Help

jakob-lorber.cc

5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 nájdení 160 - 180 z 649

[BM 18.22] Pravím Já: „Nyní jen každý rychle meč do ruky, neboť je to desetihlavá ryba – hydra! Ten netvor nás spatřil a nyní se žene přímo k nám! Ty, Petře, už víš, jak se takové ryby chytají. Ty, biskupe Martine,však konej, co bude konat bratr. Jakmile tato desetihlavá hydra skloní své hadí hlavy přes okraj lodi, pak je třeba jen hbitě sekat, dokud nebude všech deset hlav od dlouhého hadího těla odděleno. To ostatní pak již učiním Já Sám! Netvor je zde, nyní tedy jen sekat!“

[BM 18.24] Ale právě oddělil Petr již také desátou hlavu od desátého krku. Proudy krve se valí z netvora. Moře je daleko okolo zbarveno krví a přemocně (pro biskupa Martina) se vlní následkem mocného řádění nyní bezhlavého netvora, který pro oko našeho biskupa Martina má 111 sáhů35 délky a rovněž tolik v objemu.

[BM 27.5] Pravím Já: „Ponecháme je nyní při jejich mínění podle jejich přání a odebereme se k těm ostatním. Neboť jsou-li zatím pevného mínění, že Mé blízkosti nesnesou, pak je nebudeme déle trápit, časem se to už poddá!“

[BM 31.3] Praví mudrc: „Země zajisté má jednu horu, která je vyšší než každá jiná známá hora, která svým mocným úpatím tlačí zemi. Ale proto tato hora není bohem hor, nýbrž Bůh věděl a ví, proč umístil na tuto planetu jednu nejvyšší horu. Nejspíše aby tím dal větrům všeobecný dělící a oddělující bod; proto se také nejvyšší hory vyskytují většinou poblíž rovníku v tropických krajinách, neboť právě v těchto, poblíž hlavního pásu ležících krajinách, by musely být větry následkem rotace Země co nejprudší, protože tu odstředivá síla působí zajisté co nejprudčeji, jelikož oběžné kruhy jsou od střediska anebo od osy nejvíce vzdáleny!

[BM 37.9] Když je toto vše skončeno, povstane náš biskup Martin a praví: „Pane, já jsem si nyní něčeho všiml. Totiž, jako bych se také já měl od tebe oddělit, abych vyřídil nějakou důležitou záležitost. Čiň, co chceš, ale já se Tě nikdy nepustím! Pane, kde nejsi Ty se mnou, tam se mnou není zhola nic! Já od Tebe jednou už provždy neupustím a od tebe neodejdu, neboť mám Tě nyní až příliš mocně rád! Nuže, já už zůstanu u Tebe!“

[BM 50.12] Hle, je zcela jiná cesta, jak si učinit tyto duchy laskavými, úslužnými a v lásce poddanými, než je cesta, kterou máš na mysli ty. Tato cesta se jmenuje láska, pokora a velká umírněnost! Těmito třemi prvními a nejdůležitějšími částmi života, přijde se konečně na stanovisko, z kterého by se mohlo všem těmto hvězdným obyvatelům čelit.

[BM 54.27] A jsem tu! Jsou to ty dveře, ale jsou zavřeny! Otevřu je! Co – co – co – copak je to?! A, a, ach – to není špatné! Dveře se otevřely a místo výhledu do širé sféry Merkura vidím nástěnnou skříň hojně naplněnou pokrmy a ve spodním oddělení stojí také krásná baterie lahví vína! Ano, je-li tomu tak, pak zůstanu beze všeho zde! Sbohem, krásná Merkuriánko! Sbohem také ty, nekonečný sluneční prostore, sbohem. Tento úzký dobře vybavený prostor zde je mi mnohem milejší!

[BM 57.12] Je sice ovšem pravda, že jsme se na světě všichni o Jeho náboženství pramálo starali a že jsme se oddávali svým choutkám, ale jinak jsme byli počestní a zachovalí lidé z nejlepších rodin! Byli jsme kavalírsky vychováváni, a také jsme pak podle této výchovy žili. Moudrý Bůh však by měl přece jen uznat, že se žádný člověk nemůže sám, jak by chtěl stvořit a rovněž tak vychovat! Ale ať už je tomu jakkoli, onomu nejhanebnějšímu štvaní je snad již konec, proto také Ježíšovi odpouštíme, čeho se na nás dopustil.“

[BM 60.4] Hleďte, já jsem byl na světě dokonce biskupem, a také jsem si myslel, že až půjdu ze světa, přijdou mi hned vstříc celé zástupy nebeské! Ale bylo tomu zcela jinak! Já jsem sám dosud ještě vlastní nebe neviděl, ačkoliv jsem s Pánem už velmi často mluvil, a také tento dům jsem bezprostředně z jeho nejsvětější ruky přijal. Proč vy byste chtěly být již veškerou slávou korunovány?! Proto jen oblečte trpělivost, mírnost a lásku a veškerou veselou mysl, vše ostatní se pak již poddá samo sebou!“

[BM 76.16] Éeee, saprment, pohleď, pohleď, pohleď! Z této opravdové hlásné trouby vyletuje nyní mnoho nočních sov a letí přímo ke stromu, kde se naši ubozí ošálení rodičové oddali občerstvujícímu odpočinku. Noční sovy sviští nyní kolem stromu a narážejí na rodiče, kteří se proto stávají velmi úzkostliví.

[BM 79.4] Ale co bys řekl vládci, který by dal své poddané pro neplnění jeho zákonů ihned nabodnout a upéci? Neřekl bys pak: ,Hleďte, hleďte, jak strašný to tyran! Jak nelidský ďábel!‘?“

[BM 82.11] Ale pohlédni jen na ubohé rodiče, jak se moří! Už se nemohou ani na nohou udržet, nýbrž dřepí a plazí se po rukou a nohou! Ne, ti vystojí nyní pravá pekelná muka! Ó, ó, ó, nyní se odděluje jeden hadr od mraků a letí na tyto rodiče! Co z toho asi bude?

[BM 98.12] Pravím Já: „Dobře, dobře je to, nechme ji nyní konat zkoumání. Přivádí to jejího ducha blíže ke Mně! Brzy bude hotova s všelikými otázkami, na které jí budeme muset ještě velmi dlouho odpovídat. Pohleď, její ústa se začínají již opět pohybovat! Proto taž se nejprve ty, jako domácí pán, jak je s tímto vysvětlením spokojena. Ostatní se pak poddá již samo sebou.“

[BM 113.1] Chováním Gelly jsou však někteří a posléze také Chanchah zaraženi a dotazují se vzájemně, kdo vlastně jsem, neboť ačkoliv nejsem oním domnělým domácím pánem – jímž je přece Martin – přece jen jsem jednal tak, jako bych jím byl Já, a Martin, jakož i Borem pouze Mými nejoddanějšími sluhy.

[BM 118.14] Pravím Já: „Buď jen klidný a drž se ve svém srdci pevně Mne, jen tak půjde vše dobře! Ale toto vlastnictví odejmout tobě a odevzdat je Boremovi nemohu. Neboť vzít tobě toto vlastnictví znamenalo by vzít ti tvůj život a dát jej jinému. Neboť zde nemůže mít nikdo nic jiného, než jen to, co z něho vychází. Takové živoucí vlastnictví musí však zůstat tak, jako vlastník sám. Protože zde vlastník a vlastnictví jsou neoddělitelné.

[BM 127.8] Či viděl jsi snad někdy na zemi, aby školáci dostávali úřady? Než se žákovi udělí úřad přiměřený jeho světlu, musí napřed mnohým studiem dosáhnout žádoucího světla poznání. Když si však odbyl svou odbornou dráhu a dosáhl náležitého světla poznání, vrhne se snad potom na pelech a oddá se na něm pohodlně spánku, místo aby pracoval ve svém světle, kterého se mu dostalo? Ano, hle, nyní teprve začne vlastně pracovat, neboť všechny jeho dřívější práce studijní byly pouze jen rozžehováním světla v noci jeho bytosti.

[BM 137.5] Pravěčný, všetvořící Duch není dělitelný. Jeho základní podstatou je jistě láska, ale tato láska je nejen láskou, nýbrž je v sobě samé také pravěčnou moudrostí. Jestliže tedy velebíš tuto lásku, můžeš pak moudrost, Světlo všeho světla, od ní oddělit? Příteli, nepřipadá ti to snad nyní tak, jako by ses jen ty sám unáhlil a přepočítal? Jak můžeš chtít jen tělo a zavrhnout hlavu?! Mluv a vysvětli nám to.“

[BM 145.4] Praví ony tři: „Vždyť tento tvůj bratr je přece také duch – a hle – my jsme spočívaly na jeho prsou a učily se tu poznávat lásku a neuškodilo nám to! Jsi-li ty velmi vznešeným Mistrem a Pánem svých bratrů a ještě dokonalým Duchem, pak se domníváme, že nám to ještě méně uškodí, budeme-li na Tvých prsou okoušet ještě větší měrou přesladkou lásku, a tak se lásce zcela oddávat!

[BM 147.7] My, lidé zde na tomto velkém světě, jsme opravdu svobodni a je to jedině moudrost, která nás činí svobodnými a poddanými všem věcem moudrosti našich duchů. Jelikož jsme však svobodnými právě v moudrosti a skrze moudrost a lásku považujeme jen za vegetativní sílu, není u nás vad ani fyzických a ještě méně mravních.

[BM 149.12] Věru, ty teprve jsou – jak se říká – notně ďáblovými! Krásné, že si lidská obraznost nedovede krásnější představit, přitom však jsou prohnanější než všichni ti naši doma zanechaní chvalitební lázeňští hosté, které jsi předtím jako velmi úctyhodnou družinu Luciferovou oddělil od Lucifera! Tvrdím, že velmi neforemný nejošklivější ďábel je tisíckrát méně nebezpečný než taková enebesky krásná bytost, má-li tak rozsáhle ďábelské chytráctví!

5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Desktop Impresum