Přikázání Páně lidem.

16. března 1840

Takto pravil Pán ke mně a ve mně pro každého; a jest to pravdivé, upřímné a jisté:

[1.2.1] Ty jsi Lot ze Sodomy; hleď však, aby ses ve smilstvu nezadusil a tvým podílem se nestalo dědictví nevěstky; neboť jsi jako žádný před tebou a po tobě. Jako člověk jsi zcela v těle a v jeho rozkoši a jako duch jsi zcela volný s otevřenýma očima a s otevřenýma ušima. Své tělo pošpiňuješ blátem a nad tvého ducha se vylévají proudy světla; tvé tělo jí se sviněmi, když je tvůj duch obklopen tisíci anděly. Své pozemské srdce jsi naplnil blátem, a v srdci tvého ducha jsem Si zřídil příbytek Já. Ty se bavíš s nevěstkami, zatím co Já s tebou mluvím jako bratr k bratru; páchneš jako močál, a tvůj duch dýše libé vůně nejvyššího nebe; jsi obluda, a tvé oko září nad nejedno Slunce. Proto očisti své tělo a staň se jedno se Mnou, abych Já Se stal jedno s tebou!

[1.2.2] Úzkostlivým matkám řekni: ať nevychovávají své dcery v bázni před muži a před světem – neboť čeho se někdo bojí, to v pokušení slepě poslouchá, a obávanému se vítězství usnadní,.- nýbrž ať je raději vychovávají v Mé bázni a lásce, abych Já Se stal Vítězem, aby pohrdaly světem a v Mé neomezené lásce se rozplývaly. Ať je nevodí na veřejná místa aby získaly chotě, nýbrž ke Mně ať je přivedou, a Já pravím tobě: Ani jedna jejich touha nezůstane nepožehnána a neukojena; neboť Já jsem bohatý Bůh, jenž má všeho nekonečný nadbytek; jenž může dáti a také dá všeho v nejvyšší míře.

[1.2.3] Chudí ať nežebrají přede dveřmi boháče, kde zakouší úděl cizích psů a jejich srdce převrací se ve smutek a trpkost, - nýbrž ať jen přijdou s pevnou důvěrou ke Mně a Já je všechny občerstvím. Hladového nasytím, žíznivého napojím, nahého oději, nemocného uzdravím; chromý poskočí jako jelen, malomocný bude očištěn, slepý bude viděti, hluchý slyšeti, a slabého učiním silnějším nežli lva; bázlivý se stane odvážnějším nežli mladý hřebec a stařec nalezne klid. Chudý jest nejbližší Můj bratr; starám Se o něho. Ať se tedy nenechává znesvěcovat psy; neboť boháči světa jsou bratři satana a dětmi ďábla z pekla.

[1.2.4] Mým přátelům a přítelkyním řekni: ať Mé sluhy a přisluhovače nemilují více nežli Mne! Ať spasení nekladou tak velice do rukou jejich, ale spíše zcela do rukou Mých a svěří se zcela Mně. Neboť sluha musí jednati přesně podle příkazu, nechce-li být shledán nehodným; jedině Dárce zákona stojí nad zákonem a může postaviti nad něj koho chce, dokud však stojí pode jhem, budou souzeni; kdo však ke Mně přijde, tomu Já mohu soud prominouti.

[1.2.5] Má církev na Zemi jest očišťující lázeň, kdo se umyl, ať přijde ke Mně, abych ho osušil teplem Své lásky a zachoval. Kdo však má radost jen z pleskání a šplouchání, tomu se daří jako mlýnským kolům, které nikdy z vody nepřijdou.

[1.2.6] Konal-li někdo skutky pravého pokání, ať přijde ke Mně, abych ho přijal jako ztraceného syna a zachoval ho v Mé síle. Neboť sluha může raditi, Já to však mohu konati; sluha může poučovati, avšak vykoupení jest dílo jenom Mé; sluha se může modliti, žehnati však mohu jenom Já. Můj sluha musí spravedlivě souditi; avšak právo milosti má jen Pán. Proto ať pro sluhy a přisluhovače nezapomínají na Pána!

[1.2.7] Toto jim řekni od slova k slovu otevřeně, zcela bez ostychu; neboť světa se nesmíš bát, chceš-li Mne milovat, - neboť Já jsem více nežli všechen svět.

[1.2.8] Světu jsem zcela malý hrdina, kterého za zcela nic nepovažují. Učenci sotva si Mne hledí ještě povšimnout s velkou bídou Mně sotva ještě ponechávají jméno poctivého muže. Někteří se však se Mnou již zcela rozloučili; už pro ně tedy již naprosto neexistuji. Někteří Mně sice ještě ponechávají nějaký ten božský rys avšak jen na krátkou dobu; potom se však nechávají lépe poučiti mudrci světskými. Tehdy pak bývám ihned hanebně sesazen a platím nanejvýš ještě za starého boha žen. U některých Mých velikášských sluhů a přisluhovačů sloužím pouze už jen za veřejnou úřední pečeť a za vnější, jaksi božské orámování jejich černého nesmyslu a hrubé, temné hlouposti a bláznovství. Někteří Mne sice nechávají ještě vězeti v Mé božskosti; ale za to musím pro jejich časné výhody nechati ze Sebe dělati vše, co chtějí, a co je při tom nejhoršího: musím být naprostou nicotou! Lásku a milosrdenství smím míti jen na tak dlouho, jak jim se to líbí; potom Se však musím státi neúprosnější nežli kámen a musím Se dáti přetvořiti v nejhanebnějšího tyrana! Musím skákati s jedné soudcovské stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracení za druhým; Má láska musí tedy být jen dočasná, za to Má tyranie a s ní spojený nejpřísnější soudcovský úřad má trvati věčně! Ó, ti nesmírní blázni! Má neomezená shovívavost, mírnost, pokora a věčná láska k Mým tvorům se ovšem nehodí do jejich hrabivého krámu; avšak brzy se jim všemu tomu zabrání! Jejich účty leží přede Mnou, a míra jejich skutků se až do jednoho naplnila, a čeká je odplata.

[1.2.9] Kdo Mne nezná, jakým jsem, a kdo jsem, tomu by bylo lépe, aby o Mně vůbec nic nevěděl, - neboť tehdy bych ho mohl živiti ještě tam, v říši duchů; takto se však činí pro Mou pomoc nezpůsobilými, neboť usmrcují v sobě život tím, že Mne v sobě ničí a tím také usmrcují, a jsou to révy od vinného keře odloučené.