[1.8.8] A hle, Eva se přiblížila k hadovi a s velkou rozkoší pozorovala jeho svůdné závity kolem stromu a třpytající se barvy jeho studeného šupinovitého krunýře.

[1.8.9] Had se však pohyboval a vložil jablko do klína nyní sedící Evy, pozvedl pak opět svou hlavu a oslovil Evu těmito slovy:

[1.8.10] Evo, viz své tebou zapuzené dcery ovíjeti strom tvé rozkoše! Nepohrdej skrovným darem, který jsem ti vložil do klína, nýbrž požívej bezstarostně plod své lásky, ty nejen že nezemřeš, nýbrž budeš se sytiti pro poznání všeho života nad Boha, kterého se bojíš, ačkoli je slabější nežli ty!“ A hle, tu se jazyk toho hada rozdělil a stal se špičatější nežli šíp, a had sklonil svou hlavu k prsoum Eviným jakoby je chtěl dětsky políbit, ale v tom vrazil své dva jedovaté šípy do prsou Eviných, a Eva spatřila v hadovi svou vlastní podobu.

[1.8.11] A nyní zpozoroval také Adam co se přihodilo pod stromem a zalíbila se mu převelice ona druhá Eva, a nepozoroval, že je to jen had. A hle, tu vzplál i on v touze své, v chuti k druhé Evě, vzal onen plod z klína Evina, stal se své lásce nevěrný a s chlípnou touhou požil zakázaného plodu z lůna Evina, a v požitku tom poznal sebe jako prvého, jenž se velkou marnivostí svého slepého sobectví ztratil v Říši Světla věčné Lásky a padl do moře hněvu věčně neúprosně usmrcujícího Božství

[1.8.12] A hle, jakmile se takto poznal on a zaslepená Eva skrze něho, tu vyvstala v něm velká lítost za základu jeho srdce, a Eva se styděla pro svou zpozorovanou nahotu Adamovu a byla od hlavy až k patě zděšena a nahotu svou pokryla listy fíkovými. A také Adam sáhl po listech, aby pokryl nahotu svou, a skryl se v jeskyni a ronil slzy velkého bolu, a Eva skryla za trní a truchlila mocně nad vinou, že svedla.