[1.15.12] Hle, nejsem hoden jsoucnosti, proto mne znič od základu na věky, abych dále již nebyl věčný a aby tím má největší, jediná vina byla smazána pro všechny příští požehnané potomky Adama a Evy!“

[1.15.13] A hle, tu vzal jeho bratr meč zase do levice a mávl jím opět, - ale nad prsa Kainova.

[1.15.14] A hle, tu proudil nový život Kainem, a hlad po smrti ho opustil; ale za to se v něm stal tím větší hlad po životě. Ale nemohl nalézti, co by ho bylo mohlo ihned nasytiti. A jelikož ničeho nenalezl, obrátil se opět k Ábelovi a pravil:

[1.15.15] „Pohleď, bratře, lačním silně po pokrmu života, který má v sobě život a ne smrt, jako tělo hada a jeho studená krev! Neboť hle, bratře, jelikož se mně nyní dostalo ze základu mého bytí poznání, jakým jsem byl dříve a jakým jsem nyní, pociťuji silnou lítost a velký hlad a palčivou žízeň po Božské Lásce a po jejím velkém milosrdenství! Neboť hle, pláči bez hlasu a lítost jest u mne bez slz, proto mne nasyť hlasem Lásky, a uhas mou velkou žízeň slzami lítosti!

[1.15.16] Neboť slyš a pochop: Já, největší, jsem se stal menším nežli prach, já, nejsilnější, stal jsem se slabším nežli komár; a já nejsvítivější jsem se stal tmavším nežli střed země!

[1.15.17] A tak jsem nyní před tebou, který se stal ze mne malý duch a nyní jsem již ve všem větší nežli jsem byl tehdy, kdy nebylo ještě světa, kdy jsem se sám zajal ve své příliš velké síle a proto jsem se stal mezi všemi nejslabším, neboť ti ztratili mnoho, kteří mněli mnoho, a málo, kteří měli málo, a já jenž jsem měl vše, ztratil jsem také vše, a vše svou vinou, a ti ostatní své mnoho a málo také jen mou palčivou vinou.

[1.15.18] Ó, bratře Ábeli, proto neváhej a podej mě jídlo z pokrmu života k dosažení hlasu k pláči, a podej mi, nepožehnanému nápoj, abych v bezslzné lítosti nezchřadl!“

[1.15.19] Tu vstoupil Ábel opět na pevninu Země a přistoupil úplně ke Kainovi tělesně a pravil jemu: „Kaine, slabý bratře mého těla a synu Adama a Evy, povstaň a následuj mne! Chci tě opět přivésti zpět k rodičům a ke všem sourozencům, najdeš tam v hojnosti, čeho se ti tak velice nedostává, a budeš nasycen a všechnu svou žízeň utišíš.

[1.15.20] Ale až se nasytíš a tvá palčivé žízeň bude utišena, pak vzpomeň na Pána v jeho Lásce a v Jeho slitovné milosti a považ, že prvé jest poslední a poslední prvé!

[1.15.21] A nyní mne ve vší trpělivosti a mírnosti následuj – a všechna tvá pevnost budiž příště trpělivost a všechna tvá díla budiž příště mírnost - a tak najdeš také ty ještě u Toho milost, jehož Láska jest nekonečná a bezmezná na věky věkův.“