[1.5.5] A hle, tu viděla Láska v Božství všechny nádhery, jejichž počtu konce není a Božství vidělo, jak toto vše z Lásky přešlo do Něho a Láska viděla v Božství jeho myšlenky a velké zalíbení nacházela na nich. Tu se Láska znovu vznítila a síly Božství šuměly kolem něho, a hle: myšlenky Lásky byla láska Sama a bylo jich bez počtu.

[1.5.6] I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

[1.5.7] Tu přešlo Slovo do Božství, a Božství Se stávalo láskou všude. A hle, tu pravilo Božství po prvé: „ S t a ň s e“! A uvolnil se zástup duchů z Boha, jejich počet konce nemá, a Láska viděla Samu Sebe nekonečně násobnou a viděla dokonale Svou nekonečnou krásu.