Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

Hanochovy rozkazy jako tyrana.

[1.23.1] A hle, když bylo město úplně vystavěno tu vzal Kain Hanocha a zavedl jej do vznešeného příbytku, který pro něho byl postaven, a za přítomnosti všech jeho dětí a také již vnuků odevzdal mu tam plnou moc nad nimi a vyzval ho, aby jim všem podle svého správného poznání svobodně podle své libovůle dal zákony řka:

[1.23.2] Hle, Hanochu, zde v tomto jedině pro tebe samého postaveném příbytku odevzdávám ti se vší mocí a autoritou všechna svá otcovská práva k svobodnému vedení dětí mých, tvých a jejich všech dětí, skrze zákony podle své libovůle, která jest jim svatě zachovávati; neboť málo záleží na zákonu samém zda je takový anebo takový, nýbrž spíše na přesném jeho zachovávání a podle toho bude platiti: Jednati podle něho, správně jednati, - proti němu však, úplně nesprávně!“ a musí se pak vždy podle míry přestoupení trestati.

[1.23.3] A také se stanete potom svobodnými zachováváním a nikoli zákonem, na jehož povaze zcela nezáleží, nýbrž na jeho zachovávání.

[1.23.4] Ale ty, jako zákonodárce jsi od každého zachovávání osvobozen, protože tvá svoboda musí býti kvůli zákonu svatá; neboť kdybys také ty byl na zákon vázán, pak by tě zákon v nutné svobodné sféře působení brzdil, protože pak bys byl sám v jeho zajetí. Proto ty musíš státi mimo zákon, svobodný, jako někdo, kdo žádných zákonů nezná; ale každé tvé jednání musí býti jim jako tobě zcela odevzdaným, přísným zákonem, a budeš-li chtíti, musejí jednati jak ty chceš, - a tak všechny jejich příčiny a hnutí nebudou nic jiného nežli jen počiny tvé vůle.“

[1.23.5] A tu otevřel nový kníže ústa a velmi velitelským tónem pravil: Poslechněte, všichni moji poddaní, mužští a ženští! Žádný nepovažuj nikdy nic za své vlastnictví, nýbrž toliko za vlastnictví mé, aby sváry a hádky mezi vámi konečně přestaly! Proto budoucně budete všichni jen mně sloužiti a pro mé komory pracovati; za to obdržíte podle své píle jísti a ti nejvěrnější budou směti ke mně blíže přijíti nežli méně věrní a vykonavatelé práv a vykonavatele spravedlivých trestů budou míti stravu lepší. Běda neposlušnému! Neposlušné dám vyhnati k horám, a tam je zvířata zardousí a roztrhají. Ti pak, kteří budou z lenosti mé zákony přestupovati, nepozorností a lehkomyslností, budou trestráni do krve; ti pak, kteří se odváží mně jako knížeti nějak v něčem odporovati, budou potrestáni hady až do morku svých kostí a jejich jazyk jim bude vytržen a vržen za pokrm hadům. A kdo na mne někdy závistivým okem pohlédne, tomu budou oči vypíchány, aby budoucně již nemohl zříti svého knížete. Lenivý se pak stane nosičem a bude se s ním zacházeti jako se soumary s holemi a důtkami, aby byly jeho nohy běžnější a jeho ruce rychlejší.

[1.23.6] Jinak vám nedávám žádného jiného zákona nežli jen nejpřísnější poslušnost ve všech svých svobodných přáních a rozkazech, které vám budu v každé době dnem i nocí vydávati, amen.“

[1.23.7] A hle, tu se ulekl sám Kain a všichni ostatní nad míru a hluboce zděšení vyšli z příbytku Hanochova a ve svých srdcích proklínali svého krutého otce Kaina, který jim připravil za tak velké jejich namáhání tak žalostný osud.

[1.23.8] A když nadešel večer, měli všichni hlad, ale neodvažovali se jísti a šli smutně k Hanochovi a pravili: „Pane celý den jsme pracovali, nuže, dej nám také jísti, jak jsi slíbil!“

[1.23.9] Hanoch však povstal a pravil: „Kde jsou plody vaší práce? Přineste je sem, a ukažte mně je a uložte do mých komor, a pak dám každému podle práva!“

[1.23.10] A oni šli a přinesli, jak jim bylo přikázáno, jedni mnoho a jedni málo a položili plody k nohám.

[1.23.11] Kain a jeho žena nepřinesli však ničeho v domnění, že jsou svobodni. A hle, tu rozdělil Hanoch plody a pravil: „Kdo pracoval, bude také jísti: Kdo však nepracoval, ten také nebude jísti.“

[1.23.12] A tak se museli Kain a jeho žena tentokráte postiti. A hle, tu opustil Kain se svou ženou plačky Hanochovo obydlí a nenalezli také žádného soucitného srdce mezi všemi svými dětmi a vnuky. I vyšel ven na pole a jedl ze zbylých plodů; a jelikož pro něho nebylo obydlí zřízeno, přenocoval se svou ženou pod širým nebem.

[1.23.13] A když druhého dne sem přišly opět jeho děti, aby pracovaly, nalezly ho již sbírajícího plody. „Hleďte“, pravily, „on pracuje v této zemi poprvé; děje se mu po právu, neboť to tak chtěl míti: místo lásky právo!“

[1.23.14] A hle, když nyní opět bez ustání až do poledne pracovali, někteří sbírajíce plody, někteří stavíce ještě několik domů a příbytků a zásobáren a někteří sloužíce i jeho ženě a jeho dětem, přišli opět všichni k němu do vysokého domu a přinesli mu plody a jiná znamení své neúnavné píle a žádali podle práva jísti, rovněž i Kain s jeho ženou.

[1.23.15] A hle, tu povstal Hanoch vážně rozlícen a pravil: „Jak často chcete denně jísti? Myslíte, že nechávám sbírati plody pro vás, abyste pak mohli být bezstarostně krmeni?! Z čeho mám žíti já a mé služebnictvo, jehož věcí není pracovati jako vám, nýbrž nositi svého pána na rukou?! Proto se vzdalte ode mne, a ať se z vás všech již nikdo neodvažuje přestoupiti tohoto mého vznešeného příbytku! Od nynějška dám denně svými sluhy odníti vám plody pro svůj dům; vy pak budete moci skrovně jísti jen z plodů, které popadaly volně s keřů a stromů, - jak sběratelé tak i ti, kteříž staví. A to budiž vám novým přikázáním, které jest vám svatě zachovávati; běda přestupcům!

[1.23.16] A hle, tu se Kain ujal slova a otázal se zcela mírně v hlubokém pohnutí Hanocha: „Ó, Hanochu, velký kníže, můj bývalý synu, řekni podle svého srdce správně a spravedlivé, nejsou tvůj otec a tvá matka vyňati ze všeho toho, co jsi moudře podle své svobodné libovůle přikázal svým poddaným? A musím-li tedy býti zároveň svým dětem, pak přikaž, aby také živily svého otce a svou matku, kteří jsme již zastárli, se utrmáceli a velmi zeslábli. Anebo co nejmilostivěji dovol odejíti odtud až na konec světa, abych budoucně neviděl velkou svízel svých dětí, které úpí pod těžkým jhem svobodné spravedlnosti.“

Desktop Impresum