[1.1.20] Takovým bojem pak vzniká hněv a nakonec nenávist k Prazákladu všeho bytí a z toho k nízkému pocitu pokory anebo pocitu závislosti; tím se však potom ochromuje a zatemňuje výsostný pocit a z Prasvětla ve stvořené bytosti se pak stává noc a temnota. Tato noc a tato temnota sotva pak již poznává v sobě Prasvětlo a tak se jako slepá a přesto přitom samostatná vzdaluje od Prazákladu svého bytí a vzniku a ve své zaslepenosti Ho nepoznává.

Jan 1,5. A to Světlo ve tmě svítí, ale tma Ho nepojala.

[1.1.21] Proto ať potom toto Prasvětlo svítí v takové noci jakkoliv, noc však, jež sice vznikla též ze Světla, nemá již řádného zraku, proto nepoznává Světlo, které přichází do takové noci, aby ji přetvořilo zase v pravé Prasvětlo.

[1.1.22] Takto jsem přišel tedy také Já jako věčné Prabytí všeho bytí a jako Prasvětlo všeho světla a života do světa temnoty k těm, kteří byli ze Mne; ale oni Mne nepoznali v noci svého zesláblého výsostného pocitu!