Duchové však, jako je duch našeho muže, kteří přicházejí na onen svět světsky odsouzeni pouze jako političtí, tedy čistě světští zločinci proti světským zákonům, které jsou ovšem také ve svazku se zákony Božími, bývají zpočátku uvedeni pouze do stavu bez světla, v němž se nacházejí jako slepci, a tedy také nespatřují žádnou bytost, na kterou by vztáhli ruku a zchladili svou velkou slepou pomstu. Neboť velký hněv a velká pomsta způsobují již u lidí na tomto (pozemském) světě, že se hněvem a nejvýš žhavou zuřivostí msty stávají skutečně slepí. Tím spíš (na onom světě) způsobují tyto zlé vášně, u koho se vynořují a jsou domovem, stav úplné slepoty duše a ducha. V tomto stavu bývají tací duchové ponecháni tak dlouho, až se časem jejich pomsta přemění v pocit bezmocnosti a duše takto hluboce zarmoucená a uražená se dá ve stále více se vynořujícím pocitu bezmocnosti do pláče. Tento pláč pochází sice také z hněvu, ale odvádí a oslabuje. – Robert Blum, Kniha 1, Kapitola 2, Odstavec 3