Pád do hříchu.

[1.8.1] A hle, tu zastřela věčná Láska Svou tvář a vzdálila Se podle čísla řádu na určitý čas a byla z hlubiny Svého slitování slepá a nechtěla a nemohla věděti, co nově stvoření učiní v soudu Božství pro zkoušku jejich svobody v krátkosti doby na Zemi skrze lásku slitování. A místo, které jim bylo dáno k obývání na pevninách Země, bylo údolí a byla zahrada a bylo nazváno ráj, a byla to země, která později oplývala mlékem a medem a bylo to místo, které ve velkém čase časů největších skutků věčné Lásky slulo „Bethlemem“ a bude tak dále slouti na věky, a bylo to místo, kde věčné Slovo poprvé v masitém těle spatřilo Světlo Své milosti svítiti z dalekého Slunce, Měsíce a všech Hvězd krůpěji slitování.

[1.8.2] A hle, jejich touha rostla v soudu zkoušejícího Božství v jeho zlobě. A v zahradě stál strom, a tento strom nesl jablka nejkrásnějšího druhu, a Eva zatoužila po nich a pravila Adamovi: „Hleď, Adame, dychtím silně po tomto plodu. Chceš-li utrhnu jeden a ochutnám a pak ti jej podám jako prvý dar z mé ruky!“

[1.8.3] A hle, Adam mlčel, přemýšleje o řeči Evině. A jakýsi vnitřní hlas, který byl svatý, ježto přicházel v něm z Božství, mu pravil: „Budete-li jísti ovoce tohoto stromu, zemřete!“ A Adam se toho velice ulekl, takže nemohl milované Evě ani odpověděti. (touhy umrtvit)

[1.8.4] A touha vystoupila v Evě a táhla ji pod strom a přikazovala jí, aby s něho utrhla jablko. A tu zpozoroval Adam, že se Eva stala jeho srdci nevěrná a zesmutněl a pravil:

[1.8.5] „Evo, Evo, co činíš? Hle, ještě nejsme požehnáni Pánem moci a síly a života! Hle, držíš ve své ruce plod smrti, odvrhni jej od sebe, abychom nezemřeli v nahotě před Pánem spravedlnosti!“

[1.8.6] A hle, tu se ulekla ve své touze Eva vážnosti Adamovy a nechala plod smrti padnouti na zem. A její touha ji opustila a byla osvobozena od své touhy. A Adam nalézal velké zalíbení na osvobození ze smyček smrtonosné touhy Eviny. (touha po něčem ne dobrém je satan)

[1.8.7] Avšak hle, touha Evou z jejího srdce vyobcovaná ležela nyní na zemi a moci soudící zloby Božství vzala na sebe podobu velkého hada, vzala plod smrti do tlamy vylezla na strom a ovinula všechny jeho větve a haluze od kořene až k vrcholu a pohlížela upřeně na Evu. A Eva to zpozorovala a pohlédla na hada, a také Adam to zpozoroval skrze Evu, ale hada ještě neviděl.

[1.8.8] A hle, Eva se přiblížila k hadovi a s velkou rozkoší pozorovala jeho svůdné závity kolem stromu a třpytající se barvy jeho studeného šupinovitého krunýře.