bytosti již nepatří anebo nesmí patřit k této prvotně souzené duševní hmotě; neboť jak bych mohl požadovat také od kamene jsoucím ještě v nejhlubším soudu, aby Mne poznal?! Něco takového se může žádat plným právem jen od duše stavší se svobodnou, která má v sobě Mého Ducha.

Jan 1,11. Přišel do Svého vlastnictví, ale Jeho vlastní Ho nepřijali.

[1.2.7] Tedy ne Zemi, jak bylo dříve uvedeno, nýbrž čistě jen lidi co do jejich duševně-duchovní podstaty nutno zde považovat za původní vlastnictví Pána a za vlastnictví proto, že takto sami jsou prasvětlem z Mého věčného Prasvětla a tedy jsou jedno s Mou Prapodstatou.