[DB 1.0.2] Kdo toto dílo bude čísti s pokorným a věčně věřícím srdcem, tomu se z něho dostane všeliké milosti a požehnání, a pravého autora v tomto díle nezneuzná. Čistě rozumové kastě je však beztoho jedno, čte-li Daniela, či Sir Waltera Scotta, či Rousseaua, anebo Hegela; neboť rozum světský bere vše světsky a výše stojící sdělení shora považuje za pouhý sebeklam neučených, ale od přírody na fantazie bohatých lidí, kteří by rádi svými mystifikacemi za něco platili a něčeho dosáhli, protože na cestě čistě rozumové nemohou ničeho dosáhnout, neboť tato cesta jim nutně chybí!

[DB 1.0.6] Těm však, kteří praví, že tomuto dílu, aby se mohlo považovati za dílo dané shora, chybí prostota, klid, rozhled a jistá hloubka v celkovém světovém názoru 2, budiž zcela krátce pouze řečeno, aby se napřed ve svém srdci přesně zkoumali, zda snad právě jim nechybí to, co postrádají v tomto slově. Ostatně dali zde posudek proto, aby jako evropští učenci přece jen také něco řekli o tomto díle, aniž vnikli do jeho úplné hloubky; neboť k tomu je zajisté zřejmě více třeba nežli sotva jediného zběžného přečtení jednoho oddílu tohoto díla.

[DB 1.2.4] Mým přátelům a přítelkyním řekni: ať Mé sluhy a přisluhovače nemilují více nežli Mne! Ať spasení nekladou tak velice do rukou jejich, ale spíše zcela do rukou Mých a svěří se zcela Mně. Neboť sluha musí jednati přesně podle příkazu, nechce-li být shledán nehodným; jedině Dárce zákona stojí nad zákonem a může postaviti nad něj koho chce, dokud však stojí pode jhem, budou souzeni; kdo však ke Mně přijde, tomu Já mohu soud prominouti.

[DB 1.2.8] Světu jsem zcela malý hrdina, kterého za zcela nic nepovažují. Učenci sotva si Mne hledí ještě povšimnout s velkou bídou Mně sotva ještě ponechávají jméno poctivého muže. Někteří se však se Mnou již zcela rozloučili; už pro ně tedy již naprosto neexistuji. Někteří Mně sice ještě ponechávají nějaký ten božský rys avšak jen na krátkou dobu; potom se však nechávají lépe poučiti mudrci světskými. Tehdy pak bývám ihned hanebně sesazen a platím nanejvýš ještě za starého boha žen. U některých Mých velikášských sluhů a přisluhovačů sloužím pouze už jen za veřejnou úřední pečeť a za vnější, jaksi božské orámování jejich černého nesmyslu a hrubé, temné hlouposti a bláznovství. Někteří Mne sice nechávají ještě vězeti v Mé božskosti; ale za to musím pro jejich časné výhody nechati ze Sebe dělati vše, co chtějí, a co je při tom nejhoršího: musím být naprostou nicotou! Lásku a milosrdenství smím míti jen na tak dlouho, jak jim se to líbí; potom Se však musím státi neúprosnější nežli kámen a musím Se dáti přetvořiti v nejhanebnějšího tyrana! Musím skákati s jedné soudcovské stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracení za druhým; Má láska musí tedy být jen dočasná, za to Má tyranie a s ní spojený nejpřísnější soudcovský úřad má trvati věčně! Ó, ti nesmírní blázni! Má neomezená shovívavost, mírnost, pokora a věčná láska k Mým tvorům se ovšem nehodí do jejich hrabivého krámu; avšak brzy se jim všemu tomu zabrání! Jejich účty leží přede Mnou, a míra jejich skutků se až do jednoho naplnila, a čeká je odplata.

[DB 1.5.15] A oni dva a kteří z nich vyšli a oněch sedm, jejichž počet byl spravedlivý, byli nalezeni ve věrnosti jejich pokory a byli přijati do kruhů moci Boží; a láska viděla, že byli shledáni čistí a těšila Se z jejich zdokonalení. A hle, síla v Božství v Lásce vystoupila, a Božství Se pohnulo, a stvoření postřehli pohyb Božství, a Božství se pohybovalo k Své lásce a stvořeným byly otevřeny oči a oni viděli věčnou Lásku.

[DB 1.9.5] A nyní slyš také tajemství, které musí býti pochopeno kvůli rouhající se pýše dětí světa! A hle, dva květy byly oplodněny nevinně přiměřenou slzou Evinou a za všech bouří dob během velkých válek Jehovy s národy Země zachovaly věrně své požehnání věčné Lásky, a v době rozvázání milosti shora oživily ženu Abrahamovu na vzor velkého díla slitovné Lásky a oživily ženu Zachariášovu ke skutečnému vyplnění největšího ze všech skutků slitovné Lásky věčného Boha.

[DB 1.10.16] Bezhříšného Ducha jako posla pošlu vám shora s plamenným mečem v ruce aby vás vedl a ukázal vám celou Zemi od jednoho konce k druhému, a osvítí vám bloudění světa a bude vás však také trestati, budete-li se odchylovati od Mých cest.

[DB 1.11.8] „Neděste se a nebojte se sluhy Jehovy, jenž je vám vyslán shora, aby vám ukázal Zemi a osvětlil bloudění světa – a také vás a vaše potomky trestal, kdybyste se někdy odvrátili od cest věčné Lásky a nekonečné Boží svatosti.

[DB 1.11.9] Hleďte, tento plod není již pro vás hříchem, jest to však následek trojí neposlušnosti vůči Bohu a jest smrt vašeho těla, kterou jste zplodili ve svém těle svou touhou v sobectví. Tento plod nesmíte od sebe odvrhnouti, nýbrž podržte jej podle vůle shora na svědectví o vás samých a o vašem pokoření, abyste nyní zvěděli, kterak skrze vás přišel do světa hřích a hříchem pak smrt, plod sám pak nazvete Cahin (Kain) aneb „smrtonoš!“

[DB 1.11.10] Toto řečí, posla shora, byla dvojice ve svých vyděšených myslích uklidněna a Eva vzala na zem položený plod opět do svých dosud se chvějících rukou a na rozkaz andělův skrze Adama podala kojenci plný prs, aby z něho sál život Země.

[DB 1.11.14] Adam žasl nad silou v sobě a viděl a poznával nad čím vším propůjčila věčná Láska takovou velkou sílu a převelice se rozveselil nad velikou milostí shora a pravil Evě:

[DB 1.11.25] Toto si dobře zapamatuj, Adame, a rozvaž si to také ty Evo! Plod, který z tebe vzejde, Evo, tento živý plod nazveš, Adame Ahbel („Ábel“) a obětuješ jej Pánu slávy na věky, neboť jeho jméno jest „syn požehnání“ a bude prvým obrazem Toho, který přijde jednou ve velikém Čase časů shora z lůna v plnosti moci a síly svatosti Boží.

[DB 1.13.15] Jehova nalezl na tvé oběti velké zalíbení, takže tě vyvolil za záchrance svých rodičů a sourozenců, aniž by nyní v den Páně zahynuli, ježto na Něho zapomněli a své mysli snížili k zemi a nemohli býti účastni požehnání, které podle pevně stanoveného řádu vychází v tento den shora do všech prostorů nekonečnosti!

[DB 1.13.16] Přišel jsem opět viditelně, abych nejprve shromáždil tvou oběť do této nádoby slitovné milosti, kteráž jest věčný Syn v Otci, abych ji donesl před jeho nejsvětější tvář, před vlastní oko věčného Otce a dříve však ještě potrestal přestupce zákona lásky a přikázání svaté milosti a abych jim vzal velkou část darů, ranil je slepotou a vyhnal z ráje.

[DB 1.13.36] A hle, tu byl zbožný Ábel proniknut velkou slitovnou láskou, poklekl a z nejvnitřnějšího základu srdce, tona v slzách děkoval Bohu a posílen shora, uchopil pak ruce slabých rodičů a z velké lásky učinil, co mu byl Pán přikázal.

[DB 1.13.42] A hle, tu přistoupil anděl Páně, který je byl dosud viditelně sledoval k Ábelovi, který tu stál v nejúplnější svěžesti moci a síly shora, a pravil

[DB 1.13.43] Ábeli, hle, ze všech obětí, těla křižování, vůle ducha, které jsi přinesl ve vší čistotě své mysli Pánu svatosti, nebyla žádná větší nežli oběť tato a žádná Mu nebyla tak libá! Proto vezmi podle vůle shora tento meč spravedlnosti s ruky svého bratra shora – neboť hle, jsme děti jednoho a téhož svatého Otce - a vládni jím podle moci moudrosti a podle síly Lásky ku prospěchu svým, a rozžehni v nich zeslabenou sílu života, a dej znovu zahořeti lásce k Lásce svatého Otce a rozdmýchej plamen náležité bázně Boží v jejich srdcích! Já však tě neopustím, nýbrž budu neviditelně a budeš-li chtít, také viditelně státi po tvém mně přemilém bratrském boku, povždy hotov, ve vůli Páně ti sloužiti.

[DB 1.14.1] A hle, tu Ábel proniknut příliš velkou radostí nad tak převelikou milostí shora padl na kolena a pravil: „Ó velký, přesvatý a předobrý milý Otče, shlédni zde na svého malého sluhu před Sebou v prachu a v pocitu nejhlubší nehodnosti, an vzhlíží k Tobě všemohoucímu a Všeslitovnému z nejspodnější hlubiny vzhůru k Tvé nejvyšší, Výsosti a vyslechni úpěnlivou prosbu dítěte o milost pro jeho slabé rodiče a pro všechny jeho bratry a sestry, a neodnímej mi sílu, která jest mi převelikým darem z Tebe a nech ji milostivě vlévati se na ně k odpuštění hříchu a k znovunabytí života z tebe v žádoucí moci a síle!

[DB 1.16.8] Potom však poklekni, děkuj Bohu, dokud plamen meče neuhasne a z meče se nestane trní, a nebude míti bobule červené a bílé, a utrhni pak z keře tři bílé a sedm červených a vrať se pak opět ke svým! A až se opět po čtyřiceti dnech navrátíš domů, zbuduj Mně, jak jsi to v ráji nevyzván dobrovolně učinil, obětní oltář, polož pak naň snopy a plody a zapal to ohněm lásky, který ti pošlu shora po velkém blesku.

[DB 1.16.13] A Adam ho s pláčem objal, A Eva přitiskla jej truchlíc na své srdce a všichni sourozenci podali mu velmi vlídně ruce ke krátkému rozloučení v záležitosti Jehovovy, a také Kain přistoupil a podal mu pravici a poklonil se před ním až k zemi, a tak se rozloučil Ábel za oboustranného žehnání shora, provázen andělem Páně.