Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

[1.5.27] A nyní pohleď a pozvedni své oči vzhůru, pochopíš divy věčné Lásky! Vidíš vždy lesk Slunce, světlo Měsíce a lesk a třpyt Hvězd v jejich nejrozmanitějších postaveních, které nazýváte Souhvězdí; vidíš také přerozmanité útvary ve všech třech říších přirozené Země; avšak dosud ještě nikdo nevystihl a náležitě nepochopil, c o a o d k u d je lesk Slunce a jak byl lesk Slunci udělen, a co jest svícení Měsíce a lesk Hvězd a jejich třpyt a jejich přerozmanitá postavení a veškeré ty útvary Země.

[1.5.28] Neboť hle, Mé děti musejí být zasvěceny do všech krásných věcí, které má jejich svatý, přelaskavý Otec na rozdání Svým dětem, kteří Ho poznávají a jedině Jeho nadevšecko milují a sebe navzájem, z lásky kvůli jejich Otci.

[1.5.29] Nuže hle: Když se z moci milosrdné lásky věčného a nekonečného Boha stala všechny tato Slunce s jejich zeměmi, neměla ještě záře, svítivosti, lesku a třpytu, neboť na povstavších Sluncích a zemích a měsících byla ještě velká noc: avšak do středu Sluncí spustila věčná Láska malou jiskru Své milosti a tato jiskra prozářila rychleji nežli velký blesk temné masy, a hle, Slunce svítila zemím a to velkým leskem, jak doposud ještě svítí a svítit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odňata.

[1.5.30] A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

[1.5.31] Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

[1.5.32] A pevnina Zemi jest slitováním, zmírněný díl hněvu Božství a pevnými pouty svírá zbloudilé duchy až do určité doby jejich nevědomého rozvázání, kdy potom budou dáni a to jednotlivě svázáni co do jemnější, avšak přece jen pro ně vždy dosti pevné hmoty, z níž budou pak moci vyjíti, když byli napřed věčnou Láskou opět probuzeni; a moře a vody jsou jich plny, aby byli pokořeni, a vzduch jest jich pln, aby byli očištěny. A věčná láska jest ve všem tvarem; ale hněv Božství jest na Zemi ztlumen, avšak proto nikoli zrušen.

[1.5.33] Toto si však obzvláště zapamatuj: Uprostřed Slunce spočívá jiskra milosti a ohněm hněvu Božství dává světlo světu. Uprostřed Země se pak nachází jiskra hněvu Boží zloby podobná ohnivému draku a drží zlé roty, zpevněné jako kameny, které musejí teprve vodou slitování změknouti, má-li být některý opět k druhé zkoušce k získání svobody a věčného života uvolněn. A nyní pochop tajemství své bytosti a žasni nad velkou láskou věčné Moci, která tě již často dala znovuzroditi, aby tě, jenž jsi byl ztracen znovu získala pro věčný život, svobodu, zákon, lásku a světlo a pro nazírání na Její tvář; a hleď, toto vše chci tobě a tím také mnohým jiným oznámiti a dáti poznati, abyste už jednou konečně uznali, jak předobrá jest věčná Láska, neboť tak neúnavně a tak mnohé, tak velké a tak obdivuhodné pro vás neposlušné koná a snáší!

[1.5.34] Hle, tak byl dán pohyb Zemím kolem jejich Sluncí a kolem jejich středu dechem slitování Lásky, na znamení, aby děti zařídily veškeré své konání podle pohybu zemí kolem Sluncí a Měsíců kolem Zemí, a slabí mají býti jako Měsíce, a silní mají býti jako Země, a znovuzrození mají býti jako Slunce. A slabí mají zříti sílu Lásky, která – jim nedá nikdy padnouti, jestliže se podobně jako Měsíce upřeně obrací k tváři Lásky a tak kolem ní v menších kruzích na všechny strany krouží, avšak přece jen bývají její silou rovněž do velkého kruhu strhováni; a silní jako Země samočinně se obracejíce mají býti stále pohotově k přijetí světla a tepla z milosti Lásky, která osvěcuje zahřívá oživuje silou, která jest v ní, aby mohla přinášeti veliké plody ze skutků lásky, jimiž by se mohli nasycovati slabí, a občerstvovati jednorození, a obveselovati znovuzrození; a znovuzrození z vod slitovné lásky, v nichž jest milost dokonalá, mají být jako Slunce a jejich Světlo má všude svítiti a jejich teplo má slabé oživovati a silné oplodňovati k výživě slabých, aby bylo jedno společenství mezi dětmi jednoho a téhož Otce.

[1.5.35] A hle, ještě hlouběji máš pohleděti, jak a proč jsem vše tak připravil! Hle, Měsíc má skvrny a mnoho temných míst, a Země má studené, ale pevné póly, a má vysoké hory a má nízká údolí, a má prameny, potoky, řeky veletoky, jezera a malá a velká moře; a Slunce má skvrny, velké a malé. Nuže hleď, toto vše jsou účinky lásky a milosti, anebo přiměřeného tepla a světla, což vše jest věčná Láska a Moc Božství skrze Ní. Proto pohleď na slabé a na Měsíc, jak se sobě podobají a jeho podstata ti bude otevřena; pozoruj silné podle jejich veškerého konání a před tvýma očima bude ležeti odhalení Země; a od jednoho pólu k druhému musí tu býti tuhý klid ducha v Lásce k Lásce, aby se vše, co obklopuje Ducha mohlo v stálém pořádku pohybovati a tím býti činné k společnému cíli věčného udržování. Neboť hle, na klidu vše závisí; bez něho nemůže být dosaženo ničeho, a kdo není jako póly Země, ten neproniká své nitro jako čára mezi póly střed Země. A vaše láska musí být studená jako led pólu, abyste byli schopni přijmouti veškerou teplotu Lásky božské. Neboť hle, co je teplé, není způsobilé k přijetí tepla; ale co je ve svém klidu chladné, to je způsobilé v hojnosti teplo přijmouti a nechati do všech částí života prouditi. Neboť hle, kdo přijímá teplo, jež je Boží Láska, pevně je v sobě podržuje a nedává mu dále prouditi, ten jest lakomcem a rozloží se v sobě a zničí se jako led na ohni; kdo je však přijímá jako póly a ihned je opět dává všem kteří jsou kol něho blízko i daleko, u toho jest božská láska na pravém místě a odpovídá zcela vůli velkého a svatého Dárce.

[1.5.36] Tato láska přinese mnohé plody a vznese se k světlu milosti a upřeným pohledem bude zříti nezměrné hlubiny Božství jako póly, které vyhlížejí do nekonečných prostorů stvoření lásky Boží a široce otevřenýma očima bude nasávati libé paprsky z nezměrna všech nekonečných prostorů, v nichž svým způsobem krouží nesčíslný počet bytostí slitování a tím se bude vytržením a slastí ve své lásce k Lásce a pro Lásku vzpěčovati a jako Slunce sama svítíc bude se stávati podobna světlu pólu Země.

[1.5.37] Proto kdo ustavičně zůstává uprostřed Lásky poznání což jest milost, toho ledví se rozpálí láskou z Boha jako pás Země, a jeho oči budou svítiti poznáním jako póly a jeho paže se budou pohybovati jako řeky, potoky a prameny, a jeho skutky budou prouditi k mořím božských slitování, které jsou osolené milostí a poznatky věčné Lásky a věčného Života.

[1.5.38] Nuže, zde máte klíč, abyste otevřeli a prohlédli Zemi, která vás nosí.

Desktop Impresum