Dodatek.

Podoba země před Noemem. Přijato skrze Jakoba Lorbera

30. března 1864

[3.366.1] Abyste mohli snáze pochopit a důkladněji porozumět podobě a složení Země, je především nutno, abyste si jako v obraze postavili před oči tehdejší h l a v n í pohoří jak Asie, tak Evropy a Afriky, neboť po mnohých pohořích oné doby nelze v dnešní době nalézt již ani stopy. Za ústupu moře byly dílem odplaveny a rozervány a jejich staré spojovací hřbety leží nyní hluboko pohřbeny pod údolními proudy valounů, a přítomné jsoucí veletoky a řeky se musejí tu a tam prodírat horskými soutěskami jimi odštípnutými. Co se však týká velehor, změnily tyto – až na nemnohé – působením různých povětrnostních poměrů svou dřívější podobu tak, že by jich člověk, který žil před 1.000 léty, nyní snadno nepoznal, kdyby byl s tehdejším vědomím postaven do krajiny, kterou jako člověk obýval před 1.000 lety.

[3.366.2] Třeba jen prozkoumat valouny nějakého jen několik hodin širokého údolí veletoku a povšimnout si masy, která se v něm odloučena vodou z krajiny velehor až do hloubky 400 sáhů nachází, počínajíc od vzniku veletoku až k jeho vyústění do nějakého moře, a budeme pak moci snadno pochopit, že hory měly před sotva 2-3.000 léty zcela jinou podobu než nyní.

[3.366.3] Toto bylo nutno předeslat, abyste tím snáze pochopili stav hor před Noemem.

[3.366.4] Začneme na severu Evropy a přejdeme dílem do Asie a do jižních částí Evropy a na konec Afriky.

[3.366.5] Z pohoří, která se táhnou téměř středem Švédska a Norska, vycházelo silné pásmo horské v nejzazším severu až k pohoří Uralskému, spojovalo se s ním ve stálém stoupání a mělo v úpatí šířku 100, ano až 200 německých mil. Toto pásmo horské se však také spojovalo s nynějšími pohořími Dánska a odtud dále s oním pásmem horským, které ještě dodnes více méně odděluje planinu Evropy od hornaté dnešní německé Evropy a Švýcar, a tak byla tedy pohoří švýcarská spojena s Uralem a Ural Střední Asií s vysokým Tibetem. To byl tedy nepřetržitý horský věnec, jehož i nižší části měly ještě vždy výšku mezi 5-6000 stopami nad hladinou mořskou. Nebyly však všude stejně pevné, a proto při pádu středních moří v oné době s mořem hlavním nespojených, který bude ještě popsán, byly vodními přívaly prolomeny a v různých směrech odplaveny.

[3.366.6] V oné době byla dvě hlavní střední moře.

[3.366.7] Severní sestávalo z oné velké nádrže, která se, vycházejíc od dnešního Černého moře, spojovala s dílem přes celé evropské Rusko a všechny přilehlé planiny s nynějším Baltským mořem a dílem také svými vlnami jako hora vysokými za velkých bouří, oplachovala roviny nynějšího Turecka až k dnešním tak zvaným Železným vratům, jakož i soutěsky až k Bělehradu a Zemuni. To bylo tedy severní střední moře.

[3.366.8] Druhé střední moře, které s tímto mořem nebylo v nižádném spojení a má ještě dnes jméno „Středozemní moře“ nebylo rovněž tak jako druhdy „Černé moře“ s žádným světovým mořem spojeno; ale jeho povrch byl v celku tak velký jako povrch dříve jmenovaného „Černého moře“ anebo „Severního moře“. V krajině dnešní Rjeky se táhne široké a dlouhé údolí do Chorvatska a odtud dále v různých rozvětveních do řečiště Sávy až do Kraňska a tam až do oněch krajin, kde začínají jeho velehory (zde chybí asi věta) (Snad třeba dodat: Toto široké, dlouhé údolí bylo pokryto tímto druhým Středozemním mořem). Na druhé straně pokrývalo nynější království benátské, jakož i Lombardii a také některé východní části Francie, táhlo se do Afriky údolím Nilu až k vodopádům a pokrývalo také dnešní velké písečné pustiny.

[3.366.9] Neboť od Asie se sem táhlo značně vysoké pásmo horské po němž jsou tu dnes zcela značné stopy. Toto pohoří se táhlo od severovýchodní části Afriky až k rovněž vysokým vodopádům, které jsou dále ve spojení s dnešními velehorami Afriky. Cesta gibraltarská byla rovněž ve spojení s nynějším Španělskem, a to dosti vysokým pohořím, a vytvořila tedy druhé Střední moře, které co do plošného rozsahu nezůstávalo nikterak ze mořem severním, jenže bylo celkem o mnoho sáhů hlubší než severní Středomoří, jehož zbytkem je dodnes ještě Černé moře.

[3.366.10] Dále pak bylo ještě třetí Středomoří. Abyste zjistili, kde to se nacházelo, pohlédněte jen na ony roviny a údolí, jimiž protéká dnes Dunaj, Dráva a Mura a jejich přítoky. Toto menší Středomoří nebylo ovšem v oné době nikomu známé, protože v onom pravěku nebyla dnešní Evropa obývána ještě žádnou lidskou bytostí; zato však tu byla spousta všelikých zvířat obyčejně obrovské postavy, jejichž zbytky (zkameněliny) se dodnes ještě nacházejí v určitých horských jeskyních a naplaveninách, pískovitých a štěrkovitých horách.

[3.366.11] Nesmíte si však myslet, že toto malé Středomoří se tu vyskytovalo jakoby o sobě jsoucí; neboť po něm bylo zejména v Evropě ještě mnoho značně velkých jezer, která byla s tímto třetím Středomořím ve spojení jen již tehdy jsoucími odtoky. Kraňsko, anebo jeho roviny hluboko až do horního Kraňska, bylo o sobě uzavřeným jezerem, jehož zbytkem je dnešní tak zvaná „Lublaňská bažina“, které se však silným odlivem až do krajiny dnešního Rannu spojovalo s druhým Středomořím, které pokrývalo rozsáhlé krajiny Chorvatska. Hlavní s třetím Středomořím spojená část se rozprostírala přes dnešní údolí Drávy až do krajiny panství Fall a dále tam, kde si Dráva musela dlouhou řadou hor razit cestu až do krajiny dnešního ledu, tam začínalo druhé dosti značné jezero, jehož zbytkem je tak zvané Vrbské jezero. Část tohoto jezera se pak táhla podle údolí Drávy daleko až přes Bělák, s nímž byla ve spojení ještě mnohá menší jezera. Tak bylo dnešní údolí Enže rovněž o sobě jsoucím jezerem, které si razilo cestu dnes tak zvaným Gsäus a odtud dále, až se spojovalo s mnohem větším jezerem, které podle údolí Dunaje nahoru pokrývalo všechny plochy Bavor a dílem také širokého údolí Innu v Tyrolsku. Dnešní Mura byla podobně jako Dunaj v plochém spojení s třetím Středomořím. Krajinu dnešního Wildonu až do dnešního Göstingu zaujímá menší jezero, a za Göstingem se prostíralo jiné, Murské jezero podél celého území murského a jeho změlčených údolí, která měla v pozadí rovněž opět menší jezera a malými odtoky byla spojena s hlavním jezerem. Dnešní Švýcarsko mělo velké množství podobných malých jezer, jichž zbytky trvají dodnes.

[3.366.12] Tím máte podán dostatečný obraz o předpotopním stavu horstva a vodstva tohoto malého světadílu. Nyní se podíváme ještě zvláště do Střední Asie a vezmeme také v úvahu hlavní pohoří, které dělí střední Asii od Asie jižní a je vlastní kolébkou adamitského lidského pokolení!

[3.366.13] Od Uralu se táhlo – jak bylo již ukázáno – horské pásmo až k vysokému Tibetu, který byl však již v oné době zbrázděn množstvím nejúrodnějších údolí, kterými probíhaly řeky přicházející z hor a odtékající většinou na sever. Tato pohoří byla potom za dob Hanochu, a zejména za potomků Setových, obydlena, zatímco Hanochité se usídlili v rovinách také daleko přes toto pohoří. Ježto však viděli, že obyvatelé hor jsou na tom mnohem lépe než oni ve svých úrodných a velmi rozsáhlých rovinách, začali tyto horské obyvatele stále víc a více škádlit a pronásledovat a přes napomenutí, která jim byla často dávána, nezanechali těchto pronásledování, nýbrž pomocí svých výbušných zrn, jejichž potomkem je ještě dnešní čínský prach, jali se tyto hory, do nichž navrtávali hluboké díry, přímo rozmetávat a ničiti. Tím zjednali ve své slepotě nejhlubší průchod nejen velkému vodstvu, nad jehož nádržemi stály tyto hory, nýbrž také ve velkém rozsahu vodstvu, které pokrývalo Tibet a Taurus, a severně v rozsáhlých rozlohách Ural. Tím povstalo zejména v krajině dnešního Kaspického jezera, kde stál kdysi Henoch, převeliké snížení a průlom vodstva byl tak mocný, že dosáhl výše 7 až 8.000 stop nad ostatními moři, a byl ještě dlouho trvajícím deštěm nad celou Střední Asií zvětšován a podporován.

[3.366.14] Tento mimořádný vysoký vodní stav v celé střední Asii si pak razil značným dílem mocný odtok dnešním údolím Volhy a toto Středomoří zvýšil o mnoho sáhů; tím se nemohla zejména v krajině dnešního Cařihradu již ubrániti průlomu beztoho málo pevná zemská úžina, a to tím méně, že se při této příležitosti vytvořily neobyčejně nadále vše pustošící ohnivé sopečné výbuchy.

[3.366.15] Jak vysoko vody Střední Asie samy sebou vystoupily, dokazuje to, že Noe nalezl se svým korábem půdu na vysočině Araratu, na níž zůstala archa sedět. Většina vodstva této Střední Asie nalezla pak svůj hlavní odtok ovšem jen směrem k severu a k východu; ale velmi značná část také směrem k jihu a západu. Tím bylo druhé velké Středomoří tak přeplněno, že si dílem svou tíží a největším dílem podzemními ohnivými sopečnými výbuchy učinilo dravý východ do Atlantického oceánu a za několik set let tak opadlo, že všechny bezprostředně s ním spojené nynějším dílem velmi úrodné roviny byly většinou vysušeny, načež zejména přímoří mohla být z Asie ponenáhlu zalidněna.

[3.366.16] Z velké části to však učinili dosud na živu zůstavší národové vysokého středohoří Asie a Uralu, jenž byl v oné době až k Severnímu moři širokým úrodným pruhem země, z něhož byla pak také zalidněna ostatní severní část Evropy zejména na horách. Z oněch národů pocházeli také Tauriskové, kteří se usadili na horách Štýrska a mnohých jiných zemí a dlouho žili mezi sebou klidně, dokud je nevyhledala hrabivost a ziskuchtivost Římanů a Řeků.

[3.366.17] Úžina zemská, která v době hanochitské potopy spojovala Evropu s Asií, slula po tamním praotci – jenž přináležel též k horalům a byl jaksi prorokem daleké západní Asie a slul Deukalion, to je „Od Boha poslaný“ anebo „od Boha přicházím“ – též úžina Deukalion, a proto také potopa byla nazývaná národy, kteří obývali jihoasijskou část, po dlouhou dobu potopou Deukalinskou, až teprve za několik staletí potomci Neomovi sdělili hlavní příčinu a původ této potopy i se všemi vedlejšími okolnostmi. V průběhu mnoha let se stala Střední Asie po zbytcích velkých jezer suchou, ale žel dosud ještě pustou a neobydlitelnou zemí; jen směrem k Číně a k severním úpatím tibetských velehor je úrodná a obyvatelná.

[3.366.18] Z těchto částí země pochází známí vám Mongolové, Hunové, Tataři a Turkomani, kteří po přelidnění svých území viděli a shledali nutnost se vystěhovat a obrátili se dílem na východ a dílem na západ, kde způsobili všude dříve tam žijícím obyvatelům velké nesnáze.

[3.366.19] Na východě pocítili staří Sihinité a v Japonsku Meduhedité moc a tíhu Mongolů, a na západě se učinili velmi pocítitelnými zejména Hunové ve spojení s Tatary, a později Turkomani a způsobili v oněch dobách dobře vám známá velká stěhování národů.

[3.366.20] V nynější době se konaly v pustých částech Střední Asie sice již často pokusy učinit je na způsob oáz úrodnými, ale rozum k zúrodnění takových pustých území je ještě hluboko pohřben v noci jejich pohanské pověry, a proto tento velký pruh země bude muset ještě velmi dlouho čekat, než dospěje k své staré přednoemovské úrodnosti.

[3.366.21] Jak úrodné byly v oné době tyto země i s velkou částí Sibiře, to dokazují podnes ještě často nalezené pod věčným sněhem a ledem odpočívající mamuti a ještě mnoho jiných trávou a listím se živícich zvířat, která se po zničení této nadmíru úrodné země nemohla již uživit, a tedy již dávno úplně vymřela. Sem patří také vedle velkého mamuta obrovští jeleni, obrovské ovce, jednorohý obrovský kůň a podobných více, jichž zkameněliny se nacházejí ještě dílem v pohoří uralském a z velké části v jeskyních severního Tibetu a také pod sněhem a ledem Sibiře.

[3.366.22] Zde by se snadno mohl někdo tázat, proč se nevyskytují také zejména v Sibiři zbytky lidských těl. A odpověď je: Protože lidské tělo bylo stvořeno z prvopočátku ve všech svých částech éteričtější, a tím také zetlívatelnější , tedy, co se týká potomků Adamových.

[3.366.23] Co se však týká předadamitských, tak zvaných zvířecích lidí, zvaných cephonasims (pozorovatelé oblohy), vyskytují se sice ještě tu a tam jejich zbytky, jako se také ještě tu a tam vyskytují potomci tohoto druhu zvířecích lidí a zaujímají své místo mezi potomky Kainovými a nyní se vyskytujícími opicemi, jako šimpanzy a orangutany.

[3.366.24] Mezi všemi druhy zvířat měli však největší instinktivní inteligenci a stavěli si tu a tam své ovšem nejvýš jednoduché příbytky a překonávali také právě nepříliš široká místa potoků a řek kladením kamenů, a tím si stavěli přes takováto místa jakýsi druh mostu. Začala-li voda přes takové mosty přetékat – což se obyčejně stávalo – pak kladli ihned za starým místem, kam přicházel proud, druhý a vyšší most, a v této práci pokračovali nezřídka tak dlouho, až takto v nedovedných terasách vzniklo často deset i více takových mostů, které jim však nakonec pramálo prospěly, protože se za nimi voda začala vždy vzdouvat a proudila opět přes tyto mosty.

[3.366.25] Tito lidé opatřeni krátkým ohonem porostlým však mocným chumáčem chlupů stavěli také zdi, jejichž stopy existují ještě dnes, a jimž se připisuje vysoké stáří, jak tomu také někdy je, takže mnohé z těchto nalezených zdí, zejména v horských krajinách, přesahují daleko stáří Adamovo; ale to jsou právě tak málo díla svobodného lidského rozumu jako zcela účelně postavené domečky bobrů u oněch vod, v nichž tato zvířata nacházejí hojnou potravu.

[3.366.26] Jsou ještě jiné zvířecí druhy na Zemi, které si takto budují a zřizují své příbytky, že lidé sami, naleznou-li je, velice nad nimi žasnou, ale tyto příbytky se nicméně velmi snadno poznají jako díla zvířecí, protože se vyskytují stále ve stejném způsobu a tvaru. Také látka, z níž jsou budovány, může být zajisté zkušeným chemikem analyzována, z čeho se skládá, ale stavební materiál lze právě tak málo z přírody uskutečnit, jako látku, z níž přede pavouk své vlákno, včela staví své buňky a hlemýžď svůj dům. A jak je tomu s takovými zvířaty, tak je tomu také o nemnoho lépe s vlastními předadamity (viz také Velké evangelium Janovo, sv.8, kap.72 Vyd. orig.), kteří se vyskytují v lesích Afriky a tu a tam Ameriky.

[3.366.27] Myslím, že jsem vám co nejstručněji více než dostatečně jasně ukázal adamitskou dobu Země, a nebudete se na to muset dále již více tázat.

[3.366.28] Jen dvě závěrečné poznámky ještě učiním:

[3.366.29] Prvá je, že nynější Dunaj si teprve o několik set let později prorazil nynější cestu Železnými vraty, při čemž však musely být nicméně zaměstnány také lidské ruce, aby Železnými vraty upravily řece ono dlouho již velmi platné řečiště, takže toto místo bylo pak splavné i pro větší lodi.

[3.366.30] Kam si dříve popsaná Murská jezera dopravila své orámující je překážky, k tomu si třeba jen blíže povšimnout pahorků murskou půdu obklopujících, jakož i murské půdy samé, a jejich valouny vám ihned povědí, jak povstaly tato pahorky a vedle toho také nynější třetí Murou vytvořený břeh. Naleznete tu snadno zbytky ponenáhlu zničených pobřežních hrází.

[3.366.31] Na půdě kolem Štyrského Hradce naleznete snadno ještě v nepříliš značné hloubce centy těžké, většinou velmi tvrdé valouny. Pod Wildonem je Mura již mírnější; jen tu a tam, ale již v dosti značné hloubce, se vyskytují ještě těžší odvalené (kameny) vápence, dále pod Radkersburgem až k jejímu vtoku do Drávy naleznete jen spíše písek než odvalené kameny, a to proto, že Mura již tam měla velmi široké koryto a nemohla již vykonávat žádný velký tlak, protože její spád byl příliš nepatrný.

[3.366.32] Jdete-li do Egypta, naleznete téměř až do blízkosti vodopádů jen velmi málo valounů, zato však tím větší množství červenohnědého a někdy také bělavého písku. Je to proto, že řeka má až do krajiny vodopádů stále ještě malý spád k nynějšímu Středozemnímu moři, zatímco ostatní řeky mají k moři větší spád, až na Dunaj k Černému moři, Volhu k moři Kaspickému a veletok Amazonky v Americe k moři Atlantickému.

[3.366.33] Co se pak týče předpokladu potopy Ameriky, o níž kolují mezi praobyvateli tohoto světadílu některé temné pověsti, je tím řečeno k důkazu tamní všeobecné potopy tolik jako zcela nic! Neboť v oné době byly nížiny tohoto světadílu beztoho ještě pod vodou. Časem se tento rozsáhlý světadíl, od severu k jihu se prostírající, většinou vnitřními ohnivými sopečnými výbuchy vždy víc a více zvedal nad hladinu mořskou a moře bylo nuceno vždy víc a více odtékat.

[3.366.34] K tomu přistoupila ještě jiná pro tuto Zemi velkolepá přírodní událost.

[3.366.35] V onom pravěku Země, v němž se podle zákona o putování moří větší díl moře nacházel ještě více na severu, táhla se od nejzazšího západního pobřeží Afriky nepřetržitá řada ostrovů až k východnímu cípu dnešní Brazílie a tak rozdělovala severní moře Atlantického oceánu od moře jižního; a obě tato moře byla spojena jen množstvím mořských úžin, z nichž největší úžina měla šířku sotva Rudého moře.

[3.366.36] Avšak v oné době, v níž všechny tehdejší světadíly, zejména pak mořské dno, utrpěly podzemní ohnivou mocí mnohé změny, ponořila se také největší část zmíněné řady ostrovů, jakož i mnoho tisíc větších a menších ostrovů velkého oceánu do hlubokého dna, a Severní moře se pak mohlo touto širokou branou nerušeněji vlévat do Moře jižního, a tehdy se v severnější části Země prospěšně objevily mnohé ostrovy a jiné planiny, a tedy také území Ameriky.

[3.366.37] Zato však je druhdy ještě daleko k jižnímu pólu sahající špička Afriky až dosud ještě pod vodou; proto tedy také tvoří moře daleko pod Předhořím (mysem) Dobré naděje jakousi horu, přes níž lodi zejména za špatných větrů těžko přecházejí a často musely učinit velkou okliku, aby se dostaly na plochou část Východního moře. Parolodi mají to nyní ovšem snazší.

[3.366.38] Tu máte tedy nyní také potopu Ameriky a mnoha větších ostrovů, a nepátrejte o tomto sdělení dále, jinak bych vás musel uvést zpět do údobí prastvoření a mnohých poutí moří, a tu byste se nedozvěděli mnoho užitečnějšího než ona stará žena, která nemohla pochopit, jak přišla k tak mnohým záhybům a vráskám, přestože žila vždy dobře a cudně, a když byla ještě děvčetem dvacetiletým, nebyl by nikdo objevil na celém jejím těle ani za cenu světa jedinou vrásku.

[3.366.39] Ano, tu pak nelze nic jiného říci než: „To vše Pán Bůh zařídil tak, že se časy mění a my lidé i se vším, co nás obklopuje, se měníme s těmito časy.“

[3.366.40] Nechme tudíž nyní Zemi odpočívat. Za 1.000 let bude beztoho již zase zcela jinak vypadat. A tak tedy dosti na tomto vysvětlení, které jsem vám dal proto, abyste snáze pochopili leccos ostatního z evangelií a spisů Mojžíšových. Amen.