[1.6.3] Obrať svůj zrak ke znovuzrození ducha, a k národu Božímu, a k Zákonu Lásky a k Životu svobody ve světle milosti z vod slitování, a před tvým zrakem se bude vznášeti odhalené Slunce, a žádný pohyb v něm ti nezůstane ukryt.

[1.6.4] Avšak hleď, také Slunce má své póly, z nichž veškeré jeho světlo a teplo rozlévá ze středu klidu milosti přes celý jeho rozsah, a kdyby nemělo klidu pólů, nemělo by ani světla. Neboť hle, klid jest k přijetí světla nevyhnutelně nutný a musí se rovnati klidu lásky v Bohu; jen v klidu přichází vnímavost pro Život a Světlo.

[1.6.5] A hle, je-li vzduch klidný, pak jest také na Zemi čisto a jasno, vanou-li však různými směry prudké větry, dostavují se brzy černé mraky a zatemňují světlo.

[1.6.6] Vaše touhy se podobají větrům, jimiž býváte všelikými starostmi obklopeni, které zabraňují vlévání světla milosti do vás podobně jako mraky přihnané větry zabraňují slunečním paprskům dopadati na Zemi.

[1.6.7] Proto se nemáte vůbec starati, nýbrž se všemi touhami a z nich vznikajícími starostmi se máte ke Mně obrátiti a Mně je svěřiti, abyste měli klid a abych se mohl stále do vás vlévati.

[1.6.8] A hle, jako se Země kolem svých pólů klidu z Mého řádu, který způsobuje moc Mé lásky pravidelně otáčí, aby žádná strana nezůstala neosvětlena, tak mají také vaše veškerá jednání vycházeti z Mé lásky, která jest ve vás původně i dodatečně podle vaší způsobilosti skrze dané slovo věčné Lásky v zákoně milosti a slitování, a jako noc občerstvuje Zemi, tak vás bude občerstvovati Láska a jako den Země budete osvětlováni světlem Slunce milosti.

[1.6.9] Máte býti jako zima, která je chladná v klidu, čímž však je také co nejvíce způsobilá k přijetí tepla až do nejhlubších hlubin Země. A u koho se dostavila zima, u toho se také dostaví jaro, které se podobá prvému životu lásky ve vás a z života lásky, která se ve vás stala skrze milost silnou a nejúplnější účinností léto a dostaví se klidný podzim a plody skutků lásky a milosti, v níž pak jako zcela znovuzrození vejdete v život Slunce, abyste zřeli tvář vašeho svatého Otce a abyste jako to Slunce svítili všemu světu velkou silou milosti, lásky a slitování vašeho převelice dobrého, svatého O t c e.

[1.6.10] Kdo však není jako Měsíc a není jako Země, nemůže býti také jako Slunce, - nýbrž jest jako kometa nemající ani v nejmenším žádné pevnosti a veškeré její bytí jest ukradené z výlevu milosti Sluncí, a její dráha jest nepořádná, jako cesty zlodějů a lupičů a bázní světla bude poháněn od jedné světové hlubiny do druhé a nenajde již nikdy klidu na věky, a na všech jeho cestách ho bude pronásledovati i bude ho osvětlovati jeho nicotnost.

[1.6.11] A na konec se mu ještě povede jako létavicím, které pro svou nicotnost bývají z milosti vrhány a odmršťovány a lupem milosti stravovány, neboť ukradené světlo je na věky zničí a budoucně jich již nebude, podobně jako plodů stromů, které vyráží příliš záhy světlo, nežli ještě láska upevnila; a poněvadž nemají pevnosti, neboť mají příliš málo spojení lásky, stávají se slabší a slabší, padají pak se stromu a bývají rozšlapány a zničeny.

[1.6.12] Nuže hleď, zde máš před sebou odhaleny Slunce, Země, Měsíce, vlasatice a létavice v celé jejich podstatě a v celém jejích významu a tak i všechny a každou jednotlivou část od největší do nejmenší!

[1.6.13] Duch lásky a milosti je ve vás, a jest ve vší moudrosti. Kdo jej slyší, ten vystihne v hlubině hlubin vše, a vypátrá mrtvé, a oni mu budou odpovídati a prohlédne živé, a jejich láska ho bude občerstvovati a jejich světlo potěšovati, a přiloží-li ucho k Zemi bude mu tráva vyprávěti tajemství lásky, a Země mu odhalí své hlubiny, a hory budou naslouchati jeho hlasu, a zvuk jeho řeči bude pronikati morek Země, a pohlédne-li na moře, prosvětlí paprsky jeho očí všechny jeho kapky a proniknou každé zrnko písku, a duchové, pokud v nich v soudu ještě čekají, budou prositi k světlu jeho očí, jako ryby a červy moře a vod k pochodni držené za doby noční nad povrchem a nechají se chytati za účelem vysvobození ze žalářů věčné noci a budou poznávati lásku a utišovati žízeň z vod slitování a vzrostou ze slabosti a síle z lásky Otce a Slova, kteréž jest Láskou v Otci, a Ducha, který je silou v obou.

[1.6.14] A hle, tomuto všemu a ještě mnohému jinému bude vás Můj Duch učiti, budete-li Jeho hlas slyšeti! Ale Jeho hlas není hlasitý nýbrž velmi tichý, - ale právě proto vše pronikající jako teplo lásky, a jako světlo milosti, a jako síla slitovné lásky vašeho Svatého Otce.