Help

jakob-lorber.cc

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 nájdení 120 - 140 z 25488

[DB 1.17.19] A sice položíš napřed napříč ohniště suché dřevo, na to pak položíš krvavou oběť, pak Mně vzdáš díky a zapálíš to ohněm, který jsem ti ukázal jak jest v kameni a vezmeš z něho podle Mé rady.

[DB 1.17.21] Jísti budete společně ráno, v poledne a večer, - ale vždy velmi střídmě a stále ve velké bázni Páně, když jste Mu byli vždy napřed a potom poděkovali, aby bylo pokrmu požehnáno a tím mu byla smrt odňata.

[DB 1.17.24] Zrána jezte plody stromů; v poledne však jezte ze stromu života; a k večeru pijte mléko a med, který dám pro vás shromažďovat na větvích stromu mnohými zvířátky vzduchu nebe, které pojmenujete „celie“ (jež dnes nazýváte „včely“). Jméno celie znamená pak tolik jako, „starost nebe“. A třetího dne před sobotou porazte ovci, očistěte ji od krve a pak ji za dne při ohni z kamene upečte a k večeru ji vesele pojezte.

[DB 1.17.26] A nyní víte vše, čeho je vám nyní zapotřebí. A přijde-li na Zemi studená doba k její posile, pošlu vám shora oděv z ovčí kůže pro Adama, Evu a pro tebe, kůže z ovcí poražených k večeři ať tvoji bratři seberou, nechají usušiti na slunci a uschovají k pokrytí svých těl za chladné doby podle příkladu, který ti dám shora. A až kůže uschnou, ať je v čerstvé vodě sedmkrát umyjí, načež budou kůže měkké a čisté, zcela způsobilé k své dobré potřebě.

[DB 1.18.2] A nyní hle, Můj hloupý písaři a ještě vždy velmi zpozdilý, těžkopádný a lenivý sluho, a slyš oběma ušima, co se tu dále stalo. – A hle, tu šli všichni za svým určením a konali, jak jim bylo v nejvyšší Lásce ze Mne přikázáno, a tak žili v dobrém řádu deset oběhů Země kolem Slunce.

[DB 1.18.5] A hle, Kain nechtěl používati vody a stal se ve velkém horku lenivý a těžkopádný a nevěděl co dělati a také se na Mne a ještě méně na svého bratra Abela o radu neobracel.

[DB 1.18.6] A hle, tu nadešla sobota Páně, a tedy také doba obětování. Tu vzal Kain deset snopů, v nichž nebylo již plodů a to v mrzuté lenivosti pro velké horko, jelikož mu plné snopy byly na nesení k jeho obětnímu oltáři příliš těžké a bylo mu líto, že má být nadarmo spálen plod, z něhož mohl připraviti třikrát pro sebe chléb. A takto se zlou myslí položil prázdnou slámu na oltář a zapálil ji; ale hle, kouř nestoupal k nebi, nýbrž padal k zemi, čímž se Kain ještě více v srdci rozzlobil.

[DB 1.18.9] Ó, jak sladké jest toto pálení čistého ohně života z tebe, jest svatá přípravná škola, která mne má teprve učiniti způsobilým k někdejšímu přijetí nejčistšího života z Tebe! Ó, jak nezměrně dobrý musíš, nejsvětější Otče, býti, že nám již zde na této Zemi tak silně dáváš pociťovati nepochopitelnou velikost Své velké milosti!

[DB 1.19.13] Hle, dokonce ti záviděl tu maličkost, že Pán přijal tvou oběť jako oběť jeho a svými hanebnými lichotkami dovedl Jehovy beztoho slabou vůli zaříditi v tom smyslu, že Jehova tvou oběť zavrhl a mimo to musel na tebe dopustiti ještě až příliš tvrdou důtku.

[DB 1.19.14] A hle, ještě mu nebylo vhod, že tě Pán ihned nezničil. Proto pohleď jen kterak dosud chce obmyslně se modle, přemluviti Pána, aby na tobě vykonal to, co nyní ještě opominul.

[DB 1.19.16] Proto se nyní vzchop, jest to naposledy, jsem ještě s to opatřiti tě nutnou sílou, abych zachránil Boha a tebe! Proto jdi rychle k němu a oslov jej sladkými slovy, aby tě ochotně následoval sem! Já jej potom pevně uchopím za nohy a za ruce, ty pak vezmeš kámen, udeříš jej silně do hlavy a tak mu dáš smrt, kterou ti skrze Jehovu vyhrožoval! A tak se osvobodíš od jinak jisté smrti a otevřeš oči slepé lásce podvedeného Boha, který tě pak učiní pánem na zemi a učiní ti poddanou smrt hříchu.“

[DB 1.20.4] Ale aj, když přišel až zcela ku břehu, tu spatřil ohyzdnou šestsetšedesátšest loktů dlouhou, sedm loktů širokou a tlustou nestvůru, opatřenou deseti hlavami plovati mu vstříc proti proudu a viděl ještě, jak na každé hlavě vyrůstalo deset koruně podobných rohů.

[DB 1.20.6] Kdysi v trávě, když jsem byl ještě sláb, mohl jsi mne sice roztrhati a mé tělo a krev stráviti, ale nyní by se ti podobné dílo na mně asi nepodařilo, neboť dobrá strava, kterou jsi mně připravil z krve svého bratra, učinila mne velkým a silným. A nyní, jsi-li ještě ochoten mne zničiti, začni jen svou mstu mou krví napájeti. Poněvadž však máš jen deset prstů a nikoli deset rukou a nemůžeš tudíž uchopiti každou z hlav zároveň, tu tě ostatních osm svými rohy roztluče a svými hubami tě stráví!“

[DB 1.20.15] A proč tedy klneš nyní hadovi, kterým jsi zajisté sám, a považuješ nakonec svého vlastního bratra za zosobnělého hada?! A zda ti neřekl tvůj vlastní bratr, když ještě tělesně žil – když jsi šel abys ho přivedl k smrti, předstíraje ve svém velkém šibalství, že tě má osvoboditi od hada -, zda myslíš, že by také on byl bratrovrahem.

[DB 1.20.16] Řekni a odpověz, zda tomu není tak; a jeli tomu jinak, pak zlořeč nejprve hadu a nepovažuj mne, který jsem ti přišel sem jako proměněný bratr shora pomoci, za onoho hada, nýbrž sebe sama, a podej mně svou dosud bratrskou láskou od své velké viny očištěna a abys pak mohl opět nalézti milost před očima Páně

[DB 1.20.21] A Kain pravil: „Pane, můj hřích jest tak veliký, že mně nemůže býti již nikdy odpuštěn!“

[DB 1.20.27] A Kain pohlédl opět vzhůru k vysokým cimbuřím hor, a žádných mužů již neobjevil tu nevěděl co by tu počal. Po krátké chvíli však vztáhl ruce a přehlasitě křičel: „Nejspravedlivější Pane, proniká-li k Tvému uchu i z této velké dáli ještě můj křik, pak shlédni milostivě sem přes tato cimbuří kvůli dětem a mé ženě na poznamenaného uprchlíka před svatostí Tvých očí, která poznamenala mé čelo nocí hříchu, neboť při volném čele by se na mně nepoznala hanebnost, která je napsaná na čele, v rukou a na prsou velkého hříšníka, jehož hřích jest příliš veliký, nežli aby mu mohl býti kdy odpuštěn.“

[DB 1.21.1] A hle, tu se Kain ve své velké bázni uklidnil. Mrak zmizel, a on plakal slzami lítosti a šel a hledal potravu pro své a přemítal, jak daleko se vzdálil od ráje a jak nyní zcela ztratí lásku Páně a byl vystrčen do tvrdé spravedlnosti, stoje na prahu soudu z Boha. A ježto takto přemýšlel, množily se slzy jeho lítosti a stávalo se mu vždy jasnější, jak převeliká musí býti jeho vina před Bohem, a také přemýšlel o tom, zda by přece jen nebylo ještě nějak možné dospěti aspoň k nejnepatrnější části lásky.

[DB 1.21.3] Ale hle, tu pojal Kain správnou myšlenku a pravil k svým: „Ó, ženo a děti, stáhněte rychle zpět ruce, které jste již příliš brzy vztáhly po této hojné potravě; neboť ještě nevíme, zda obsahuje život, anebo smrt! A proto padněme dříve na zem a přiznejme před Bohem svou velkou vinu, a poprosme Ho v prachu své bezmocnosti, aby napřed milostivě požehnal tento plod; a jestliže to snad ze Svého převelikého slitování neučiní, pak Mu musíme my nehodní napřed poděkovati, a teprve opak se budeme moci s bázní a chvěním střídmě nasytiti.“

[DB 1.21.9] A Kain viděl se svými velkou štědrost Páně a opět se všemi svými poklekl a se vší vroucností děkoval Bohu za tak velké dobrodiní a pravil v slzách se rozplývaje. „Ó, Pane, Tvá spravedlnost jest veliká a nepochopitelná, - ale jak velká musí teprve býti Tvá láska, můžeš-li, ó, věčná lásko, býti ještě s tak velkými dobrodiními ze Sebe pamětlivý největšího hříšníka! Jak velká musí býti zloba, která by Tě kdy mohla zneuznati!“

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Desktop Impresum