2. - Jan Křtitel svědčí o Pánu. O podstatě Boha. O pádu člověka a o mimořádných Božích cestách k jeho spasení.

Jan 1,6. I byl Bohem poslán muž jménem Jan.

[1.2.1] Tento muž jménem Jan kázal u Jordánu pokání a obrácené křtil vodou. V tomto muži žil duch proroka Eliáše a byl to právě týž andělský duch, který porazil v prvopočátku Lucifera a později zápasil právě s týmž Luciferem na známé hoře o mrtvolu Mojžíšovu (tedy Michael - vyd.)

Jan 1,7. Ten přišel jako svědek (shora), aby svědčil o tom Světle, aby všichni (lidé bez Světla) uvěřili skrze něho (to jest aby skrze jeho světlo poznali Prasvětlo, které k nim přišlo).

[1.2.2] Přišel jako starý a nový svědek shora, t.j. z Prasvětla jako světlo, aby svědčil o Prasvětle, o Prabytí Boha, které nyní Samo vzalo na Sebe tělo a přišlo ve zcela stejném lidském tvaru jako Sám Člověk k Svým lidem, kteří jsou z Něho, aby je v jejich noci znovu osvítilo a takto je přivedlo nazpět k Jeho Prasvětlu.

Jan 1,8. On nebyl světlem (ze sebe), nýbrž byl jen svědectvím Světla, (to jest svědčil zatemněnému výsostnému pocitu lidí, že nyní sestoupilo Prasvětlo Samo se Své věčné výše k lidem jako Beránek v pokoře, Který dobrovolně vzal na Sebe všechny jejich slabosti (hříchy), aby tím dal lidem zase Prasvětlo a učinil a postavil je na roveň Sobě).

[1.2.3] Tento muž nebyl ovšem sám tím Prasvětlem, nýbrž byl jen jako všechny bytosti částí světla z Prasvětla. Ale pro jeho převládající pokoru bylo mu dáno zůstat ve svazku s Prasvětlem.

[1.2.4] Ježto však tedy byl ve stálém svazku s Prasvětlem a Toto dobře rozlišoval od svého světla - neboť také on vyšel z Prasvětla, nicméně však nebyl Prasvětlem, nýbrž jen Jeho odleskem, aby toto Prasvětlo poznal a vydal o Něm správné svědectví - vydal tedy také právoplatné svědectví Prasvětlu a tím vzbudil tolik pravého světla v srdcích lidí, že pak mohli poznávat i když zpočátku jen velmi slabě, časem však stále silněji a jasněji, že Prasvětlo, Jež je nyní zahaleno v těle, je nicméně Totéž, Kterému vděčí všechny bytosti a lidé za své samostatné bytí a mohou je, chtějí-li, podržet jako samostatné navěky.

Jan 1,9. To bylo to pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět.

[1.2.5] Ne svědek, nýbrž jeho svědectví a Ten o Němž svědčil byli to pravé Prasvětlo, Které od prvopočátku osvěcovalo a oživovalo a nyní ještě stále více oživuje a osvěcuje všechny lidi, kteří přicházejí na tento svět; proto se také ve verši 9. praví, že právě To je a bylo to pravé a správné Světlo, Které utvářelo všechny lidi v jejich prvopočátku ke svobodnému bytí a nyní přišlo, aby toto bytí ve vší úplnosti osvítilo a učinilo zase podobné Jemu Samému.

Jan 1,10. Bylo na světě a svět Jím vznikl, ale svět je nepoznal.

[1.2.6] Jak jsem mohl býti Já neboli Prasvětlo nepoznán tímto světem, t. j. zatemnělými lidmi, kteří vyšli v celém svém bytí ze Mne,nebo což je jedno z Prasvětla (Slova), přes všechny předchůdce a zvěstovatele Mého příchodu, bylo právě již jasně probráno ve verši 5.; je jen třeba zmínit se ještě zvláště, že „světem“ se zde nerozumí Země jako nositelka souzených duší, které vlastně tvoří hmotu, nýbrž jen lidé, kteří jsou sice vzati dílem z této hmoty, ale jako jednou svobodně postavené bytosti již nepatří anebo nesmí patřit k této prvotně souzené duševní hmotě; neboť jak bych mohl požadovat také od kamene jsoucím ještě v nejhlubším soudu, aby Mne poznal?! Něco takového se může žádat plným právem jen od duše stavší se svobodnou, která má v sobě Mého Ducha.