Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

Tajemství stvoření.

[1.5.1] Kdo má uši k slyšení, slyš, a kdo má oči k vidění, viz; neboť hle odhalím vám převeliké tajemství, abyste mohli viděti, jak se vám dává váš přelaskavý Otec tváří v tvář bratrsky viděti a používati. Neboť děti musejí být zasvěceny do velké domácnosti svého Otce od věčnosti!

[1.5.2] Božství bylo od věčnosti Síla pronikající veškerou nekonečnost nekonečnosti a bylo a jest a bude věčně nekonečnost Sama. Uprostřed její hlubiny byl jsem od věčnosti Láska a v Ní Život Sám; avšak hle, byl jsem slepý jako zárodek v těle mateřském! Božství však mělo zalíbení v lásce a tlačilo Se zcela k Své Lásce. A Lásce bylo v Jejím středu stále víc a více horko a masy a masy Božství se K němu tlačily a všechny moci a síly útočily na Ni.

[1.5.3] A hle, tu nastalo velké šumění, hučení a burácení, a hle, Láska byla se všech stran tísněna a tlačena, takže se až do nejhlubšího nitra zachvívala! A láska to postřehla, a šumění se stalo tónem, tón se pak stal v lásce Slovem a toto Slovo pravilo: „Budiž Světlo“! A tu vzplál v srdci plamen vznícené Lásky a nastalo ve všech prostorách nekonečnosti světlo!

[1.5.4] A Bůh viděl v Sobě velikou nádheru Své Lásky, a Láska byla zesílena silou Božství, a tak Se spojilo Božství s Láskou na věky a Světlo vycházelo z tepla.

[1.5.5] A hle, tu viděla Láska v Božství všechny nádhery, jejichž počtu konce není a Božství vidělo, jak toto vše z Lásky přešlo do Něho a Láska viděla v Božství jeho myšlenky a velké zalíbení nacházela na nich. Tu se Láska znovu vznítila a síly Božství šuměly kolem něho, a hle: myšlenky Lásky byla láska Sama a bylo jich bez počtu.

[1.5.6] I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

[1.5.7] Tu přešlo Slovo do Božství, a Božství Se stávalo láskou všude. A hle, tu pravilo Božství po prvé: „ S t a ň s e“! A uvolnil se zástup duchů z Boha, jejich počet konce nemá, a Láska viděla Samu Sebe nekonečně násobnou a viděla dokonale Svou nekonečnou krásu.

[1.5.8] Avšak všechny tyto bytosti nebyly ještě živé a ještě necítily a neviděly; neboť byly to ještě mimo Lásku v Božství zpevněné tvary.

[1.5.9] A zželelo Se lásce a hnula Se, a toto hnutí vystoupilo v Božství, a Božství dalo Své zajatce Lásce a Láska pronikla vše. A hle, tu oživly tvary a s úžasem pohlížely a ohřívaly se na plamenných proudech božské Lásky a tím se jim dostalo samostatného pohybu a hbitosti! Leč ještě se nepoznávaly.

[1.5.10] Tu pravila opět Láska: Učiňme, aby se poznaly, aby pak Mne skrze Mne také Tebe poznávaly!“

[1.5.11] Tu vystoupilo opět Slovo v Božství a v Božství zaznělo slovo, a Slovo se stalo Zákonem a ten Zákon byla Láska a do všech vproudila.

[1.5.12] A hle, tu byli utvořeni tři a z nich vyšlo sedm! A tito tři byli rovni Lásce, Světlu a Božství; a oněch sedm bylo rovno sedmi duchům Boha, a slují a na věky slouti budou takto: 1. Milujte lásku. 2. Bojte se Božství, které usmrcuje, - abyste nebyli usmrceni. 3. Láska ve vás jest svatá; proto važte sebe vespolek, jako si vás váží Láska v Božství majíc radost z vás. 4. Každý jest vlastnictvím svým a vlastnictvím Boží Lásky; proto nebuď nikdo lupem druhému. 5.Žádný neskrývej svou tvář před druhým, aby druhý nevěděl, jaká je Láska, - abyste byli jako láska, která vás povolala v bytí. 6. Vaše nitro budiž také vaším zevnějškem, aby nevzniklo ve vás žádné falešné hnutí a abyste nezahynuli. 7. Váš zevnějšek budiž věrným odleskem vašeho vnitřního zrcadla, v němž se ohledává Láska Božství; jinak bude vnitřní zrcadlo rozbito a vaše podoba se stane strašnou.

[1.5.13] Tu zahřmělo Božství v nekonečných prostorách provinilcům strašným trestním soudem, a tak jim bylo přikázáno vzývání Božství v nejvyšší bázni a byla jim přikázána Láska Lásky. A byli vystaveni v nejvyšší svobodě na venek a mohli konati co chtějí, a nic jim nemá v jejich svobodě překážeti až do té doby, kdy se ve své svobodě a ve své pokoře poznají, aby se jim stal Zákon vlastním a stali se pak dokonale svobodni.

[1.5.14] Avšak tu se poznali ve své velké moci a v přezařující nádheře a vznešenosti a nejvyšší z tří, podobný světlu Božství, vzplanul touhou, aby se Božství úplně zmocnil. Jím se roznítila velká část duchů, kteří se stali skrze něho; a jimi zahořelo také Božství ve Své zlobě jako dva nižší duchové z oněch tří a vrhlo zlou spřež do hlubiny hlubin Svého hněvu.

[1.5.15] A oni dva a kteří z nich vyšli a oněch sedm, jejichž počet byl spravedlivý, byli nalezeni ve věrnosti jejich pokory a byli přijati do kruhů moci Boží; a láska viděla, že byli shledáni čistí a těšila Se z jejich zdokonalení. A hle, síla v Božství v Lásce vystoupila, a Božství Se pohnulo, a stvoření postřehli pohyb Božství, a Božství se pohybovalo k Své lásce a stvořeným byly otevřeny oči a oni viděli věčnou Lásku.

[1.5.16] Tu žasnuly zástupy nesčíslných a povstal veliký jásot a veliká radost mezi nimi; neboť viděli moc v Boží Lásce a viděli Lásku v sobě a také sílu, která je povolala v bytí a poznávali sebe a poznávali Lásku a poznávali Boha.

[1.5.17] Nyní Se pohnulo Božství, a stvoření se báli Božství a Láska viděla jejich bázeň a viděla, že jejich bázeň je spravedlivá a bázeň se jim stala poslušností, a tou poslušností byla pokora, a pokora byla jejich láska a láska se stala jejich Zákonem, a Zákon jejich věčnou svobodou, a svoboda se stala jejich životem, a život jejich blažeností na věky.

[1.5.18] A hle, věčná Láska je oslovila, a oni tomu Slovu porozuměli! A tu se jim rozvázaly jazyky a prvé slovo, které jim uklouzlo ze rtů, bylo Láska. I zalíbil se Božství tón jejich řeči; a Božství bylo pohybováno láskou a ve stvořených se tvořil pohyb a tvar se stal tónem, a tón bylo druhé slovo a slulo Bůh.

[1.5.19] A teprve nyní byli stvoření dokonáni. A láska pravila ke stvořeným: „Prvý mezi vámi se ztratil; proto přejímám Já jeho místo a budu mezi vámi na věky!“

[1.5.20] I rozvázaly se znovu jejich jazyky a oni poklekli a modlili se k lásce.

[1.5.21] Nyní hleď dále, co vše učinila Láska, a Bůh v Lásce, a Láska v Bohu! - A Lásce bylo líto ztracených; ale Božství Se ve Své zlobě zachvělo a ve všech prostorech Boží nekonečnosti bylo slyšeti velké hřmění. A hřmění proniklo až k nitru věčné Lásky a jedině Láska porozuměla hřmění Božství a toto hřmění se stalo v Ní Slovem a pravilo: „Všechna moc budiž Tobě poddána; čiň podle Své libosti a rci „Staň se!“, a stane se!“

[1.5.22] A hle, Láska byla pohnuta až do nitra a z Oka věčné Lásky se vyronila prvá slza, a tato slza se vylila ze srdce Božství a slula a sluje a věčně slouti bude s l i t o v á n í.

[1.5.23] Tato slza se stala velkým vodstvem, a vodstvo se rozlilo do všech prostorů nekonečna a vylilo se, hlubiny hlubin hněvu Božství a mírnilo oheň Boží zloby.

[1.5.24] A hle, Duch Boží ve Své síle vanul jemně nad vodami slitování a vody se rozdělily. A Bůh pravil ze Své lásky, a Jeho Láska bylo Slovo a Slovo sestoupilo do hlubiny hlubin a vznášelo se nad vodami, a vody byly odděleny jako rosné kapky a rozděleny ve velké a malé podle počtu ztracených nemajícího konce do všech prostor nekonečnosti.

[1.5.25] A hle, poslední kapka, která zůstala, byla z nejvnitřnější z vod a byla nejvnitřnější ze slitování; a ta nebyla rozdělena, nýbrž zůstala tam kde byla, a byla určena za středisko a za jeviště největších skutků věčné lásky.

[1.5.26] A hle,: Tato poslední kapka byla učiněna Zemí, kterou ty a tvoji bratři obývají! A ostatní kapky byla učiněny všeho druhu Slunci, Zeměmi a Měsíci, jejichž počtu konce není; a hle, tak vznikla viditelná obloha se svými Hvězdami, Sluncem, Měsícem a viditelná Země s moři a pevninou!

[1.5.27] A nyní pohleď a pozvedni své oči vzhůru, pochopíš divy věčné Lásky! Vidíš vždy lesk Slunce, světlo Měsíce a lesk a třpyt Hvězd v jejich nejrozmanitějších postaveních, které nazýváte Souhvězdí; vidíš také přerozmanité útvary ve všech třech říších přirozené Země; avšak dosud ještě nikdo nevystihl a náležitě nepochopil, c o a o d k u d je lesk Slunce a jak byl lesk Slunci udělen, a co jest svícení Měsíce a lesk Hvězd a jejich třpyt a jejich přerozmanitá postavení a veškeré ty útvary Země.

[1.5.28] Neboť hle, Mé děti musejí být zasvěceny do všech krásných věcí, které má jejich svatý, přelaskavý Otec na rozdání Svým dětem, kteří Ho poznávají a jedině Jeho nadevšecko milují a sebe navzájem, z lásky kvůli jejich Otci.

[1.5.29] Nuže hle: Když se z moci milosrdné lásky věčného a nekonečného Boha stala všechny tato Slunce s jejich zeměmi, neměla ještě záře, svítivosti, lesku a třpytu, neboť na povstavších Sluncích a zemích a měsících byla ještě velká noc: avšak do středu Sluncí spustila věčná Láska malou jiskru Své milosti a tato jiskra prozářila rychleji nežli velký blesk temné masy, a hle, Slunce svítila zemím a to velkým leskem, jak doposud ještě svítí a svítit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odňata.

[1.5.30] A hle, tu se zaleskly také Země a měsíce a byly v náležitém počtu rozděleny k Sluncím a láska na ně dechla sílou a mocí Božství, a hle, světlo se na Sluncích zachvělo, moře se vlnila a ve vlnách vířila a větry pluly a vanuly jako Duch Boží nad vodami slitování! A Měsíce se povznesly mocně nad své Země, jimž byly dány jako plod stromu, a začaly kolkem nich ve velkých kruzích kroužiti, jako stálí průvodci svých vzniků; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevné kruhy na znamení lásky dětí, které se mají nepohnutě dívati na tvář svého otce jako měsíce na své země, aby nebyli pro svůj měkký stav ze svých kruhů vytrženy a zničeny.

[1.5.31] Neboť hle, měsíce nejsou pevné, nýbrž velmi měkké a podobají se mořské pěně když se stane pevná a trvanlivá a jsou holé a bez vody; a vzduch země jest tu jako voda Zemí (Měsíců; vyd.orig.) a vzduch se podobá éteru mezi Slunci a Zeměmi. A Měsíce jsou určeny, aby přijímaly světachtivé, a pojaly duchy hmoty a zkoušely jejich stálost a učinily je zralé k přijetí milosti

[1.5.32] A pevnina Zemi jest slitováním, zmírněný díl hněvu Božství a pevnými pouty svírá zbloudilé duchy až do určité doby jejich nevědomého rozvázání, kdy potom budou dáni a to jednotlivě svázáni co do jemnější, avšak přece jen pro ně vždy dosti pevné hmoty, z níž budou pak moci vyjíti, když byli napřed věčnou Láskou opět probuzeni; a moře a vody jsou jich plny, aby byli pokořeni, a vzduch jest jich pln, aby byli očištěny. A věčná láska jest ve všem tvarem; ale hněv Božství jest na Zemi ztlumen, avšak proto nikoli zrušen.

[1.5.33] Toto si však obzvláště zapamatuj: Uprostřed Slunce spočívá jiskra milosti a ohněm hněvu Božství dává světlo světu. Uprostřed Země se pak nachází jiskra hněvu Boží zloby podobná ohnivému draku a drží zlé roty, zpevněné jako kameny, které musejí teprve vodou slitování změknouti, má-li být některý opět k druhé zkoušce k získání svobody a věčného života uvolněn. A nyní pochop tajemství své bytosti a žasni nad velkou láskou věčné Moci, která tě již často dala znovuzroditi, aby tě, jenž jsi byl ztracen znovu získala pro věčný život, svobodu, zákon, lásku a světlo a pro nazírání na Její tvář; a hleď, toto vše chci tobě a tím také mnohým jiným oznámiti a dáti poznati, abyste už jednou konečně uznali, jak předobrá jest věčná Láska, neboť tak neúnavně a tak mnohé, tak velké a tak obdivuhodné pro vás neposlušné koná a snáší!

[1.5.34] Hle, tak byl dán pohyb Zemím kolem jejich Sluncí a kolem jejich středu dechem slitování Lásky, na znamení, aby děti zařídily veškeré své konání podle pohybu zemí kolem Sluncí a Měsíců kolem Zemí, a slabí mají býti jako Měsíce, a silní mají býti jako Země, a znovuzrození mají býti jako Slunce. A slabí mají zříti sílu Lásky, která – jim nedá nikdy padnouti, jestliže se podobně jako Měsíce upřeně obrací k tváři Lásky a tak kolem ní v menších kruzích na všechny strany krouží, avšak přece jen bývají její silou rovněž do velkého kruhu strhováni; a silní jako Země samočinně se obracejíce mají býti stále pohotově k přijetí světla a tepla z milosti Lásky, která osvěcuje zahřívá oživuje silou, která jest v ní, aby mohla přinášeti veliké plody ze skutků lásky, jimiž by se mohli nasycovati slabí, a občerstvovati jednorození, a obveselovati znovuzrození; a znovuzrození z vod slitovné lásky, v nichž jest milost dokonalá, mají být jako Slunce a jejich Světlo má všude svítiti a jejich teplo má slabé oživovati a silné oplodňovati k výživě slabých, aby bylo jedno společenství mezi dětmi jednoho a téhož Otce.

[1.5.35] A hle, ještě hlouběji máš pohleděti, jak a proč jsem vše tak připravil! Hle, Měsíc má skvrny a mnoho temných míst, a Země má studené, ale pevné póly, a má vysoké hory a má nízká údolí, a má prameny, potoky, řeky veletoky, jezera a malá a velká moře; a Slunce má skvrny, velké a malé. Nuže hleď, toto vše jsou účinky lásky a milosti, anebo přiměřeného tepla a světla, což vše jest věčná Láska a Moc Božství skrze Ní. Proto pohleď na slabé a na Měsíc, jak se sobě podobají a jeho podstata ti bude otevřena; pozoruj silné podle jejich veškerého konání a před tvýma očima bude ležeti odhalení Země; a od jednoho pólu k druhému musí tu býti tuhý klid ducha v Lásce k Lásce, aby se vše, co obklopuje Ducha mohlo v stálém pořádku pohybovati a tím býti činné k společnému cíli věčného udržování. Neboť hle, na klidu vše závisí; bez něho nemůže být dosaženo ničeho, a kdo není jako póly Země, ten neproniká své nitro jako čára mezi póly střed Země. A vaše láska musí být studená jako led pólu, abyste byli schopni přijmouti veškerou teplotu Lásky božské. Neboť hle, co je teplé, není způsobilé k přijetí tepla; ale co je ve svém klidu chladné, to je způsobilé v hojnosti teplo přijmouti a nechati do všech částí života prouditi. Neboť hle, kdo přijímá teplo, jež je Boží Láska, pevně je v sobě podržuje a nedává mu dále prouditi, ten jest lakomcem a rozloží se v sobě a zničí se jako led na ohni; kdo je však přijímá jako póly a ihned je opět dává všem kteří jsou kol něho blízko i daleko, u toho jest božská láska na pravém místě a odpovídá zcela vůli velkého a svatého Dárce.

[1.5.36] Tato láska přinese mnohé plody a vznese se k světlu milosti a upřeným pohledem bude zříti nezměrné hlubiny Božství jako póly, které vyhlížejí do nekonečných prostorů stvoření lásky Boží a široce otevřenýma očima bude nasávati libé paprsky z nezměrna všech nekonečných prostorů, v nichž svým způsobem krouží nesčíslný počet bytostí slitování a tím se bude vytržením a slastí ve své lásce k Lásce a pro Lásku vzpěčovati a jako Slunce sama svítíc bude se stávati podobna světlu pólu Země.

[1.5.37] Proto kdo ustavičně zůstává uprostřed Lásky poznání což jest milost, toho ledví se rozpálí láskou z Boha jako pás Země, a jeho oči budou svítiti poznáním jako póly a jeho paže se budou pohybovati jako řeky, potoky a prameny, a jeho skutky budou prouditi k mořím božských slitování, které jsou osolené milostí a poznatky věčné Lásky a věčného Života.

[1.5.38] Nuže, zde máte klíč, abyste otevřeli a prohlédli Zemi, která vás nosí.

Desktop Impresum