166. - Kisjonův údiv a dobré pochopení odhalení daného Pánem. O stvoření Adama. O podstatě muže a ženy. Padlá žena a její špatný vliv na muže. Úpadek lidstva. Vtělení Páně a vykoupení.

[1.166.1] Praví KISJONA: „Ó Bože, ó Bože, jaká to hlubina moudrosti! Kdo kdy slyšel něco podobného? Ano, taková odhalení může dát opravdu jen Bůh; tu je moudrost všech mudrců Země úplnou nicotností všech nicotností! Ne, toho je příliš mnoho najednou pro smrtelného ubohého hříšníka, jakým jsem tu v plné míře já!“

[1.166.2] Tímto odhalením stává se mi celá Genesis jakoby tak zvaným úderem kouzelného proutku jasná a zcela dobře srozumitelná!

[1.166.3] Nyní chápu co to znamená: Bůh stvořil Adama jako prvého člověka této Země z hlíny! Bůh ze Svého věčného řádu tedy chtěl, aby si duchové soudem držení v Zemi vybudovali ze Země, která je držela v zajetí a to z její snadněji tvárlivé hlíny tělo, zcela podle odpovídajícího duchovního tvaru, v němž by se mohli s mnohou svobodou pohybovat, své já a z něho opět Boha poznávat a takto se svobodně božskému řádu podřizovat, aby tím dospěli ke své praduchovní podstatě, totiž aby se stali zcela dokonalými čistými duchy jako jsou praarchandělé!