Help

jakob-lorber.cc

Robert Blum

Prosba praotců za spásu Země. Odpověď Páně. O přípravách návratu Páně.

[2.190.1] I přistoupí všichni proroci a apoštolové ke Mně, Pánu, a říkají: „Ano, Amen! Tvé jméno budiž posvěceno, jak zde v Tvých nebích, tak také na Tvé Zemi, která je podle Tvého věčného řádu pravým zkušebním místem pro pokolení, která pod Tvým srdcem klíčí k věčnému bytí! Ale jen o to Tě, svatý Otče, všichni z jednoho srdce a z jedněch úst prosíme: Přinuť konečně jednou satana, aby upustil od svého mrzkého jednání! Sejmi ze Své Země purpur a dej zmizet zlatu, stříbru a planým drahokamům, aby lidé již netoužili po třpytu těchto špinavých věcí, nýbrž jen po čisté lásce a pravdě! Jaké poklady ducha se musejí nosit ke hrobu a nemohou být nikdy ozářeny světlem Tvého Slunce, protože honba za všemi marnivými věcmi brání nadmíru lidstvu, aby podle Tvého svatého řádu probudilo svého ducha a pak z něho čerpalo nepomíjející bohatství pro čas i věčnost!

[2.190.2] Přinuť tedy konečně jednou satana, aby upustil od svého mrzkého jednání! S jeho zmizením z oblasti působnosti se lidstvo stane a musí stát ochotnější a ochotnější ke všemu, co je tu dobré a pravdivé, protože my (Tvoji sluhové) budeme tím moci zaujmout a jistě také zaujmeme svobodnější okruh působnosti. V opačném případě musí lidstvo klesat stále hlouběji a hlouběji do záhuby. Tvé úradky jsou zajisté nezbadatelné a Tvé cesty nevystižitelné. Nikomu, mimo Tebe není známo, jak v takových případech předcházíš, abys nakonec přivedl vše k jedině pravému a nejlepšímu cíli. Ale u mnohých bytostí to bude ovšem vyžadovat převeliké doby, než dojdou k svému předem určenému cíli. Bylo by tedy zkrácení dlouhých cest a údobí, jak jsi je, Pane, Sám všem Svým národům zaslíbil, nám všem božsky smýšlejícím zajisté co nejtoužebněji žádoucím!

[2.190.3] Je věru škoda pro Tvou jinak tak krásnou Zemi, že nebude s to nikdy zahojit vždy nově jí zasazované rány, neodstraníš-li, Pane, z jejího těla ony stále stejné mučitele! Co však, Pane a Otče, učiníš, to učiň brzy, neboť jinak lidé pro úzkostlivé očekávání věcí, které snad ještě přijdou na Zemi, zchřadnou. Nám (Tvým sluhům) se čeká ovšem velmi snadno, jelikož nyní také před námi je následkem velké blaženosti u Tebe, Svatý Otče, tisíc pozemských let jako jeden prchavý jarní den. Ale ubohým, dosud ve smrtelných schránách žijícím bratrům na Zemi, stávají se teskné minuty léty a léta věčnostmi. Proto otevři, Otče, bohaté zřídlo Své lásky a milosti, navštiv co nejmilostivěji ubožáky na Zemi a zkrať tuto zlou dobu. Tvá jedině nejsvatější vůle se staň vždy a věčně!“

[2.190.4] Mluvím Já a pravím: „Konáte dobře, že takto prosíte. Ale při vašich prosbách se vám všem daří vždy tak jako těm, kteří přišli všude příliš pozdě a také musejí přede Mnou vždy přijít příliš pozdě, protože Já jsem a musím být všude, zejména zde, v nebích, ve všem první. Podmínka, bez níž byste nebyli nikdy schopni nějaké prosby a nějakého jednání. Jste jako údy mého těla, které nemohou jednat dřív, dokud je nepobídne k jednání Můj duch. Je-li však všude třeba ve vás Mého ducha, jak se můžete v sobě domnívat, že bych musel být napřed vaší prosbou pohnut k tomu, abych uskutečnil něco, čehož nutnost aneb nenutnost jsem předvídal již dávno předtím, než se ještě nějaký duch ze Mne těšil svobodnému vědomí?! Krátce, Mé milé dětičky, vy přicházíte vždy a všude příliš pozdě, neboť začnete-li o nějaké věci teprve tak trochu přemýšlet, tu jsem se již o to o tisíc let dříve postaral a vše uvedl do chodu tak, že se musejí nyní objevovat již jen účinky a výsledky právě tak, protože jinak by se nakonec nemohlo dosáhnout všeobecného hlavního účelu, kterým je věčný tvůrčí nejsvobodnější život naproti Mé božské přítomnosti.

[2.190.5] Je-li teď v mnohých římsko-katolických státech na Zemi tak zvané náboženství, také náboženství římské, uvolněno, což bylo způsobeno Mým vléváním do porozumění těch, jimž je svěřeno státní kormidlo a tito (ředitelé států) pak jsou nuceni činit opatření, kterými musí nejvýš panovačná hierarchie zahynout, pak myslím, že tu přece nemožno více učinit!? Ó, to všeobecně podle velkého díla vykoupení zajisté ještě nejde! Již žádná všeobecná potopa a již žádný zánik Sodomy a Gomory!

[2.190.6] Ale každé zlo Země je nyní svým vlastním soudem a trest následuje hříchu v patách. Hierarchové žádali svou starou pohansky krutou kněžskou svobodu. A hleďte, mají ji, ale bez hmotné moci! Neboť také hmotná moc státu je svobodná pod jejich vládci a nemůže se dát nikdy zotročit hierarchií. Použijí-li však nyní hierarchové i co nejméně nějak jejich ukrutné svobody, pohnou tím tisíce, aby přestoupili ze své špatné obce do lepší, k čemuž je nyní každému dobrým právem ražena a dána pro duši a ducha nejsvobodnější cesta. Budou-li se taková přestupování den ode dne množit, bude tu brzy hierarchie nakonec stát s několika málo blázny sama a bude si moci svůj jistý konec spočítat na prstech. Jestliže však toto způsobuji, z čehož musí být každému jasný nejjistější následek, co tu pak mám ještě více činit? Zatímco zde prosíte, odpadli již tisícové od Říma! Může tu být doba ještě více zkracována? Je-li hadu dán jed, aby se sám usmrtil, ježto ve své malomoci nemůže již svým jedem nikoho dosáhnout, není-li učiněno vše k jeho zániku, který se nyní stal nutným?

[2.190.7] Jak bych mohl podle zaslíbení kdy opět přijít na Zemi, kdyby nebylo zlé hierarchii tímto jedině účinným způsobem zcela znemožněno její staré počínání!? Kdybych přišel bez toho k chudým, pak by Mne hierarchie, možno-li uchopila a několikrát ukřižovala. Kdybych však přišel k bohatým, pak by Mne dala do klatby a celé peklo by proti Mně rozplamenila desetkrát hůř než kdysi a celý svět by se drásal v dlouhé nejstrašnější válce. Kdybych však přišel nyní jako Bůh, pak zajisté pochopíte, že by byla celá Země souzena a žádná bytost na ní by nebyla schopna volného dechu.

[2.190.8] Přijdu-li na Zemi, budu moci přijít jen k chudým. Proto musí napřed bohatá hierarchie dospět ve všem do nejhlubší chudoby. Ztracený musí přijímat potravu s vepři a bohatí nesmějí mu ji dokonce dopřát. A teprve tak je na Zemi možné opravdové, nyní brzké, vyrovnání všech vládychtivých snah a vedle toho také Mé pospíchání vstříc ztracenému.

[2.190.9] Vaše prosba však byla nicméně správná, neboť byla vám tak dána, ale Mé jednání jí o mnoho předcházelo! Nyní však přichází Robert-Uraniel se svými zástupy! Proto buďte všichni připraveni k nutnému dalšímu pochodu!“

Desktop Impresum