Tu učiní Robert přede Mnou hlubokou poklonu a poté se ihned vydá na cestu. Kráčí dobromyslně se svou Helenou, která se ho cestou dotazuje, jak mu to zde, v království Božím, vlastně připadá, zda se cítí již docela jako doma, anebo zda mu častěji připadá, jako by byl v cizině. Praví poté Robert-Uraniel: „Ovšem, že mně to připadá mnohdy velmi cizí, zejména nejsem-li opět zcela doma. Nyní, po tvém boku, nejmilejší Heleno, mně to však připadá přece méně cizí než předtím po boku Saharielově. Jen ty zjevy, které přicházejí a brzy opět zanikají, zdají se mi být přesto, že jim velmi dobře rozumím a že je chápu, stále ještě velmi divné, protože se objevují často tak zcela nepřipraveně. Ale to nyní nic nevadí, již jsem si na to zvykl. Ale nyní je také již brána zde a je zavřena! Co teď?!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 191, Odstavec 4