[DB 3.365.10] Sem zplodil za dva roky po potopě Arfachsada, jako ty Kanaana,. Ty však jsi již v prvém roce zplodil dvojčata Chusa a Mizraima a v druhém roce Putha a Kanaana a chtějí tě vyznamenat před tvými bratry.

[DB 3.365.12] Arfachsádovi dal Salaha, Salahovi Ebera, Eberovi Peleka, Pelekovi Regu, jenž se narodil dnes, Regovi pak dá Seruga, tomu dá Nahora, tomu Taraka. Z něho teprve vzejde Abraham a jeho bratři Nahar a Haran.

[BM 1.15] Jsem tedy ztracen? To nemůže být, vždyť nevidím ani ohně, ani „Bůhsnámi“ (ďábla)!

[BM 1.16] Ahahahahaha (chvěje se), to je opravdu strašné! Tak sám! Ó, Bože, kdyby nyní nějaký „Bůhsnámi“ přišel sem a já – bez kropenky třikrát posvěcené a bez krucifixu – co si počnu?!

[BM 1.17] A na biskupa bude mít „Bůhsnámi“ obzvláštní zálusk?! – Ó, ó, ó, ó (chvěje se úzkostí), to už je nyní k uzoufání! Myslím dokonce, že se u mě již dostavuje pláč a skřípění zubů?!

[BM 1.18] Odložím toto své biskupské roucho, pak mne snad „Bůhsnámi“ nepozná! Ale potom by měl „Bůhsnámi“ ještě větší moc nade mnou?! Ó, běda, ó, běda, přece jen je ta smrt strašná!

[BM 2.14] Nyní je už vše „Bůhsnámi“, neboť kdo jako já strávil miliony pozemských let připoután na jedno místo, tomu je již úplně jedno, co se s ním zde ještě dále stane! Co horšího se může poctivému člověku ještě více stát, než když je déle než všechny sochy po miliony let v pravém slova smyslu na jedno místo připoután, a tak vlastně zcela odsouzen?!

[BM 4.3] Biskup praví: „Copak nevidíš luteránský chrám, chrám zosobněného „Bůhsnámi“? Jak se může křesťan takovému pro… ó,ó, nechci to vyslovit – místu přiblížit?

[BM 4.4] Anebo jsi snad ty sám přestrojený „Bůhsnámi“?! Ó, óóó …jsi-li jím, pak mě opusť, ó, přeošklivý „Bůhsnámi“!“

[BM 12.6] Ach, kdyby zde byla aspoň nějaká malá, ale bezpečná loď, na níž bych mohl zcela nerušeně vstoupit a kterou bych mohl podle libosti řídit! Jakou blažeností by to bylo pro mě nyní zcela opravdově přeubohého ďá---, oho, oho zadrž; toto jméno nevypustím nikdy přes své rty! Nejspíš na tom ďá---, ne, ne, „Bůhsnámi“ je právě tak málo, jako na Božství Samém, ale tento pojem sám o sobě je tak ošklivý, že jej čestný člověk bez určité skryté hrůzy nemůže snadno vyslovit!

[BM 18.21] Biskup Martin praví: „Příteli, ta nás asi s pomocí „Bůhsnámi“ zahubí! Ale k čemu je v duchovní říši potřeba tak mnoha ryb a tak šíleně velkých? Copak jsou také zde půsty, kdy se smí jíst jen rybí maso? Anebo se maso a tuk těchto ryb, také snad zde, rozesílá dále a dokonce se s ním obchoduje?“

[BM 32.16] Praví biskup Martin, zcela zaražený: „No, no, nyní to pěkně dopadá! Ke všem zlům také ještě toto. Že tě musel „Bůhsnámi“ také právě sem přivést!“

[BM 33.11] Co je však mimo nebe? Hle, nic než peklo! Óóóóó, nic než holé peklo! Óóóó! Nyní již vidím nad svou hlavou notně šlehat plameny, také se mně již zdá, jako by ďáblíčkové, ó,… „Bůhsnámi!“ Bratře, milý bratře, já ti naprosto nemohu říci, jaká nekonečná úzkost se mě nyní zmocnila!

[BM 33.12] Co řekneme, když k nám nyní On, jako všemohoucí Bůh a jako nejspravedlivější, ano, zcela neúprosný Soudce přijde a z ničeho nic nás začne odsuzovat do pekla a řekne: „Odstupte ode Mne, zlořečení! Do věčného ohně, který je všem ďá… „Bůhsnámi“ připraven!?“

[BM 33.13] Óóóóó! Hrozné, hrozné, přestrašný život a pocit, pojedu-li snad zcela dolů ke všem čertům. „Bůhsnámi!“Tohle bych byl málem zapomněl pro samou úzkost, bázeň a hrůzu říci! Já jen nechápu, jak můžeš být tak lhostejný tam, kde já strachem hynu a téměř již zcela zmírám?“

[BM 49.3] Á, áá, copak je to za větroplacha, a ještě k tomu s jednou nohou? To je asi jen zvíře, a nikoli lidská bytost?! Objevuji tu ještě celé stádo zvláštního druhu svišťů! Je to vůbec pozoruhodné! Dosud jsem ještě nikde neviděl zvířata a zde, na tomto směšném světě je najednou téměř více zvířat než lidí. Má to být skutečně svět zvířat? Ano, ano, hle, tu přichází ještě velké stádo jakýchsi ovcí! Škoda že nevidím voly a osly, abych se mohl radovat ze sobě rovných! Také ptáci jsou tu. Jen aby mezi nimi nebyli žádní příliš veselí!

[BM 64.13] Praví opět minorita: „Přátelé, vy jste mě jen předešli! Vaše poznámka byla zcela správná! Říkám vám: Mně toto římské pokřesťanšťování již v mateřském těle připadá nyní jako staré pohádky o zapisování se ďáblu! Ze samých nízkých politických úmyslů je tu člověk téměř již v mateřském těle zapsán onomu „Bůhsnámi“, který si pak člověka skrze Řím v každém případě úplně přivlastní. Ó, to je chvalitebné! A tato protikřesťanská, domněle „prvá křesťanská církev“, nazývá se také ještě mimoto „matkou“ a její vrchní hlava „zástupcem Ježíše Krista“, tedy zástupcem Božím! (Nápis na tiáře: Vicarius filii dei!107)108

[BM 64.14] Pozoruhodné, pozoruhodné, a přece je to tak pravdivé, jaké to je. V jakém bloudění jsme to všichni byli již od narození čistě onoho „Bůhsnámi“! Křtem bychom měli být osvobozeni od toho přehloupého dědičného hříchu, abychom se tím stali dětmi Božími! Krásné děti Boží – Bůh s námi! Místo z pekla, byli jsme jen doslovně vekřtěni do pekla!

[BM 65.9] Porovnáte-li jen povrchně čisté slovo Páně ke všem lidem s naším římskokatolickým nesmyslem, pak vám zajisté musí šupiny spadnout z očí a musíte úplně poznat, že Řím není nic jiného než onou, v božském zjevení až příliš jasně označenou nevěstkou Bábele a my kněží jsme především jejími andílky – „Bůhsnámi“ – in optima forma!

[BM 70.9] Biskup Martin dává nyní bedlivě pozor a po chvíli praví: „Ale, ale, ale! Bratře, prosím tě pro Boha, tu musíme přece zakročit! Ach, to jsou opravdoví ďáb– „Bůhsnámi“! Ne, něco takového bych se u tohoto řádu nikdy nenadál!