[1.27] Já však vás znám, pravím-li vám: Kristus jakým je, chce být chudým ve světě! Vy však chcete zlato! To je to, proč chcete modlitebny, svátek a lemovaná roucha.

[1.28] Vy pravíte, že Bůh skrze Krista, Svého Syna, nikde nezrušil ustanovení Mojžíše, nýbrž naopak je při poslední večeři potvrdil, a že tedy také musejí být obětní obřady.

[1.29] Já, Pavel, pravý Bohem vyvolený apoštol Páně, jsem však naplněn Duchem Božím. Jak to tedy přijde, že mně to Duch Boží ještě nikdy neoznámil, ač jsem byl před svým povoláním mnohem tvrdošíjnějším služebníkem a přisluhovačem chrámovým, nežli jste kdy byli vy?

[1.30] Já však vám chci nyní říci: Jak mne Duch Boží probudil, když jsem se ubíral do Damašku, abych tam pronásledoval mladou obec Kristovu, tak jsem nejprve – dokonce ve své slepotě – zřel, že Pán chce být v Duchu a v pravdě ctěn a vzýván, ale věčně nikdy v nějakém obřadě.

[1.31] Neboť žádného Bůh napřed neoslepil, koho ke své službě povolal. Já však jsem musel napřed oslepnout, abych ztratil vše, co světa jest, nežli jsem se měl stát jen jedním z Jeho nejnepatrnějších sluhů.