Help

jakob-lorber.cc

6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 nájdení 180 - 200 z 25488

[DB 1.27.32] Tu se ostatní opět posadili na svá sedadla; ale Farak zůstal státi a ohlížel se nejprve vážně kolem sebe, jakoby chtěl viděti, zda nezůstalo za každým řečníkem ještě něco skrytého, s čím by se nikdo neodvážil na denní světlo; a to co hledal očima, nalezl také brzy a snadno jeho rozum. Nyní se jal mocně mluviti a jeho řeč nešetřila jako na bojišti nikoho, a pravil.

[DB 1.27.33] „Bratři – jste-li ještě hodni tohoto čestného jména -, já jsem slyšel vaše řeči, které jste učinili přede mnou hlasitými, vaše myšlenky avšak záludně jste navzájem utajili své touhy a nalhávali jste si navzájem svými plány a tím jste se stali vzájemnými buřiči, ježto každý z vás má na mysli, potají se odtud odebrati a oznámiti Hanochovi, že s převelikou věrností k němu uspořádal chytře před důležitým nastoupením vlády shromáždění knížat, jaké právě nyní konáme a snažil se všechny naladiti tak, že podali hanebný úsudek o Hanochovi, aby pak bylo Hanochovi jasným, jakým rukám svěřil deset vlád, - čímž ho pak Hanoch vyzbrojí vší mocí a ustanoví jediným knížetem nad námi všemi; ostatní pak mohou následkem lehkověrnosti Hanochovi sdíleti spolu osud Kainův.

[DB 1.27.34] Ó. Vy darebáci, vy vyvrhelové vší zloby! Tažte se všichni sami sebe, zda vás kdy něčím učinila jen jedna čestná vlastnost! Neboť vše, cokoli jsem já a vy, podařilo se vám lstí, chytrostí, podvodem, lichocením a pokrytectvím. Cožpak ubohý lid ještě dosti netrpěl? Nestal se již beztoho tak bědný, že se již téměř ani člověku nepodobá? Neprolil vašimi ranami beztoho již poslední kapku krve? A co jsme mu kdy dobrého učinili, že nás tak dlouho ochotně živil jen za všemožné týrání?! Nemají ti, které jste nazvali zvířecími lidmi táž práva na vše, co nosí Země? A bylo jim zapovězeno požívati všech plodů, které uzrály, až na shnilé! A nejste s tím spokojeni, nýbrž chcete jej učiniti ještě tisíckrát nešťastnější a bědnější, nežli již beztoho jest?!

[DB 1.27.35] Tím pohnut, pravím vám všem bez ostychu: Chcete-li vládnouti nad ubohým lidem nejsouce hodni toho, že to jsou vaši bratři, zanechte vší zloby a lsti a veďte lid před tváří pravého a starého Boha a buďte pravými bratry též Hanochovi a nikoli podvodníky kvůli svým volatům a chřtánům a učiňte se pravou věrností hodnými toho, čím jste se stali podvodem a lstí, jinak starý Bůh neshlédne na vaše oběti a přijde na pomoc slabým proti vám a učiní vás otroky šelem, jimiž jste jméno, které vyrostlo na vaší půdě! Uvažte dobře řeč Ukrutného, amen.“

[DB 1.27.36] Hle, když Farak skončil svou řeč, zůstali ostatní seděti jako přikovaní a nepřenesli přes své rty ani slova na omluvu a mnozí si pomysleli: „Ten nás potají u starého Boha předešel; neboť jak by nás mohl jinak tak navlas skrz naskrz zříti? A ježto tomu již jednou tak jest, kdo po jeho boku obstojí?! Kdyby jej bylo možno zničiti, pak by to bylo snadné; ale nyní – kdo bude s to jeho moci se protiviti? Dříve ještě nežli pozvedneme ruku my stihne nás ničivě ruka jeho; proto klidně vyčkáme, jaký obrat věci vezmou, a pak se ovšem ukáže, co se tu dá dělati dále.“

[DB 1.27.37] A hle, ježto se nyní nikdo neodvažoval mluviti, předstoupil, ještě jednou Farak a otázal se jich: „Nuže, jak je vám? Nemá již žádný odvahu povstati jako řečník a mně odpověděti! Kde jest nyní ta vaše lest, váš podvod, vaše chytrost, vaše lichocení, vaše pokrytectví, kde vaše lži, kde vaše moc, kde vaše knížectví a kde váš podvedený bůh Hanoch?

[DB 1.27.39] Vy však jste ubili dokonce veškerou spravedlnost a na její místo jste dali lest, podvod, chytrost, lež a přidružili k tomu ještě jiné bezpočetné hanebnosti, nemající pro svou bezbožnost ani jména, a myslíte, že starý Bůh vás bude stejně co nejochotněji podporovati ve všech vašich ničemnostech, jichž počtu konce není, jen když mu budete předstírati jako oběť nějaký slepý oheň! Ó, mýlíte se velice; tento starý Bůh má ostré oči a zná přesně celou vaši bytost, jaká jest od prvního do posledního. Jeho ucho jest daleko od vás a nikdy vás již ve vaší bezmezné bohaprázdnosti nevyslyší, i kdybyste Mu celou zimu za oběť zapálili, dokud neočistíte napřed svá srdce ohněm neomezené lásky k vašim vámi oslabeným bratrům a nešťastným sestrám a nezdržíte se všeho smilstva, které dvěstěletým mužům nepochopitelně špatně sluší knížecímu úřadu.

[DB 1.27.40] Nuže, odpovězte na mé otázky, můžete-li anebo řekněte mi, troufáte-li si, přímo do očí, jako jsem vám to bez ostychu řekl já co jste nyní odhodláni ještě učiniti; neboť já neusiluji o žádné panství ani o nějaké knížectví jako vy, nýbrž jen o přesné plnění mým úřadem mně uložených povinností a o zaslíbení starého Boha, - proto jsem se také nedopustil nikdy bezpráví, aniž jsem zhanobil ženu, a pannu a ještě méně dvanáctiletou mladší dívku, jako vy, pročež jste mně také nazvali Ukrutným, ježto jsem nechtěl býti jako vy lenivým padouchem!

[DB 1.27.41] Toto jsou má poslední slova, abyste věděli, koho před sebou máte, totiž mne Ukrutného, kterého však nikdy nepoznáte blíže, leč jen tak dalece, pokud si to vyžádá nejvyšší potřeba, jako je nynější, aby vše věčně – ano, pravím věčně – nezahynulo znovu v probuzeném hněvu starého, věčného, svatého Boha! Proto netaž se mne žádný nikdy blíže, odkud a čím! Amen.“

[DB 1.28.2] Zahladíme-li však v sobě všechny tyto drzé touhy a budeme-li se chtíti také státi pravými věrnými bratry, jak lidu tak i Hanocha podle měřítka práva a slušnosti, budeme pak také tehdy ještě padouchy?!“

[DB 1.28.11] A hle, tu se vzmužil Uvrakim, předstoupil a pravil: „Amen, - díky starému Bohu, že co nejmilostivěji otevřel ústa Faraka, našeho bratra, bez něhož bychom byli vesměs zahynuli, ježto jsme již všichni byli hluboce zajati ve svých smrtonosných žádostech a chtěli jsme býti jeden druhému zrádcem, aby na nás všechny přišla smrt, tak či onak, jako spravedlivý soud z výše svatosti anebo z hloubi hněvu starého Boha.

[DB 1.28.12] Já jsem uhlazeným lichotníkem a tím jsem způsobil více zla nežli vy a Hanoch se vší mocí; neboť kdyby nebylo mne, byl by již dávno upustil od své božskosti, kterou jsem mu vlastně na vnukání Uvrakovo s pomocí Nohadovou aTahahirakovou nalichotil já, neboť on mně již častěji potají poznamenal, že mu toto božství připravuje vnitřně velmi mnoho úzkostí a že mu nedá ve dne v noci pokoje, když je sám, a že tedy již častěji proklel tuto nešťastnou myšlenku Uvrakovu, které se kvůli lidu nemůže již zhostiti, - ač ho pálí více nežli všechen oheň v jeho prsou.

[DB 1.28.13] A nyní slyšte, já se zde vzdávám svého lichocení a přesvědčením, že moudrost Farakova také snadno vyléčí ponenáhlu tuto velkou ránu našemu bratru, tak jako otevřela oči nám všem, abychom mohli spatřiti propast, na jejímž sypkém kraji se nás všech pohodlně nalézalo, netušíce velké nebezpečí, že ztratíme život a tedy také vše, co jen skrze něj má nějakou cenu.

[DB 1.28.16] Proto slyšte všichni se mnou, dobře uváženou vůli: Město Farak budiž nám všem městem svatým. Tam si půjdeme vždy pro moudrou radu, abychom mohli podle ní moudře jednati. On sám budiž pak naším knížetem a vůdcem podle moudrosti Boží v něm a budiž jediným prostředníkem mezi námi, Hanochem a veškerým lidem, abychom mohli býti hodnými státi se netoliko knížaty, na čemž nic nezáleží, jestliže jsme viděli moudrost Boží, nýbrž jen abychom byli považováni za ochotné, věrné služebníky, kteří budou míti a mají, míti radost z blaha národů a z moudrosti Boží v našem bratru Farakovi a z úplného opětného uzdravení Hanochova a tedy také všeho svobodného a služebného lidu.

[DB 1.28.18] A hle, řeč Uvrakimova oživila znovu Thahiraka, jakož i ostatní, kteří mluvili před Farakem licoměrná slova plná zištnosti; a tak začal také on ještě mluviti jako někdo, kdo je nositelem a pravou pokladnicí zla, a také jako někdo, kdo si osoboval božská práva a věci – jako Boží pro všechny věčnosti nedotknutelnou svatost, Jeho spravedlnost, Jeho lásku, Jeho Všemohoucnost, ano dokonce i celé stvoření, jakoby je mohl jedním prstem zničiti, neboť, jak často říkával, přišel starému Bohu na kobylku a dokonce si troufal vejíti v zápas s Mou silou a prohlásiti Mé všemohoucnosti boj – a ježto jsem z lásky nechtěl tasiti velký meč Své zloby proti bídnému červu v prachu – jako Nekonečný proti ničemu, jež pro svou nevýslovnou malost naproti Mé věčné velikosti a nekonečné moci sotva lze spatřiti – říkal každému, že Má slabost má z jeho síly strach.

[DB 1.28.20] A hle, toto vyznání nebylo přece ještě tak směšné, jako je a to tisíckrát horší vyzvání, které Mi činíte do této chvíle, vy.

[DB 1.28.23] A hle, tento Tahahirak jal se nyní, obraceje se jako blesk, mluviti ve vší stručnosti mocnou závěrečnou řeč k shromáždění řka: „Bratři, kteří jste přede mnou moudře a mocně mluvili, takže jsem byl až do nejvnitřnějšího základu vší své zlosti otřesen a spatřil jsem svou nicotu a svou bezmeznou slabost a poznal jsem veškeré své velké bezpráví ve všem svém konání a jednání, - tvé moudrosti, bratře Faraku, nemusím své hanebnosti teprve vyprávěti, neboť můj dosavadní úřad a obor nejvýš bohaprázdného rouhání jest i nemoudrým dostatečně znám.

[DB 1.28.24] Hleďte, já jsem příliš špatný pro vaše shromáždění, než abych uváděl nějaké slovo na omluvu, nýbrž pravím jen tolik, že jsem základním kamenem všeho zla mezi vámi a lidem a Hanochem; proto nečiním vůbec na nic žádný nárok, ani na knížectví ani na otroctví, tím méně na služebnictvo, nýbrž ať se mně od vás stane jako otci Kainovi. A tak z rozviklané budovy všech zločinů bude vytažen základní kámen vší zlomyslnosti, takže pak budova spadne a na jejím místě, které zasluhuje největšího zošklivění, bude možno postaviti po všechny doby trvalou budovu lepší budovu spravedlivé moudrosti Farakovy z Boha, Boha Pravého a Mocného.

[DB 1.29.1] A hle, tu povstal ještě jednou Farak a pravil: „Hle, bratře Thahiraku, Bůh a všichni osvobození duchové nemohou již na všechny věčnosti věčností učiniti nestavším, co se již stalo; tím méně to můžeme učiniti my slabí lidé! Považ sám, že je-li u člověka jen nějaká jiskra božské moudrosti, zda by tato moudrost jistě nesoudila a nemluvila takto:

[DB 1.29.3] Nuže tedy věz: My lidé, bez lásky soudíme své zbloudilé bratry podle počtu zločinů, ať byla lítost anebo ne; Bůh však za své lásky a moudrosti nesoudí poklesky, kterých se někdo dopustil a kterých litoval, nýbrž jen poklesky kterých se dopouští a jichž nelituje. Ač co se stalo, nikdy nezanikne, nýbrž zůstává v nepomíjející vzpomínce Boží uchováno jako temná skvrna na čáře našeho života; avšak tato čára se nesoudí ani v počátku, ani uprostřed, nýbrž na konci, protože roste a prodlužuje se buď přímo podle lásky a podle práva z ní, nebo nepřímo a křivě podle zlomyslnosti a vší nespravedlnosti z ní.

6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Desktop Impresum