Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

Oběť Kainova a Ábelova.

[1.18.1] A hle, tu přistoupil anděl k Ábelovi a bratrsky ho políbil a všem zejména však Kainovi, důrazně doporučil nejpřísnější poslušnost k někdejšímu získání úplné svobody a z ní vycházející síly a posily, kteráž jest velká moc milosti slitování lásky, aby proměnil v sobě hada k obrazu lásky a z toho plodil plody požehnání a nikdy však hněvu Božství.

[1.18.2] A nyní hle, Můj hloupý písaři a ještě vždy velmi zpozdilý, těžkopádný a lenivý sluho, a slyš oběma ušima, co se tu dále stalo. – A hle, tu šli všichni za svým určením a konali, jak jim bylo v nejvyšší Lásce ze Mne přikázáno, a tak žili v dobrém řádu deset oběhů Země kolem Slunce.

[1.18.3] Ale hle, jednou byl velmi horký den, a Slunce pálilo silněji nežli jindy nad hlavami dětí a nad tělem Kainovým, takže se Kain pro velké horko rozzlobil a zlořečil Slunci; ale děti byly trpělivé a myly se čerstvou vodou, která je sílila a otužovala a také ji pily a tím hasily palčivou žízeň a chválily a velebily Boha za tak velkou milost, že jim pro takové časy zkoušející nesnáze ponechal ze Své věčné lásky potůček.

[1.18.4] A hle nedaleko chaty Kainovy, kterou zřídil Kain podle svých znalostí z větví stromů a pokryl pšeničnou slámou, tekla mohutná řeka, kterou jsem vyvolal z hlubin hor, podobných horám Měsíce, které jsou ve středu velké země Ahaly (nebo-li kolébky dětí slabých potomků Adamových – a jest to ona stará země, kterou nazýváte „Afrika“.)

[1.18.5] A hle, Kain nechtěl používati vody a stal se ve velkém horku lenivý a těžkopádný a nevěděl co dělati a také se na Mne a ještě méně na svého bratra Abela o radu neobracel.

[1.18.6] A hle, tu nadešla sobota Páně, a tedy také doba obětování. Tu vzal Kain deset snopů, v nichž nebylo již plodů a to v mrzuté lenivosti pro velké horko, jelikož mu plné snopy byly na nesení k jeho obětnímu oltáři příliš těžké a bylo mu líto, že má být nadarmo spálen plod, z něhož mohl připraviti třikrát pro sebe chléb. A takto se zlou myslí položil prázdnou slámu na oltář a zapálil ji; ale hle, kouř nestoupal k nebi, nýbrž padal k zemi, čímž se Kain ještě více v srdci rozzlobil.

[1.18.7] Zároveň však také zbožný Ábel zapálil svou oběť před očima Páně a veskrze dojat pravil: Ó, dobrý, svatý Otče, jenž se vší silou vřelé Lásky velkým okem Svého Slunce tak milostivě pohlížíš na mne slabého! Tvá velká Láska pálí sice mou holou kůži – ale tím prudčeji v této velké teplotě Tvé nezměrné Lásky k nám hříšníkům bije Ti vstříc Mé srdce.

[1.18.8] Ach, kdysi pálil Tvůj hněv, ó, Jehovo; ale nyní pálí Láska z Tebe, ó, svatý Otče!

[1.18.9] Ó, jak sladké jest toto pálení čistého ohně života z tebe, jest svatá přípravná škola, která mne má teprve učiniti způsobilým k někdejšímu přijetí nejčistšího života z Tebe! Ó, jak nezměrně dobrý musíš, nejsvětější Otče, býti, že nám již zde na této Zemi tak silně dáváš pociťovati nepochopitelnou velikost Své velké milosti!

[1.18.10] Ano, jak studený jest tento oheň, který jsem Ti zapálil ze své slabé lásky, naproti ohni Tvému a jak malý a jak temný naproti ohni, který vyzařuješ dolů na nás nehodné ze Svého dalekého Slunce, které jest malou kapkou z nezměrného moře Tvého neomezeného slitování!

[1.18.11] Přijmi však milostivě také tuto malou oběť ode mne za nás všechny jako nepatrnou zástavu naší rozpálené lásky k Tobě, nejlepší, nejsvětější Otče, a podrž nás stále v této Své vřelé lásce, kterou nám nyní všem tak milostivě dáváš ze Svého Slunce pociťovati, amen

[1.18.12] A Tvá budiž všechna moc a síla nade vším, co tu jest na Zemi před tebou; a jen Ty jediný jsi hoden bráti všechnu chválu, čest a slávu od nás, kteří se skrze Tvou velkou, slitovnou milost smíme nazývati Tvými požehnanými dětmi, amen.“

Desktop Impresum