Pán ustanovuje Henocha prvým sobotním kazatelem. Vyslání posla k Horedovi a Naeme.

10. února 1842

[2.26.1] Po ukončení této řeči ze Mne se odebral Henoch ihned ke vznešenému Abedamovi a z hloubi srdce Mu děkoval, vpravdě podle velké řeči sobotní.

[2.26.2] A vznešený Abedam mu poté řekl: „Nyní jsi tedy přece viděl a co nejživěji se přesvědčil, jak velice marnivá byla tvá dřívější obava.

[2.26.3] Tak jako jsi teď mluvil čistě ze Mne, právě tak budeš také budoucně mluvit ve jménu Mém k lidu, jímž jsou tvoji otcové, matka, bratři, sestry a děti každého pokolení.

[2.26.4] Hle, to je tvé hlavní zaměstnání od nynějška pro každou sobotu. A jestliže ti někdy ukáži, že je tu někdo, kdo se ode Mne odvrátil a své oko upřel ven do světa, pak jdi každodenně tam, volej zbloudilého ve jménu Mém a postav jeho nohy opět na správnou cestu lítosti, pokory a lásky ke Mně.

[2.26.5] Kdyby se však měly množit případy, že bys nevystačil s časem, zvol ve jménu Mém nějakého schopného člověka ze své školy a pošli ho náležitě vyzbrojeného a buď přitom bez starosti, neboť Já budu tak dobře s ním jako s tebou.

[2.26.6] Na koho budeš ve jménu Mém vkládat ruce, toho také ihned naplním Svým Duchem a bude jako ty prorokovat a zahoří v horlivosti lásky ke Mně, načež veškerá tráva, všechny keře, všechny stromy, hory, vody, větry, vzduch, oheň, země a veškeré zvířectvo se bude sklánět před ním jako nyní před tebou, veleknězem samým.

[2.26.7] Kdo se ihned obrátí, tomu přijde Má milost, láska a slitování víc než na poloviční cestu vstříc.

[2.26.8] Kdo však zacpe své srdce a ucho a zavře své oko před vámi, nad tím zamávej sedmkrát Mou výchovnou metlou ve své ruce.

[2.26.9] A jestliže se však tu ještě neobrátí, vyžeň ho z obce; a kdyby se chtěl běduje a naříkaje pln lítosti v srdci opět navrátit, pak shlédni na něj, uchop ho za ruku, pozvedni ho k sobě, přiveď ho sem, uspořádej hostinu, a pozvi k tomu mnohé, aby byla mezi vámi v Mé otcovské lásce radost veliká, protože se jeden ztracený takto opět nalezl a k svému Otci se ve svém srdci navrátil.

[2.26.10] Vpravdě, pravím tobě, jestliže se nějaký hluboce padlý opět úplně navrátí, máte mít nad ním více radosti než nad devadesát devíti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.

[2.26.11] Neboť je-li někdo živý a živým zůstává, není to nic víc než chvalitebné. Kdo je tu ve světle, tomu není snadno možné zbloudění.

[2.26.12] Údělem slabých je však nosit jen něco nepatrného na dobře osvětlených cestách.

[2.26.13] Dám-li však silnému nést větší břímě v noci, on však na cestě zabloudí a neslyší vaše volání, a jestliže dlouho bloudí a k žádnému cíli se nedostane, leč že zpozoruje blízkost zániku a smrti, a pak se sám od sebe po obtížné cestě vrátí a dojde s pláčem k vám, a vy jste tím nyní opět nalezli bratra domněle na věky ztraceného jako Já ztraceného syna, řekněte: není to víc než devadesát devět, kteří svýma nohama nikdy práh svého domu nepřekročili?!

[2.26.14] Proto veliká má být vaše radost nad jedním, jenž byl ztracen, ano, byl mrtvý, a opět ožilvl.

[2.26.15] Spravedlivý nemá důvodu plakat, ježto ho tlačí jen lehké břímě. Kdo však má na šíji velké břímě a padne s ním a pláče pak pod ním, kdo by tu pak mohl mít tak kamenné srdce, aby netruchlil nad padlým a nevynaložil vše, aby mu opět pomohl vstát, kdyby to jen bylo možné?!

[2.26.16] A nemůže-li to a musí-li k svému největšímu politování vidět padlého bratra pod břemenem sténat, jak mu bude kolem srdce?!

[2.26.17] Jestliže se však potom padlý bratr nenadále vzchopí, kdo tu pak ihned velkou radostí nepřiskočí, aby přitiskl na srdce domněle mrtvého bratra, dovedl ho ihned do svého domu a připravil mu velkou posilující hostinu!?

[2.26.18] Pravím vám všem toto zde však proto, že máte bloudící silně napomínat, a kdo zmizel vašim očím, toho máte silou vší Mé lásky k sobě přitáhnout.

[2.26.19] Avšak výchovnou metlou nemá nikdo mávat nad svým bratrem dřív, dokud k němu nezvolám: „Nyní ho trestej ohněm své lásky; nech jej sice vyjít z obce, aby se jím nikdo nepohoršoval, ale tvé srdce jej provázej až na konec světa!“

[2.26.20] Tvůj poslední pohled na rozloučenou, tak jako každý pohled dřívější, ať dá bloudícímu bratru vždy zakusit, že je to tvůj ubohý, utlačený a padlý bratr a že je ti roven, ačkoli je to onemocnělý ležící syn Mé lásky!

[2.26.21] Hněv budiž vám úplně cizí a veškerá kletba budiž vzdálena ústům vaším a dvojnásob vzdálena vašemu srdci!

[2.26.22] Jak se však budete chovat navzájem, tak se také Já budu chovat k vám. Kdo zhřeší před vámi, zhřeší také přede Mnou.

[2.26.23] Budete-li ho však soudit, pak ho budu též sice soudit, ale jak, to vím Já.

[2.26.24] Vy však proto svému soudu neujdete; jakému však soudu, to vím také Já.

[2.26.25] A nyní pravím tobě, milovaný Henochu, vyprav ihned posla a pošli ho do krajiny, která se prostírá mezi severem a východem, neboť hýří tam jeden bratr s ženou nížiny. Jeho jméno je Herod a jméno ženino Naeme. On neví, co je zde, proto mu vzkaž, že ho volám, ať přijde také ihned sem. Amen.“