[2.232.16] Těmito slovy Petrovými, obsahujícími málo útěchy, jsou quasi (takřka) čekatelé pekla uvedeni do takové úzkosti, že klesnou vesměs k zemi a zde jen sténajíce vyrážejí slova: „Ó, Je-sus, Maaaarria a Jo- sefe! Mi- lost! – Mi- lost!“

[2.232.17] Zatímco takto leží omráčeni na zemi, dám zmizet zjevu planoucí propasti a na jejím místě postavit velký pohár vína jako i sedm velkých bochníků nejlepšího chleba s písemným pokynem, aby se tím bez rozdílu občerstvili a posílili a pak na všechny časy časů opustili tento chrám, jehož pozemská velkolepost slouží pouze k tomu, aby se pýcha úřadujících v něm popů téměř k neuvěření zvýšila. Až budou však pod širým nebem, pak už k nim přijde někdo, kdo jim sdělí, co mají dělat, aby unikli trestům pekla.

[2.232.18] Když toto vše je takto zařízeno, vzdálíme se od této polomrtvé úzkostí se krčící popské roty a vyjdeme na čerstvý vzduch. Také ovšem kostelník jako bratr roznícený Mou láskou a moudrostí.