[1.53.3] Po chvíli tohoto jakoby marného hledání praví dosti rozrušený Messenhauser: „Ale vždyť já stále říkám – tento nejdůležitější dokument pro naši nevinu se při těch posledních nejnešťastnějších záležitostech zcela ztratil, anebo byl snad dokonce úplně zničen! Co nám nyní prospěje všechno naše hledání? Ztraceno je to, ztraceno! Nezachrání-li nás z tohoto vězení snad za noci a mlhy nějaký dobrý génius, pak jsme beze všeho ztraceni! Neboť očekávat milost u těchto soudců bylo by ještě větším šílenstvím, než kdyby se někdo domníval, že by celé stádo tygrů nic neudělalo člověku, který by velmi zmužile kráčel mezi nimi! Nyní jsme již jednou v rukou pravých ďáblů a tu není ani milosti, ani slitování! Neboť kde sedí u soudu Mínós, Aiakos a Rhadamanthys70 tam obchází hrůza samého satana, neřkuli nás tři ubohé hříšníky! Uvidíte, že za nepříliš dlouho přijde sem k nám mírný pan auditor71 s profousem72 a bude nám předčítat, co nejmilejší rozsudek smrti, a to s takovou stoickou lhostejností, jako by měl před sebou místo lidí jen pár žížalek, které mají být rozšlapány! Pravím vám: Budeme zastřeleni!“