[1.36] Je tedy věčnou pravdou, že Pán mne nepovolal pro nějaké nové zřizování obřadů, nýbrž pro povzbuzování srdcí, kolem nichž satan po tisíciletí koval své tvrdé řetězy,

[1.37] a abych hlásal každému svobodu Ducha, pokoj duše, a tím zpřetrhal v Kristu Pánu stará, tvrdá pouta smrti.

[1.38] Co však prospěje mně i vám mé učení, co evangelium Boží, chcete-li se svobodně opět navrátit do staré smrti?!

[1.39] Já však vás prosím kvůli vašemu věčnému životu: Upusťte od toho, co staré zajetí v Bábelu všem Židům zanechalo jako tvrdé dědictví!

[1.40] Hleďte: Bábel, onu velkou nevěstku světa, Pán zničil, neboť přinesla mnohým národům smrt. Co však získáte vy, chcete-li zřídit z Laodiceje nový Bábel?! Proto upusťte od toho, co by přivodilo znovu hrůzu zpustošení, o čemž Daniel prorokoval, když stanul na místě svatém.

[1.41] Kristus vás však učinil živoucími, jelikož jste byli ve svých hříších a v předkožce svého těla mrtví a odpustil vám všechny hříchy, kterých jste se vždy dopouštěli v chrámu, jakož i ve své předkožce.

[1.42] On zničil krvavý rukopis, který byl proti nám všem, jenž povstal světskými ustanoveními, a naše jména byla tímto písmenem zanesena do knihy světa, do knihy soudu a do knihy smrti, – tím, že jej přibil na kříž.

[1.43] Proč však chcete tento Bohem Samým zničený, na kříž soudu, potupy, kletby, smrti přibitý krvavý rukopis opět strhnout a svá nová jména v Kristu vyměnit za stará, která byla krví napsána v knize soudu?

[1.44] Ó, vy slepí pošetilci veškeré pošetilosti! V Kristu jste se osvobodili – a nyní se chcete stát opět otroky a služebníky hříchu, soudu a smrti! Což jste neslyšeli, že proklet je ten, který se přibije na kříž?!

[1.45] Kristus však vzal vaši hanbu, vaši potupu, váš hřích, váš soud a vaši smrt na sebe a dal Se jako proklatec za vás přibít na kříž, aby vám všem zjednal úplnou svobodu před Bohem. A abyste kráčeli ve cti, vzal veškerou vaši hanbu a potupu s sebou na kříž.

[1.46] Ó, co obelsťuje vás, kteří jste se stali živými v Kristu, že se chcete nyní opět znovu odevzdat smrti?!

[1.47] S čím vás tedy mám porovnat, aby vás to trefilo jako dobrá střela terč? – Ano, podobáte se rozohněné poběhlici, která bydlí v městě a je nicméně dcerou z dobré rodiny!

[1.48] Poslyšte mne a zapište si to za uši! Co prospěje poběhlici její dobrý původ, je-li její tělo chlípnější nežli tuk vykrmeného obětního berana?!

[1.49] Zda nebude ve svém pokoji žárem těla pobíhat a hned u jednoho, hned opět u druhého okna vystrkovat půl těla a zda nebude na všechny strany svýma očima chtivýma smilnění střílet, zda by spatřila toho, který má, po čem její tělo v chlípnosti lační a hoří?!

[1.50] A spatří-li ho, pak mu nevázaným žárem svých očí ukáže, co by ráda a bude ve své žádostivosti desateronásobně více s ním hřešit, nežli nějaká nevěstka v posteli hanby se svým záletníkem.

[1.51] Ó, hleďte, vy Laodicejští, to je váš obraz! – Víte však, co udělá takovému děvčeti ženich, který se chce o ně poctivě ucházet, půjde-li kolem jejího domu a spatří její hanebné chlípné choutky?

[1.52] Ihned ji ze svého srdce a svých úst vyobcuje a více už na ni nepohlédne, a to kdyby i přišla do té největší nouze!

[1.53] Rovněž tak vám učiní i Pán, neboť On vám zbudoval nový, živý chrám ve vašich srdcích, kde Ho máte očekávat. Vy však pohrdáte tímto chrámem, touto svatou komnatou a ze samé světské chlípnosti pádíte k oknům soudu a chcete tu smilnit se světem, kvůli zlatu, vážnosti a panovačnosti, jelikož po tom všem bažíte!

[1.54] Já však pravím vám: Pán ustoupí a nechá vás přejít do veškerého nevěstkářství, do starého soudu a do staré smrti, jestliže se ihned neobrátíte a zcela neupustíte od svého duchovenstva, které jste si sami zvolili, od svého chrámu, svého svátku a svých lemovaných rouch. Neboť to vše je před Pánem ošklivostí, podobně jako rozpálená poběhlice, která je ve svém srdci horší nežli deset nevěstek Bábelu.