Help

jakob-lorber.cc

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 20 - 40 z 3247

[DB 1.20.25] A hle, tu prchal Kain se svými z Mých očí daleko za Heden (Eden) do hluboko položené země Nhod. Eden pak byla krásné pahorkovité území, plné nejmeích plodů, zde se zalíbilo Kainovi a chtěl se tam usaditi, Když však vzhlédl k pahorkům, spatřil všude státi muže zlostné tváře, ozbrojené kamenem v ruce, jakoby čekal na Kaina, aby pomstil jeho ohavnost, a tento jev byl dílem velké bázně v něm. A viděl, že zde není žádného trvání pro něho.

[DB 1.21.15] A nyní jezte, oplodňujte se a množte mužsky i žensky a chraňte se semene hada, vaším náležitým strachem přede Mnou, kterýž jsem Bůh, Věčný, Spravedlivý a Svatý, amen!“

[DB 1.22.8] A hle, tu všichni odtud odešli a přiložili ruce k dílu, aby tedy postavili město a pracovali na něm šedesát let. Protože se jim budovy často zřítily, potřebovali mnoho času k vybudování příbytku nového knížete a mohli jej dokončiti teprve tehdy, když jsem byl ve snu ukázal Hanochovi, jak mají stavěti, jelikož Mně bylo líto ubohých dětí, které při této stavbě padly a byly vystaveny mnohému velmi špatnému zacházení se strany sice dosud podle řádu přísného, zákonitě právního Kaina, jenž vedl nyní své jako tyran pod velkou hrůzou a pod velkou bázní a úzkostí z trestů bez milosti a slitování, ježto v něm nebylo lásky spravedlivě v poslušnosti vůči všem zákonům, - při tom však nepovážil, že poslušnost, která byla pouhým důsledkem velké bázně není vlastně ani v nejmeím poslušností, nýbrž pouhou sebeláskou. Neboť kdo miluje sama sebe, ten zachovává zákon jen z čisté bázně před trestem, který při přestoupení zákona vždy jistě následuje, neboť se převelice slitovává sebou samým, pociťuje-li bolest trestu ve své nejapné slabosti; nalezne-li však i nejmeí příležitost, kdy je ve svém srdci nepozorován, bude klnouti zákonu a jeho dárci a brzy jej pošlape nohama.

[DB 1.23.5] A tu otevřel nový kníže ústa a velmi velitelským tónem pravil: Poslechněte, všichni moji poddaní, mužští a žetí! Žádný nepovažuj nikdy nic za své vlastnictví, nýbrž toliko za vlastnictví mé, aby sváry a hádky mezi vámi konečně přestaly! Proto budoucně budete všichni jen mně sloužiti a pro mé komory pracovati; za to obdržíte podle své píle jísti a ti nejvěrnější budou směti ke mně blíže přijíti nežli méně věrní a vykonavatelé práv a vykonavatele spravedlivých trestů budou míti stravu lepší. Běda neposlušnému! Neposlušné dám vyhnati k horám, a tam je zvířata zardousí a roztrhají. Ti pak, kteří budou z lenosti mé zákony přestupovati, nepozorností a lehkomyslností, budou trestráni do krve; ti pak, kteří se odváží mně jako knížeti nějak v něčem odporovati, budou potrestáni hady až do morku svých kostí a jejich jazyk jim bude vytržen a vržen za pokrm hadům. A kdo na mne někdy závistivým okem pohlédne, tomu budou oči vypíchány, aby budoucně již nemohl zříti svého knížete. Lenivý se pak stane nosičem a bude se s ním zacházeti jako se soumary s holemi a důtkami, aby byly jeho nohy běžnější a jeho ruce rychlejší.

[DB 1.26.11] A hle, nyní sluhové dosáhli po čem již dávno toužili, totiž zákonodárství, trestání a tedy veškeré vlády, a tak místo jednoho vzniklo nyní deset knížat, kteří nečinili, mezi lidmi, svými bratry, a ostatními zvířaty ani toho nejmeího rozdílu a dělili je jen na šelmy rozumné a nerozumné. A jen když nějaké takové rozumné zvíře provedlo příhodně k jejich prospěchu nějaký chytrý zlý kousek, tehdy mu bylo uděleno právo, aby se smělo nazývati také člověkem.

[DB 1.26.12] A když pak těchto deset knížat vidělo, jak tito zvířecí lidé poslouchají slepě jejich zákony – ovšem z příliš velkého strachu před nekonečným špatným nakládáním, zvolil ponenáhlu každý z nich rovněž deset sluhů ze svobodných občanů města a povýšil je do jakéhosi stavu šlechtického i s jejich ženami a dětmi. Za to ovšem jejich dcery, jestliže jim byly dosti krásné a půvabné, musely jim býti dány za nevěstky, s nimiž pak zplodili na 100 a 1000 dětí, které byly pak odevzdány na výživu oněm zvířecím lidem; a když dorostly, staly se děti mužského pohlaví rovněž zvířecími lidmi, děti ženského pohlaví, jestliže se staly lstí hadovou většinou velmi krásné a půvabné, byly pak učiněny rovněž opět nevěstkami a často již ve dvanácti letech souložily a tím se staly neplodnými. A když pak po krátké době ztratily všechny své vnady, byly vystrčeny ven ke zvířatům a musely pro ně pracovati a byly zvány „huhorž“, to jest podle vašeho způsobu, „lidé, kteří hlídají dobytek.“

[DB 1.27.13] Nuže, čeho tedy více potřebujeme my? My známe a na vlastní oči a uši jsme byli svědky Jeho velkých skutků; víme tedy, kde přebývá tento velký držitel moci! Učiňme také v nadbytku to, co učinil v nouzi Kain, - a buďte ujištěni, že se brzy ukáže a dokáže, kdo je vlastním pánem v zemi nížiny! Zřiďme tedy každý z nás tomuto Bohu obětní oltář a obětujme Mu tu plodiny země a moc na to nedá na sebe čekati; a potom může ten blázen Hanoch hodně dlouho čekati na poplatek jeho veličenstvu jako domnělé svatosti od nás, kteří jsme viděli Adama a Evu!“

[DB 1.27.21] Proto myslím, abychom ho učinili nám samým poddaným a službou povinným a nechali mu ponenáhlu od lidu několikanásobně spláceti místo poplatku jeho Veličenstvu jeho ukrutnost; a tak může na svůj vlastní hřbet vzíti právní poplatek a nésti, kam bude chtíti.

[DB 1.27.23] A hle, tu povstal Hlad a úsečně a krátce pravil: „Bratři, vy víte, jak jsem musel býti ke všem necitelný, abych jaksi zosobňoval přísné právo anebo abych svévolnou ukrutnost Hanochovu líčil jako neúprosné právo a proto jsem se musel ke všem těmto jeho zlým kouskům vždy tvářiti jako bych je schvaloval. I když jsem sám také nebyl bijcem, byl jsem přece jen při tom dozorcem a musel jsem počítati rány Huidovy a všech pomáhačů a vděčně vždy o tom zpraviti Hanocha. Hleďte, tedy jsem se musel zdáti necitelným, ač jsem takovým ani v nejmeím nebyl; nyní se chci, jak vidíte obrátiti! Chci býti vůči Hanochovi tím, čím jsem se tak často musel zdáti lidu, našim bratrům, a k bratrům chci však býti teplým a za jejich od Hanocha utrpěné křivdy chladným odplatitelem na Hanochu samém. Má věrnost k němu, budiž jeho chladnou odplatou, a má píle mne učiní prvým mezi vámi, a hlas jeho chvály se promění ve vytí a řvaní a stane se hostinou pro duši oněch tak často týraných; a krvavými kapkami jeho zad ať si bledé postavy očervení své líce!

[DB 1.27.30] Dávám vám toto své nejúplnější ujištění: Jestliže lid takto poučíme a budeme s ním zacházeti podle mínění Hladova, pak budeme v nesmírné výhodě, a já myslím, že ani starý Bůh nám tu neupře panství, budeme-li k tomu ještě chtíti dáti Mu oběť. Teprve potom jsem též jist, že Hanoch zakusí od lidu, o čem se již velmi moudře zmínili moji prozíraví a velice zkušení předešlí řečníci Huid a Hlad.

[DB 1.27.40] Nuže, odpovězte na mé otázky, můžete-li anebo řekněte mi, troufáte-li si, přímo do očí, jako jsem vám to bez ostychu řekl já co jste nyní odhodláni ještě učiniti; neboť já neusiluji o žádné panství ani o nějaké knížectví jako vy, nýbrž jen o přesné plnění mým úřadem mně uložených povinností a o zaslíbení starého Boha, - proto jsem se také nedopustil nikdy bezpráví, aniž jsem zhanobil ženu, a pannu a ještě méně dvanáctiletou mladší dívku, jako vy, pročež jste mně také nazvali Ukrutným, ježto jsem nechtěl býti jako vy lenivým padouchem!

[DB 1.29.2] „Tento člověk mocně chybil ze svého zlomyslného poznání, ježto neměl milosti shora a byl slepý ve svém sobectví k největší škodě své a všech jej se dotýkajících, nyní však milosrdenstvím Božím přišel jasný blesk, provázený silným hřměním shora a dal mu viděti jeho celou zvrácenost a slyšeti nesčíslný počet jeho ohavností. A nyní by se tento člověk začal báti a litoval by pak vážně z hloubi srdce všeho zlého počínání a tím by odvrhl všechnu svou zlomyslnost od sebe a dal by také svou vůli zajmouti milostí Boží, - řekni mi, co bys ty sám učinil takovému člověku? (Odpověď: „Odpustil bych mu a pohlížel na něj, jako by nechybil,a měl bych velkou radost, že se tento tak dalece zbloudilý opět nalezl a nalezl východisko ze žalářů temné šílenosti k světlu božské milosti!“)Ty jsi dobře a správně odpověděl, ač jsi jen člověk, a oč mnohem spíše bude schvalovati tuto spravedlnost nejmoudřejší Bůh jako Prazáklad vší pravdy a lásky, ježto On nejlépe ví, jak a čím a proč jsme my tak často chybili!

[DB 1.29.15] A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

[DB 1.29.18] A hle, oběma se stalo to však proto, že se stali pyšní, protože jako knížecí synové zapomněli, že pravá moudrost záleží jen v největší pokoře, a že jakmile se nedbá pokory, uniká také moudrost; a jelikož takto tomu bylo u nich, nebylo jim také ani rady, ani pomoci, neměla-li tím nutně býti porušena jejich svoboda, což nemohu ani v nejmeím učiniti, neboť i ta nejnepatrnější částka svobody stojí nekonečně výše nežli veškerý přirozený a tělesný život všech živých bytostí na Zemi. Proto také ona dopuštěná moc ve válkách, když také jen kvůli svobodě vůle a svobodě skutků jediného člověka.

[DB 1.31.7] A hle, amen pravil také zástup, a za dvě hodiny byly všichni připraveni na cestu, neboť bylo kolem druhé hodiny půlnoční. A když pak Meduhed spočítal všechny otce a shledal, že jejich počet byl úplný, poděkoval Bohu a prchal v čele velkého jej následujícího zástupu desetitisíci mužského a dvacetitisíci ženského pohlaví na rovněž tolika velbloudech a velkých oslech.

[DB 1.31.10] A ježto jsem viděl, že se mu vážně o Mně jednalo, vypsal jsem zřetelně čitelným ohnivým písmem do jeho srdce tato slova: „Meduhede, povstaň před tváří Mého velkého milosrdenství! – Jsi zachráněn i se všemi těmi, kteří, pohnuti tvou láskyplnou starostí, následovali tě sem. Leč zde nesmíte a nemůžete dlouho prodlévati tím méně zůstati, - nýbrž jak vidíš toto úzké k východu se táhnoucí údolí a téci tam malou řeku, kráčej se svým zástupem po sedmdesát dní kupředu podle ní a až přijdeš k nepřehlednému velkému vodstvu, odpočiň si tam rovněž sedmdesát dní. A pak přijď opět jako dnes v srdci ke Mně, ukáži ti cestu, abys šel po vodách do daleké, velké země, kde budete bez krveprolévání jisti přede všemi úklady ukrutností bratrovraha Lamecha. A budete-li hladověti, pak jezte ze všech plodů, které cestou ve velkém množství naleznete, a pijte dobrou vodu řeky, která bude vašim průvodcem až k velkému vodstvu a buďte vždy pamětliví dnes vašeho velkého, nade všecko jsoucno povznešeného Boha, a považte, že Já mám na Zemi jeden národ, jemuž jsem svatým přelaskavým Otcem!

[DB 1.31.21] A tyto nové konstrukce máme zříditi podél břehů, a posledního dne máme ještě v každém rohu této konstrukce upevniti všude velkou zeleným listím pokrytou větev na znamení vydobytého vítězství velkou milostí shora. Co se tu učiní dále, to budeme očekávati o posledním dnu po velkém zaslíbení, kterého se mi dostalo, tehdy, kdy naše oči ve velké bázni a úzkosti pohlížely k Hanochu; a tak čiňme všichni, spojeni jako bratři, neboť nemáme knížete, kterému bychom odváděli do nebe volající poplatek, - mimo našeho velkého Boha, který jest Pánem vší moci a síly nekonečnosti a od věčnosti a také Pánem velmi mocným a spravedlivým nade všemi pány, ať by byli kdekoli na celé Zemi neoprávněně, nyní a ve všech budoucích dobách jako pachatelé ohavností a vrahové svých bratrů. Našemu Bohu, který nám chce býti Otcem, jsme povinni láskou a bezpodmínečnou poslušností; kdo by se tu protivil, ten nebude trestán svými bratry, ani pruty, ani kyji, nýbrž Bůh Sám ho potrestá odnětím Své milosti.

[DB 1.32.6] A hle, tak jsem si v krátké době připravil národ, který až do této chvíle ještě v potomstvu jest, - kde však, o tom poněkud později! Nuže, když tedy byli takto dobře připraveni, dal jsem jim v pozadí skrze Meduheda zazníti vznešenou píseň plnou moudrosti a lásky, která byvše tedy již zaznamenána a dodnes existuje, kde však, také o tom poněkud později! – zněla takto: Slyšte dobře, vy všechny pozdní děti Mé milosti, / slyšte jak vás všechny zvu k veliké hostině / přijďte všechna věrná srdce sem do Mého středu, / chvalte všichni radostně Mé jméno podle obyčeje, / jemuž Meduhed vás velmi zbožně, věrně učil, / když tu jako prvý v srdci po Mně zatoužil. / Vizte všichni příklad jeho čisté dobré mysli, / vizte jeho oči, ústa, uši a brady jeho jemný bílý vous. / jako známku zbožných moudrých řečí. / Hleďte ve všem tom musíte se mu všichni zcela podobati, / chcete-li se později Mými milými, věrnými dětmi státi, / zcela osvobozené ode všech zel zlých hadů stád. / Hle, Já brzy se Země smyji všechny ohavnosti, / Hříšníci se tu marně budou honit po Mé lásce! / Zůstanete-li však zbožní a věrní v srdci, / zaženu, setře vás, Své vlny, od vás, / skryji vás na výšinách této země, / až tu uvolním Svůj hněv od těžkých pout. / Hleďte, tehdy kvílet budou všechna pokolení na Zemi! / Slyšte, tehdy zmlknou všech těch velkých posměchy! / A vysoké přívaly vod s hukotem přes hory / ponesou nemnohé děti Mé lásky, trpaslíky, / které se staly malými jako děti komára, / protože se láska belhavou stala a chodila o berli. / Vzhlédněte ku prostorům Mých světlem naplněných nebes, / pohlédněte k Mým hvězdám, okrajům paprsků Mé milosti, / vizte Slunce tiše osvětlovat nivy této Země, / vizte Měsíc doprovázet zemi bez všeho reptání; / hleďte, jak ty všechny Světy poslušny jsou vůle Mé; / a tak i vy konejte stále v tichu všechny skutky vaše. / Chcete vědět, co za bytosti jsou tyto Hvězdy? / Slyšte! Pravím: Láska rozřeší vám přesně tuto otázku! / Bude-li láska v srdci čistá bez poskvrny, / dám za svítilnu vám pochodeň Mé milosti, / potom čísti bude každý snad v tazích jasných plamenů / neklamně velké písmo jména Božího. / Ó, ty malé srdce do těsných prsou uzavřené, / kdybys znalo zdroj, z něhož jsi tak velké vzniklo. / ó, nikdy by ses na mrtvé hmoty netázalo, / ano, zcela bezstarostně bys je vznášet nechalo, / ježto Tvůrce všech těchto malých, nicotných věcí / za jedno srdce – milující Sám by Se mu odevzdal. / Co vy,slabé lidské děti, máte často za veliké / ó, jak malým nazývá to Moje láska! / Ó, jak zcela ničím v dálných prostorech jsou věci / A také lidé, jejichž srdce z lásky neklíčí! / Nepovažujte proto nic za velké než věrnost Mé lásce / a co je jí nejblíže: hříšníkova pravá lítost! / Já však velký jsem jen mocným působením lásky Své, / A svobodný Duch, jenž pevně se na závěse udržel; / ale dráhy Mých Sluncí vám zcela neznámé, / které vám tak jako vše připomínají jen vaši slabost, / co jsou v nekonečně velké hojnosti Mého Božství? / Nic než odpadlá lehká schrána roztoče! / Kdybyste se mohli ke středu všech Světů vyšplhati / a slyšeti tu všech sfér rychlým letem hlasy, / změřiti tu sílu nejjasnějšího světla všech Sluncí / a pochopiti všechna největší díla Mé všemohoucnosti, / přiblížili byste se snad potom velké Mé lásce? / Nikoli, Já pravím; do všech pochybností byste se náhle vrhli! / Kdybyste tam také mohli řídit nebes velký vůz / a jako velcí duchové rychle se honit za všemi Hvězdami, / kdybyste mohli z úst svých také jasná Slunce vydechovat, / ano, nořiti se jako Slunce Má do vln mořských, / nebyla by všechna vaše síla naproti síle Mé / nic než písek a prach na starých jílovištích a lomech. / Dívejte se přímo na tu modrou nebes stuhu, / dívejte se přes vlny též k dalekému okraji moře; / věřte Mi, Já pravím vám:není hranic tam, / kde ve dne Slunce, v noci nesčíslný počet Hvězd se leskne. / A velkého moře hojnost přirovnati nelze / k jedné jen kapce v oněch hvězd nejmeích říších. / Dívejte se tedy na Mne, Velikého, malé zástupy lidí, / a vědychtivost šetřívejte jedině pro Mne! / Mou lásku hledejte křížem krážem ve všech končinách! / Kamkoli jen pátravým zrakem pohlédnete, / naleznete všude Mého jména znamení; / leč nedejte se ničím vázat než jen láskou Mou! / Radostnou zvěst o Mně bude i tráva hlásat vám, / budete-li se však hříchů Hanochu zdržovat, / budete-li se však jako praví bratři věrně milovat / a pro blaho všech používati svých údů, / potom velká milost přijde shora k vám / a ukáže pak vám, jak máte otce chváliti! / A teď padněte na Zem, matku vašich hříchů. / setřeste prach, hada nicotnou potravu smrti, / děkujte v srdci svém Mně, zachránci, rádi znovu, / nelitujte nikdy zasvěceného Mně času, / dejte vládnouti vždy moci Mé lásky v srdci, / tak jednou milosti světlo všechny vás nově utvoří!

[DB 1.33.2] Pán chce, abyste sebrali všechno náčiní a abyste z každého vložili stejný počet do korby na slámu, která vám dosud sloužila za lože; a když to učiníte a zbylými ještě hřebíky upevníte v rozích listím, dobře pokryté ratolestí, pak tam teprve přinesete nashromážděné plody na skrovnou dobu třicet dnů, a položte je opatrně do rohů, mezi ratolestmi na fíkové listí! Velbloudy a osly ponechte zde Lamechitům na znamení, že jsme zde byli a také na znamení, že jsme jim zanechali ono zvířecí a zachránili jen to lidské a tedy také ono božské, kolem náčiní položte pak malé stopu vysoké ratolesti a pokryjte je svými pokrývkami a slaměnkami a zvířecí kůži pak přehoďte přes náčiní. A když se toto vše přesně podle tohoto božského skrze mne stane, pak přijďte ještě jednou ke mně k pahorku, abych vám všem dal podle vůle shora ještě další pravidla o chování; pak poděkujeme společně Bohu a budeme Ho velebiti za Jeho nezměrnou a neomezenou dobrotu a milosrdenství.

[DB 1.33.7] „Muži, přátelé a bratři, ženy a sestry, poslyšte! Pán, náš velký, všemohoucí Bůh chce, abyste po stodvaceti zaujali místo v jedné pramici a to čtyřicet mužských a osmdesát ženských a dětí aby se posadily a položily na kůže na náčiních. Ženy pak ať si sednou na ratolesti a pokrývky a pláště; vy muži pak stůjte kolem žen a své tváře obraťte podle pohybu pramic a podle tahu větru a jezte jen jednou denně a to kolem poledne. Svou potřebu vy i jako ženy a děti vykonávejte na zadní části pramice do vody; při tom ať jeden druhého drží, aby neupadl nikdo do vody. Po tu dobu ať mužové nespí, ani nesedí, tím méně se položí; neboť Pán bude udržovati údy vaše při síle a oči vaše v bdělosti po dobu, kterou podle Jeho svaté vůle strávíte nad vlnami velkého vodstva. Ženy a děti ať samy na plody nesáhnou, nýbrž ať si potravu pokorně vyprosí od mužů a otců, abychom se stali národem podle vůle a věčného, všemohoucího řádu Božího, hodni Jeho zaslíbení a konečně jeho nekonečné lásky a milosti neboť se bez Jeho svaté vůle nechceme a nedotkneme ani jediného vlasu na hlavě!

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Desktop Impresum