Rozkaz Páně Ábelovi.

[1.16.1] A hle, tu povstali s místa kde se nacházel Kain, které bylo mezi východem a severem a odešli tam, kde stál velký strom mezi východem a jihem, a vrátili se ke svým, kteří ještě vesměs truchlili a plakali ležíce na zemi.

[1.16.2] A když byli úplně u nich, pravil Abel Kainovi: Pohleď zde na množství plodů, které jsou pravými plody lítosti a smutku; sehni se k ním a nasyť se a uhas žízeň svou!“

[1.16.3] A když Kain nyní ochotně učinil, co by mu byl skrze Mne jeho bratr poradil, hle, tu se jal kvíleti a velmi naříkati a z jeho očí se řinuly proudy slz velké lítosti.

[1.16.4] A hle, věčné Lásce se zalíbila lítost a smutek; a pravila ústy anděla zbožnému Ábelovi, který se rovněž rozplýval slzami soucitu a na němž měla Láska v plné míře zalíbení řkouce:

[1.16.5] „Ábeli, požehnaný synu Lásky, přistup k Adamovi a k Evě, k rodičům tvého těla a utěš je a ukaž jim strom života, který jsem prozatím požehnal pro vás všechny k obživě těla a nyní též k posile lásky vaší!“

[1.16.6] A řekni Adamovi, aby znovu posílen potěšil své děti a dal jim jísti chleba ze stromu života k posílení jejich těla a jejich lásky, a řekni Evě aby šla ke Kainovi a aby ho potěšila a přivedla k Adamovi, a Adam ať mu podá levou ruku, uchopí poté jeho pravici a pravici svou vloží na hlavu Kainovu a ať na něho třikrát vdechne a sedmkrát pozvedne od země, a tak bude Kain podle své věrnosti učiněn schopným k ponenáhlému přijetí požehnání ze Mne.

[1.16.7] A ty, Ábeli, vezmi pak do levice meč a následuj Mne hodně daleko odtud k východu na jednu vysokou horu ve velké poušti! Tam nalezneš otvor, vstrč do něho meč s rukojetí tak, aby jeho špička byla obrácena k nebi, a jedno z jeho planoucích ostří bylo obráceno k jihu a druhé k severu.