Ale hle, jednou byl velmi horký den, a Slunce pálilo silněji nežli jindy nad hlavami dětí a nad tělem Kainovým, takže se Kain pro velké horko rozzlobil a zlořečil Slunci; ale děti byly trpělivé a myly se čerstvou vodou, která je sílila a otužovala a také ji pily a tím hasily palčivou žízeň a chválily a velebily Boha za tak velkou milost, že jim pro takové časy zkoušející nesnáze ponechal ze Své věčné lásky potůček. – Domácnost Boží, Kniha 1, Kapitola 18, Odstavec 3