Help

jakob-lorber.cc

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 nájdení 100 - 120 z 25488

[DB 1.14.9] „Děti, nejásejte a příliš záhy se neradujte, nýbrž plačte a želte se mnou a s Evou předně naší velké viny a považte, co jste ztratili! Nezáleží na pozemském ráji a na všech jeho statcích; neboť jak vidím já a vy se mnou vrátil nám Pán ve Svém převelikém, neomezeném milosrdenství tolik toho, že my bychom mohli všichni nad tímto novým, velkým, nepřehledným bohatstvím Jeho příliš velké lásky velmi snadno zapomenouti na ztrátu přehojných statků pozemského ráje. Ale pohleďte sem na spěchající zvířata jak vzduchu, tak i pevné země, pohleďte na trávu, rostliny, keře a veškeré ty stromky a velké stromy a na vanoucí větry, a tažte se všeho toho, a poslouchejte, zda k vám nepřijde odněkud odpověď.

[DB 1.14.10] Já jsem tak učinil hned při probuzení a přesvědčil jsem se, že všechny ty věci vůči mně oněměly a zvuku mé řeči nikdy nerozuměly. Švitoření ptáků, řev zvířat, bublání tohoto pramenitého potůčku a všechno to šelestění trávy, bylin, keřů a všech stromků a stromů proniklo sice ihned k mému uchu, ale jak jsem se ulekl a dosud jsem skrz naskrz polekán, že jsem ze všeho toho již ničemu nerozuměl a nerozumím!

[DB 1.14.12] Hle, vše, co jsem ztratil já, to jste ztratili také skrze mne vy, protože jste skrze mne a se mnou zhřešili až na jednoho, jehož nejsem již hoden nazývati svým synem, který zůstal v hojnosti milosti a v hojnosti požehnání ve vší moci a ve vší síle čistý a spravedlivý před vševidoucíma očima přesvatého a předobrého Otce, Jeho Lásky a jeho Ducha.

[DB 1.14.13] A jest to můj milovaný Ábel, kterého však nám přespravedlivým Pán také vzal, protože ho mé oči již nikde nevidí, jistě proto, abychom já a vy všichni skrze mne pocítili co to znamená padnouti z milosti věčné lásky do přísné spravedlnosti Páně hříchem lehkomyslné neposlušnosti vůči Jeho tak přelibým zákonům lásky a vůči tak snadným přikázáním milosti

[DB 1.14.14] Ó, děti, dobře uvažujte o všem tom, co jsem vám nyní řekl a zkuste a přesvědčte se samy, zda jsem k vám mluvil pravdu a pak přijďte a posuďte samy, o jaký čas jde, - zda máme z převeliké lítosti plakati a truchliti, či zda můžeme nalézti ještě něco, co by mohlo vaše srdce potěšiti!

[DB 1.14.16] Hleďte, toto jediné nám Pán ještě ponechal: slzy lítosti a slzy smutku! Poděkujme Mu za to z celé hloubi našich srdcí!“

[DB 1.14.17] Ó, jak přešťastní jsme ještě, že nás Pán ještě tak hojně obdařil! Co bychom byli bez této milosti?!

[DB 1.14.19] A hle, tu padl Adam i se všemi svými k zemi a učinil, jak to byl poznal skrze nepatrnou ještě podtrženou část milosti skrze tiché a skryté slitování věčné Lásky v Otci, a plakal a trpce naříkal i se všemi svými až na Kaina. Kain padl sice též k zemi jako ti ostatní, ale jeho oko zůstalo suché, zlobilo ho, že nemohl plakati též jako ostatní, a povstal a odešel. A když takto odcházel a upřeně se zahleděl na zelenou půdu, hle, tu pojednou zpozoroval plaziti se na zemi hada, i sehnul se a uchopil ho, na kusy roztrhal a jat zuřivostí a zlobou, požil jeho tělo a učinil je tělem svým.

[DB 1.15.2] „Ó, bratře, proč jíš maso hada, když jest k utišení tvého hladu připraveno velké množství plodů? Hle, náš otec Adam se napil z rostliny, které neznal, kterou had chytře a lstivě ve všem mistrovství své bezmezné zloby připravil k záhubě jeho a všech potomků, a tím zhřešil před Pánem vší spravedlnosti a vy všichni skrze něho, a já jsem byl obtížen tíhou viny před Bohem a musel jsem pykati jako vy, kteří jste všichni opili šťávou záhuby a musel jsem jako vy opustiti ráj a musel jsem na sebe vzíti vaše břemeno tělesné a veškeré vaše požehnání duchovně a byl jsem kvůli vám obtížen dvojnásobně.

[DB 1.15.4] A hle, tu se Kain ze svého hněvu, ze své zuřivosti a ze své zloby vzpamatoval a pohlédl na Ábela a pravil: „Hle, co jsem učinil, učinil jsem z pomsty, abych zahubil pokolení hadí a zahubil sebe, protože jsem nebyl nikdy hodným požehnání božího, (Páně) ač jsem se stal, jaký jsem, bez své viny, nýbrž vinou rodičů, kteří byli přede mnou, kdy já jsem ještě nebyl a povstal tehdy, kdy oni před očima Jehovy zhřešili.

[DB 1.15.5] Proč tedy musím a mám pykat za svou vinu, k jejímuž vzniku jsem nemohl nikdy ničím přispěti, ježto jsem byl jen plodem hříchu, nikoli však jeho příčinou – a proto jsem musil postrádati požehnání, kterého se vám všem v hojnosti dostalo, a musel jsem se namáhavě vláčeti, kde vy jste skákali jako jeleni, obtížen nezaslouženou kletbou Jehovy?!

[DB 1.15.9] A viděl, že tento had, kterého právě požil, byl on sám ve své ještě zlé části a viděl, že jej svým hněvem vdechl v jeho opět se navrátivší bytostnosti vdechl na zemi, a že slova hada jsou slova jeho vlastní ještě z nejvnitřnějšího základu jeho prabytosti před veškerým stvořením viditelného světa hmoty.

[DB 1.15.10] A viděl ještě, jak tím přijal hada opět do sebe, anebo jak se byl vlastně sám znovu posílil ve všem zlu a z něho vycházející falši, jak hluboko nyní znovu padl do smrti.

[DB 1.15.17] A tak jsem nyní před tebou, který se stal ze mne malý duch a nyní jsem již ve všem větší nežli jsem byl tehdy, kdy nebylo ještě světa, kdy jsem se sám zajal ve své příliš velké síle a proto jsem se stal mezi všemi nejslabším, neboť ti ztratili mnoho, kteří mněli mnoho, a málo, kteří měli málo, a já jenž jsem měl vše, ztratil jsem také vše, a vše svou vinou, a ti ostatní své mnoho a málo také jen mou palčivou vinou.

[DB 1.15.21] A nyní mne ve vší trpělivosti a mírnosti následuj – a všechna tvá pevnost budiž příště trpělivost a všechna tvá díla budiž příště mírnost - a tak najdeš také ty ještě u Toho milost, jehož Láska jest nekonečná a bezmezná na věky věkův.“

[DB 1.16.1] A hle, tu povstali s místa kde se nacházel Kain, které bylo mezi východem a severem a odešli tam, kde stál velký strom mezi východem a jihem, a vrátili se ke svým, kteří ještě vesměs truchlili a plakali ležíce na zemi.

[DB 1.16.9] Potom však vezmi se země hlínu,dobře ji vyhněť a udělej z ní nahoře širokou a dole úzkou nádobu, podobnou srdci v tobě. Tuto nádobu naplň čistou vodou a postav ji pak na ohniště Jehovy k obětnímu plameni lásky. A až bude voda horká a začne vříti, vezmi nejprve ony bobule bílé a vhoď je do vařící vody, potom za malou chvíli učiň totéž také s oněmi sedmi červenými. A až uvidíš, že bobule měknou, vezmi pak nádobu od ohně vyndej pravou rukou měkké bobule podle pořádku, v jakém byly vloženy dovnitř, a dej je do ruky levé, nech je vychladnout a potom je podle známého pořádku požij; potom vezmi nádobu s vodou, v níž se bobule meče vařily a vylij ji na ohniště Jehovy a podej pak tuto prázdnou nádobu otci tvého těla.

[DB 1.17.2] „Ábeli, velmi poslušný synu Mé žehnající slitovné Lásky, jmenuji tě nyní knězem a učitelem všech tvých sourozenců a utěšitelem tvých rodičů. A tak budeš každé soboty ráno, když vyjde Slunce, přinášeti oběť nejkrásnějších plodů, které později ještě přesněji označím a budeš je večer, až Slunce zajde, zapalovati ohněm lásky, který ti ukáži, jak je přirozeně skryt v kameni a jak jej lze vždy z něho obdržeti! A hlavy své nepokryješ od půlnoci až opět do příští půlnoci, aby byla volná k přijetí Mé velké milosti; všichni tvoji bratři obnaží však hlavu teprve zrána a pokryjí ji opět k večeru. Sestry tvého těla ať zahalují svou tvář a hlavu po celý svatý den, jen Eva smí pohlédnouti kol středu denní doby třikrát směrem k Božímu oltáři.

[DB 1.17.4] Běda tomu, kdo by se opovážil kdy vstoupiti v něčem svému otci do cesty! Na toho pohlédnu s hněvivýma očima; neboť hlava otcova jest podobna svatosti Boží. Každý může být vyslyšen, kaje-li se v srdci; ale kdo se dotkne nejnepatrnější části Mé svatosti, toho její nevyhasitelný oheň uchvátí a stráví v něm každou kapku lítosti a bude napříště zničen na věky.

[DB 1.17.8] Proto ctěte otce, a milujte matku, a buďte si navzájem poddáni ve vší lásce, abyste se mohli báti Mého jména Jehovy a tím mohli milovati Mou Lásku a mohli se dáti vésti velkou svatostí Mého Ducha v den Mé velké svatosti trojně k dosažení moudrosti sedmeré za šest dní lásky, abyste před Mýma očima spravedlivě jednali.

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Desktop Impresum