Velké evangelium Janovo |
Jan 1,3. Všechny věci skrze Ně učiněny jsou a bez Něho nic není učiněno, což učiněno jest. [1.1.10] V tomto verši se dosvědčuje jen jaksi uskutečněné a patrné to, co se tu již v prvém verši jasně líčilo jako SLOVO aneb SVĚTLO v Prazákladu všeho Bytí a vznikání úplně přítomné, avšak ještě neuskutečněné jako již vyšlé. [1.1.11] Má tedy tento třetí verš čistě podaný znít takto: Všechno bytí vzešlo z tohoto Prabytí, Které v Sobě Samém je skrz naskrz věčným Prazákladem Svého Bytí. Světlo, Slovo a Vůle tohoto Bytí vystavily ze Sebe Sama Své nejvýš vlastní Světlo, Svou pravěčnou Myšlenku stvoření do pevného viditelného jsoucna a v celém věčném nekonečnu není nic, co by nebylo vzešlo z téhož Prazákladu a toutéž cestou ve zjevné a viditelné jsoucno. [1.1.12] Kdo nyní úplně pochopil tyto tři zcela jasně vysvětlené verše, tomu je verš 4. již sám sebou jasný. Jan 1,4. V Něm Život byl a ten život byl světlo lidí. [1.1.13] Rozumí se již samo sebou, že Prabytí všeho bytí, Světlo všeho světla, Pramyšlenka všech myšlenek a idejí, Pratvar jako věčný Prazáklad všech tvarů nemohl být za prvé beztvarý a za druhé smrtí, protože smrt znamená vlastně pravý opak všeho jakkoliv utvářeného bytí. V tomto Slově neboli Světle aneb v této velké Myšlence Boží v Bohu a vlastně v Bohu Samém, byl tedy nejdokonalejší Život. Bůh byl tedy skrz naskrz v Sobě a ze Sebe pravěčný nejdokonalejší Praživot a toto Světlo neboli Život vyvolalo ze Sebe bytosti a toto Světlo aneb tento Život bylo světlem a tedy také životem v bytostech z Něho vzešlých lidech; a tyto bytosti a lidé byli tedy úplně obrazem Prasvětla, které v nich bylo podmínkou bytí, světla a tedy také života, úplně podobného věčnému Prabytí. |
Desktop Impresum | |