Nástupci Hanochovi.

[1.29.1] A hle, tu povstal ještě jednou Farak a pravil: „Hle, bratře Thahiraku, Bůh a všichni osvobození duchové nemohou již na všechny věčnosti věčností učiniti nestavším, co se již stalo; tím méně to můžeme učiniti my slabí lidé! Považ sám, že je-li u člověka jen nějaká jiskra božské moudrosti, zda by tato moudrost jistě nesoudila a nemluvila takto:

[1.29.2] „Tento člověk mocně chybil ze svého zlomyslného poznání, ježto neměl milosti shora a byl slepý ve svém sobectví k největší škodě své a všech jej se dotýkajících, nyní však milosrdenstvím Božím přišel jasný blesk, provázený silným hřměním shora a dal mu viděti jeho celou zvrácenost a slyšeti nesčíslný počet jeho ohavností. A nyní by se tento člověk začal báti a litoval by pak vážně z hloubi srdce všeho zlého počínání a tím by odvrhl všechnu svou zlomyslnost od sebe a dal by také svou vůli zajmouti milostí Boží, - řekni mi, co bys ty sám učinil takovému člověku? (Odpověď: „Odpustil bych mu a pohlížel na něj, jako by nechybil,a měl bych velkou radost, že se tento tak dalece zbloudilý opět nalezl a nalezl východisko ze žalářů temné šílenosti k světlu božské milosti!“)Ty jsi dobře a správně odpověděl, ač jsi jen člověk, a oč mnohem spíše bude schvalovati tuto spravedlnost nejmoudřejší Bůh jako Prazáklad vší pravdy a lásky, ježto On nejlépe ví, jak a čím a proč jsme my tak často chybili!