Help

jakob-lorber.cc

Robert Blum

[1.126.17] Kterému jen trochu probuzenějšímu duchu by bylo mohlo při přesnějším poznání římskokatolické teologie i jen v nejvzdálenějším smyslu napadnout, aby považoval takovou nauku za čistě božskou?! Já sám jsem učinil z okrouhle vypíchaných oplatek několik tisíc nejopravdovějších Kristů a pak jsem je opět usmrtil a většinou též sám nadobro sežral. Co si však má potom poctivý člověk myslet o Božství, anebo spíš o nauce, která je člověku vnucována za takových auspicií (předzvěstných úkazů), kterým se každý poctivý Číňan musí vysmát. Jak často jsem si pomyslel po vykonané mši, když jsem poté vstoupil na velkou, krásnou, svobodnou zemi a vyslal pohled k velkému slunci a večer k myriádám hvězd: „Tedy Ten, kterého jsi dnes ráno tak zvanou konsekrací (posvěcením) učinil – z kruhové oplatky ze škrobové mouky pečené, nejvyšším Bohem a poté jsi Ho jaksi živého snědl – že by toto vše učinil?! Pane, to bylo pro víru smrtelníka přece jen trochu příliš. Kdo tomu může zcela klidně věřit, tomu se věru nemůže gratulovat, neboť ten přece nemůže v sobě mít ani sebemenší jiskérku nějakého ducha! Ten je a zůstává hmotným, pouze elektrickým fluidem, na krátkou dobu oživeným strojem, kterému je jedno, zda je navenek zablácený a zda jeho vnitřní soukolí je ze dřeva, ze železa, mědi anebo zlata. Vykonával jsem sice tak zvanou bohoslužbu před očima slepého světa úplně podle předpisu; ale sám jsem v ni nevěřil, protože prapísmo v mém srdci a v celém stvoření mě poučovalo vždy o něčem jiném.

Desktop Impresum