„Odpočinek odpočívá jako smrt nečinně. Ale toto odpočívání není nicméně odpočíváním, nýbrž brzděním pohybu. Odstraňte brzdící body a klid se stane opět pohybem. Pohyb sám není však nicméně pohybem, nýbrž hledáním bodu klidu. A je-li bod klidu nalezen a pohyb se stal klidem, pak klid není opět klidem, nýbrž ustavičnou snahou po pohybu, který také ihned opět nastane, když jsou odstraněny brzdící body, kterými se stal z pohybu klid. A tak není klidu a pohybu bez pohybu. Klid je pohyb a pohyb je klid. Ano, v podstatě není ani klid, ani pohyb. Neboť obojí se ustavičně ruší, podobně jako jedna veličina ihned potvrzující a jedna ihned popírající. Ó, světe, jenž pod tímto kamenem odpočíváš, ty neodpočíváš, nýbrž se pohybuješ ve svém snažení, jímž je tvá hříšná tíže. Teď zraješ vstříc životu. Svá brzdící pouta se snažíš neustále přetrhávat. A až budou přetrhána, pak se vrhneš ven do nekonečna a v nekonečnu budeš opět hledat, co nyní máš. Jeden život prodlévá, jeden život prchá; ale prodlévající chce prchnout a prchající hledá prodlévání. Bože, Prazdroji pravého života, dej klidu pravý klid a pohybu pravý pohyb!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 151, Odstavec 14