[1.28.23] A hle, tento Tahahirak jal se nyní, obraceje se jako blesk, mluviti ve vší stručnosti mocnou závěrečnou řeč k shromáždění řka: „Bratři, kteří jste přede mnou moudře a mocně mluvili, takže jsem byl až do nejvnitřnějšího základu vší své zlosti otřesen a spatřil jsem svou nicotu a svou bezmeznou slabost a poznal jsem veškeré své velké bezpráví ve všem svém konání a jednání, - tvé moudrosti, bratře Faraku, nemusím své hanebnosti teprve vyprávěti, neboť můj dosavadní úřad a obor nejvýš bohaprázdného rouhání jest i nemoudrým dostatečně znám.